Exkluzivně: Čechy dostal Atlasem mraků, teď Blesku Mitchell prozradil, čím ho láká Praha

David Mitchell se Česku představil románem Hybatelé (Ghostwritten) v roce 1999. Získal za něj cenu Mail on Sunday/John Llewelllyn Rhys Prize jako nejlepší kniha autora do pětatřiceti let a dostal se i mezi nominované na cenu First Book Award listu Guardian. Nejvíce si ho ale pamatujeme díky románu Atlas mraků (Cloud Atlas), za nějž získal nominace na Booker Prize, James Tait Black Memorial Prize, Arthur C. Clarke Award a Nebula. Příběh odehrávající se v šesti časových rovinách získal svou filmovou podobu v roce 2012. Ve vzájemně provázaných a zároveň pomocí odlišných žánrových vzorců rozlišených osudech pod režií tvůrců ikonické série Matrix Lany a Lilly Wachowských, spolupracujících tady s Tomem Tykwerem, ve snímku hráli Tom Hanks, Halle Berryová, Jim Broadbent, Hugo Weaving a další hvězdy.

Filmová verze Atlasu mraků znamenala velkou škálu hereckých možností a vizuálních zážitků pro diváky. | Warner Bros.

V roce 2003 se David Mitchell volbou do Granta’s Best of Young British Novelists zařadil mezi nejlepší britské romanopisce. Za svůj další hit, Hodiny z kostí (The Bone Clocks) získal roku 2015 cenu World Fantasy Award (Novel). Již o prodlouženém víkendu 23. až 26. 9. bude Mitchell jedním z výjimečných hostů 26. ročníku mezinárodního knižního veletrhu a literárního festivalu Svět knihy Praha 2021. Při té příležitosti oblíbeného autora Blesk vyzpovídal.

Stejně jako všude ve světě, i u nás měl obrovský úspěch váš Atlas mraků. Je to velmi komplikovaná kniha plná různých vypravěčů. Vzpomenete si ještě na úskalí její tvorby?

„Atlas mraků jsem začal psát před dvaceti lety, takže si jeho psaní, obávám se, moc nepamatuji. Úskalí? Opravdu mě nenapadlo, že jsem prošel nějakými úskalími, i když… Možná mohla být. Ale byl jsem mladý a nezkušenost vás může přimět jednat poněkud impulzivně. A ta neochvějnost pak zavést do kuriózních míst.“

David Mitchell byl pětkrát nominován na Bookerovu cenu, vystudoval anglickou a americkou literaturu na univerzitě v Kentu. Rok žil na Sicílii, potom osm roků v Hirošimě v Japonsku, kde vyučoval angličtinu. Nyní žije v Irsku. | Blesk, Svět knihy

Vaše práce získaly spoustu ocenění. Jsou pro vás zadostiučiněním, odměnou nebo spíš závazkem vůči čtenářům a své pověsti?

„Samozřejmě je vždy příjemné, když vás někdo ocení, a já jsem samozřejmě vděčný. Ale moc o cenách nepřemýšlím. Jsem rád, když se jakýkoli čtenář napojí na mé psaní, ať už je či není soudcem nebo recenzentem, kritikem.“

Jak moc dopředu víte, co budete psát příště? Co vás inspiruje?

„Mám nápady na tři nebo čtyři romány, i když nikdy neznám konkrétní podobu těch myšlenek, dokud je nezačnu psát a neztratím se v nich. Co mě inspiruje? Lidské srdce, svět, velké otázky, maličkosti. Hvězdy. Města. Moře. Houby. Dějiny. Budoucnost. Všechno je potenciálně inspirativní, pokud najdete správný úhel pohledu.“

V Česku se v posledních letech opět zvedá zájem o čtení. Jaká je podle vás úloha knih v dnešním světě?

„Úloha čtení se mění knihu od knihy a čtenář od čtenáře. Nemohu mluvit za nikoho jiného, ale zjišťuji, že knihy mě vzdělávají, baví, dodávají mi útěchu, zahřívají mě, spojují mě s ostatními lidmi a světem, dodávají mi nápady nebo nový pohled, udržují mou mysl v chodu, jsou mi společností, občas mě donutí vykřiknout 'Wow!' nebo mě donutit přemýšlet: ‚Jak originální věta!‘“

David Mitchell byl pětkrát nominován na Bookerovu cenu, vystudoval anglickou a americkou literaturu na univerzitě v Kentu. Rok žil na Sicílii, potom osm roků v Hirošimě v Japonsku, kde vyučoval angličtinu. Nyní žije v Irsku. | Guardian, archiv D. Mitchella

Procestoval jste spoustu míst, nakonec zakotvil v Irsku. Co byste vašim českým fanouškům doporučil, aby navštívili, když se do Irska vydají?

