"Bez lidí" je 14 velkých pláten, které letos Sopko maloval v Praze; měl zato, že už je unaven lidmi a že bude malovat "jen to, co vidí". Vznikl tak cyklus maleb luk, polí a lesů v barevnosti pro Sopka typické. Poté ale odjel na chalupu, kde tvoří častěji a kde je vzdálen městskému ruchu. "Tam už se figury objevují, protože tam jsem byl bez lidí," říká malíř. Vystavenou kolekci tak doplňují obrazy s jeho stylizovanými postavami nebo hlavami.

Rozmarné léto s 12 Sopkovými linoryty vydává nakladatelství Aulos, které se specializuje na bibliofilské tisky a grafiku. Stovka výtisků s číslovanými a podepsanými grafickými listy se bude prodávat po 6000 korunách.

Malíř, kreslíř, grafik a sochař Jiří Sopko ve své tvorbě používá jednoduché výtvarné prostředky, jimiž však dosahuje působivého vyjádření tragikomického pocitu života a paradoxů moderního světa.

Přestože je Sopkova paleta pestrá a něžná, vypovídá o ubohosti člověka, mučeného, pronásledovaného a redukovaného na tupý mechanismus. Díky přítomnosti zoufalství i humoru je Sopkova tvorba řazena ke škole české grotesky. Od konce 80. let se jeho malba zjednodušila, veškeré napětí děl se soustřeďuje do intenzivní barevnosti a malířský projev je stále introvertnější.

Poprvé vystavoval v roce 1967 ve Špálově galerii na výstavě Nová jména a po krátkém období abstrakce se připojil k vlně nové figurace. Po nadějném startu na konci 60. let se z veřejné výtvarné scény stáhl a teprve společná výstava s Karlem Neprašem roku 1981 ho vrátila do kulturního povědomí. V roce 1995 uspořádala autorovi Galerie hlavního města Prahy retrospektivní výstavu, která zaznamenala tři desetiletí jeho tvorby. Velkou výstavu měl poté spolu s Neprašem v roce 2002 na Pražském hradě a v roce 2007 v Galerii Rudolfinum.

Jiří Sopko od roku 1991 vyučuje malbu na Akademii výtvarných umění, po dvě volební období byl také rektorem školy.