"Máme před sebou významného malíře střední generace, je jedním z umělců, kteří zásadním způsobem rozvíjejí vrcholy německé malby, které byly koncipovány v 60. letech," řekl dnes novinářům kurátor výstavy a ředitel Galerie Rudolfinum Petr Nedoma. Havekostova tvorba je podle něj především prací s obrazem jako takovým. "A za druhé se zdroji, s fotografiemi jako výchozím momentem jeho tvorby, ty jsou tím, co formuluje celou podobu jeho díla," uvedl.

Havekost podle něj pracuje se znalostí celých dějin evropské malby, které v 60. letech dospěly k hyperrealismu. Tedy k takovému zobrazování skutečnosti, které předstihlo fotografii. "Samotná schopnost namalovat otisk reality přestala být na počátku 20. století (s nástupem fotografie) významnou. Malba se začala zabývat sama sebou, jako obraz, co nemusí nic zobrazovat, a může vyvolávat jen mentální představu diváka," vysvětlil okamžik, kdy se malba podle něj začala dále odvíjet jakýmsi úkrokem stranou, jde od té doby do jisté míry na realitě nezávislou cestou.

Předobrazem Havekostových obrazů jsou často fotografie, jeho malby jsou pak podle Nedomy otiskem čehosi, co se odehrálo někde jinde, ale jsou jen naznačením původního obsahu. Častým námětem i děl vystavených v Rudolfinu jsou obrazovky - televizní, počítačové či displeje telefonů. A vždycky jsou prázdné, není na nich žádný obraz. Havekost vytváří mentální obraz světa, ve kterém množství námi vytvářených a sdílených "obrazů" se stává odpadem, něčím zcela odtrženým od reality, říká kurátor. Havekost naopak podle něj trvá na tom, že obraz sám o sobě je konkrétní realitou, byť na něm není nic než jen prázdná plocha.

Havekost také cituje některé známé umělce, třeba abstraktního malíře Marka Rothka (1903 až 1970), který byl průkopník malířství barevných ploch. Havekostovy obrazy jsou nicméně podle Nedomy odkazem ke způsobu myšlení Rothka, nikoli ke konkrétnímu obsahu jeho děl. V úvodu výstavy je zase obraz nazvaný Homo erectus erectus, který připomíná obrazy Zdeňka Buriana. "Je to odkaz na hyperrealistický způsob zobrazování. Všichni jsme měli při četbě knih s jeho ilustracemi pocit, že se přibližujeme k pravěku, k tehdejší realitě. Havekost to zpochybňuje," přibližuje kurátor umělcovo uvažování.