„Při krátké návštěvě prozkoumejte pohoří Wicklow, jižně od Dublinu. Na delším pobytu si půjčte auto, sjeďte dolů do Corku a pak týden prožijte poznáváním pobřeží, poloostrovů a ostrovů až po Galway. I když nejste velký pijan piva, dejte si sklenku černého piva Murphy's. Vyrábí se v Corku a nevyváží se. Je to nektar bohů.“

Jak se těšíte do Prahy a co si u nás kromě veletrhu Svět knihy nenecháte ujít?

„Prahu jsem nikdy předtím nenavštívil, takže se na svou návštěvu opravdu moc těším. Zatím nemám žádný plán ani itinerář. Když přijedu do nového města, rád se toulám a nechávám se překvapit tím, co najdu. Lobkowiczký palác vypadá úžasně a možná i Muzeum Smyslů. Doufám, že narazím na ducha Gustava Meyrinka a možná někde ve sklípku i na nějakou živou hudbu.“

Hvězda Varů Ethan Hawke přiznal: Kvůli jedné roli má doživotní následky! Jaké?

Jakou svou práci budete v Praze představovat a proč by setkání s vámi neměli čtenáři minout?

„Nepřijíždím do Prahy, abych představil konkrétní knihu – můj poslední román z roku 2020, Utopia Avenue, ještě není přeložen do češtiny. Možná z ní ale přečtu jeden nebo dva příběhy, to bude asi záležet na moderátorovi. Na jedné akci budeme sledovat film Atlas mraků podle mého románu. Je to docela skvělý film, pokud jste ho neviděli. Můžeme si o tom pak popovídat, bude-li čas. Ale opravdu rád s vámi všemi budu diskutovat o psaní románů, psaní scénářů a o čemkoli jiném, na co byste se chtěli zeptat. Doufám, že budu moci mluvit s českými čtenáři a vyměňovat si nápady, vtipy a třeba i přísloví. Nebude to všechno určitě lepší zábava než další noc strávená u vtipných kočičích videí na YouTube? Doufám, že ano. A kdo ví? Možná se u toho povídání posadíte vedle nového přítele nebo životní lásky. Když nepřijdete, nikdy to nezjistíte…“ (smích)

Stejně jako všichni i vy máte za sebou dlouhé období pandemie. Jak jste jej prožíval?

„Moje rodina a já jsme se měli dobře, takže si opravdu nemám na co stěžovat. Upekl jsem spoustu koláčů a naučil se dělat korejské jídlo kimchee. Pracoval jsem také na několika projektech s několika přáteli filmaři, kteří jsou obvykle příliš zaneprázdněni. Chodil jsem na procházky po okolí mého domu. Hodně jsem četl. Moje žena se stala vášnivou zahradnicí, takže se teď na zahradě řídím jejími příkazy. Chybělo mi cestování a kino. Konečně jsem přečetl Joyceova Odyssea. Být romanopiscem a nepřečíst tuhle knihu už mi připadalo příliš trapné.“

Exkluzivně: Tři akční hvězdy Sebevražedného oddílu o svém letním trháku

Jak vypadá váš pracovní tvůrčí den? Máte třeba nějaké rituály, které vám pomáhají během psaní?

„Každý den je trochu jiný. Obvykle je začínám procházkou po nedalekém sportovním hřišti. Chodím jako spisovatel středního věku, který by měl zhubnout několik kilogramů, zatímco moje dcera běhá jako zkušený superhrdina. Pak se vrátím, uvařím si sypaný čaj v japonské konvici, a pak už jdu k notebooku v zadní ložnici. Pustím si hudbu a začnu pracovat na čemkoli, co mě nejvíc oslovuje. Třeba zítra se ve městě koná Páteční trh, takže tam sejdu a potkám pár přátel. Není to špatný život. Ještě bych si přál prospat celý únor. Jak stárnu, všímám si, že celá severní polokoule v únoru trochu ztrácí rozum.“

Britští autoři jsou obecně v Česku velmi oblíbení. Máte také nějakého z kolegů, jehož knihy vás baví?

„Nevím, jestli je přeložen do češtiny, ale irský spisovatel Kevin Barry je mimořádný. Jeho krátké příběhy jsou skvělé – vtipné, chytré, krásné. Určitě se také zaměřte na britskou spisovatelku Sarah Hallovou. Páni – prostě, páni!“