8°C
Dobrovolné nakažení HIV jako nejvyšší důkaz lásky. Režisér promluvil o podivném fenoménu
Letošní ročník Mezipater přilákal i nováčka festivalové scény. Teprve třiadvacetiletý italský režisér Simone Bozzeli do Čech přijel se svým filmem „Loris je v pohodě“. V tom ukazuje příběh mladíka, který se chce nechat nakazit HIV, aby tak získal lásku svého HIV pozitivního přítele. Inspirací mu ale nebyl pouze reálný problém gay komunity, ale i Lásky jedné plavovlásky Miloše Formana.
Blesk.cz: Myslíte, že láska je skutečně tak silná, aby lidi vedla k podobným rozhodnutím, jaké udělá hrdina vašeho filmu?
Takoví lidé skutečně existují. Poprvé jsem o tom slyšel z televize, že skutečně existují lidé, kteří přes Grindr (seznamovací aplikace pro gaye) i jinde snaží najít někoho, kdo by je nakazil HIV. Jejich důvody ale bývají různé, ne jenom důkaz lásky, jako u hrdiny mého filmu. Mnoho lidí se chce nechat nakazit, jenom protože chtějí žít jako HIV pozitivní.
Lorisův příběh se snaží přiblížit něco, čemu se v Itálii říká Samoský syndrom. Ten popisuje vztahy dvou lidí, kdy jeden je nakažený a druhý ne. Ten zdravý se potom vlastním nakažením snaží prokázat lásku tomu druhému.
Blesk.cz: A je předobrazem vašeho hrdiny někdo konkrétní?
Nemám ve svém okolí nikoho, kdo by udělal něco podobného. Je mi ale blízká Lorisova závislost na člověku, kterého miluje.
Blesk.cz: Nechávají se takoví lidé někdy nakazit pouze, aby se tím pokusili získat lásku někoho dalšího?
Jednoznačně, to je hlavní pointa mého filmu.
Problémem je hlavně láska
Blesk.cz: Je to zároveň téma, o kterém se příliš často nemluví, jak velký to podle vás může být problém?
Myslím, že největším problémem je láska. Toužíme po lásce, nebo jsme roztoužení kvůli ní? Když jste zamilovaný a chcete to někomu dokázat, tak nevíte, co uděláte. Snaha nechat se nakazit není ten největší problém. Je ale čím dál těžší někomu svůj cit dokázat.
Blesk.cz: Takže myslíte, že by lidé měli občas zvážit své city, zvlášť pokud kvůli nim začnou uvažovat nad podobně extrémními kroky?
Určitě. Snažil jsem se ukázat, že Loris je velmi naivní a ve svých 23 letech dětinský. Také jsem chtěl zachytit jeho čistotu navzdory tomu, jak velké a nebezpečné rozhodnutí udělá.
Občas si připadáme nepřijímaní, protože se neumíme přijmout sami
Blesk.cz: Pojďme na chvíli dál od filmu. Itálie je jednou z nejvíce katolických zemí v Evropě, jak to ovlivňuje vztah Italů k LGBT komunitě?
Já žiji v Miláně, kde jsou lidé velmi otevření, takže se s žádnými problémy nesetkávám. Když se jednou za čas dostanu do svého rodného města na jihu Itálie, tak se mezi lidmi necítím pohodlně. Nejsem si ale jistý, jestli je ten problém ve mně, nebo někde jinde.
Blesk.cz: To je zajímavý názor, většina lidí je přesvědčená, že chyba není na jejich straně a musí se změnit přístup okolí. Vy jste první, který se zamýšlí sám nad sebou.
Myslím, že je to upřímné. Občas si myslíme, že nás nikdo v našem okolí není ochotný přijmout. Někdy jsme to ale v první řadě my, kdo není ochotný sám sebe přijmout a tak nedovolíme svému okolí, aby nás přijalo, takové, jací jsme.
Při natáčení jsem hledal inspiraci u Formana
Blesk.cz: Je vám teprve 23 let, jste tak mladší než ostatní tvůrci na festivalu, jaké máte zatím zkušenosti s mezinárodními festivaly?
Mám za sebou první festival v Lisabonu a Mezipatra jsou tak druhým festivalem, na který jsem se dostal.
Blesk.cz: V Lisabonu jste představil rovněž se svým filmem Loris je v pohodě?
Ano, dokonce jsem za něj obdržel zvláštní cenu. Celkově tak mám zatím pozitivní zkušenosti. Jsem také nadšený, že jsem dostal šanci podívat se do České republiky, protože ve filmu odkazuji i na Lásky jedné plavovlásky Miloše Formana.
Blesk.cz: Pro film jste tedy hledal inspiraci i jinde, než u situace, kdy se jeden z partnerů rozhodne nakazit smrtelnou chorobou?
Inspirace pro příběh byl právě ten. Kinematografie je ale multimediální obor, kde kromě příběhu pracujete i s obrazem a zvukem. Odkazy na další filmy jsou tak pro mě v mém věku velmi důležité.
