Náboženství je jen maskou pro nenávist, tvrdí režisér filmu o gayích z Mezipater
Mladý izraelský režisér Uriya Hertz na filmovém festivalu Mezipatra představil se svým snímkem Rabín. V tom ukazuje, jak ovlivní život rabína, který učí v náboženské škole, zjištění, že jeden z jeho studentů je homosexuál. Svým filmem ukazuje na to, jak může „odlišná“ sexuální orientace narazit na náboženství. Situace se podle něj ale pomalu mění.
Blesk.cz: Váš film je o rabínovi, který přijde na to, že jeden z jeho studentů je gay, jak ho to ovlivní?
Ovlivní ho to. Zamyslí se díky tomu nad rozhodnutími, která ve svém životě udělal. O tom, že si možná sám nebyl jistý svou orientací.
Blesk.cz: Takže je to z rabínova pohledu i o tom, že odmítal svou přirozenost?
Ano, ve filmu se snažím vyprávět příběh o někom, kdo je zaštítěný významnou funkcí, jako je rabín, který celý život strávil tím, že své studenty a věřící vedl ke správné cestě. Ve svém studentovi objeví možnost, jak udělat něco jinak, tím, že ho nenechá udělat ta samá rozhodnutí, jako udělal on.
Blesk.cz: Jak se ale obecně židovská obec staví k LGBT komunitě?
V Izraeli je mnoho různých míst, velká škála lidí. Dokonce ani ortodoxní komunita není jednotná. Například můj film se odehrává v komunitě ortodoxních židů, kteří ale stále slouží v armádě a podobně, na rozdíl od dalších ortodoxnějších větví. Potom jsou tu samozřejmě i ultraortodoxní skupiny.
V Izraeli je ale i mnoho sekulárních lidí. Například Tel Aviv je velmi liberální, ale v Jeruzalémě je situace jiná a můžete potkat mnohem více ortodoxních židů.
Blesk.cz: A jaký je tedy jejich přístup k LGBT komunitě?
Přesně o tom je můj film. Na jedné straně je zde stále mnoho homofobie. Zvlášť když srovnáme třeba obě města, která jsem jmenoval. V Tel Avivu je poměrně živá homosexuální scéna, zatímco Jeruzalém je více staromódní. Ale můžu říct, že čím dál větší část si uvědomuje problémy LGBT komunity.
V Izraeli se například minulý rok řešila kauza rabína, který otevřeně vystoupil proti homosexuálům. To ale vedlo k tomu, že v Jeruzalémě prošel průvod na podporu LGBT komunity, kterého se zúčastnilo i rekordní množství ortodoxních Židů. Je to komplikované, když budete optimističtí, tak uvidíte i velké množství dobrých věcí.
Ortodoxní židé LGBT komunitu pomalu začínají brát na vědomí
Blesk.cz: Takže myslíte, že se postupně mění i přístup rabínů k této problematice a začínají LGBT komunitu přijímat?
Myslím, že slovo „přijímat“ je moc silné. Prvním krokem pro komunitu je, že ji začínají brát na vědomí. To je ale začátkem cesty k tomu, aby LGBT komunitu začali přijímat. I to je ale velkým krokem dopředu. Dříve o tom rabíni ani nemluvili.
Blesk.cz: A jak to vidíte ve srovnání například s křesťanstvím, kde stále většina představitelů církve homosexualitu odmítá a často se dostávají i do sporů s papežem Františkem? Z vašich slov se zdá, že situace je v židovské víře o něco lepší.
To ne, stále se to děje i v židovské obci. Nerad bych, aby to vyznělo, jako že je všechno v pořádku, protože tak to není. Rabín, o kterém jsem mluvil, v interview, které vyvolalo pochod na podporu LGBT, o gayích nemluvil ani jako o homosexuálech, ale zvrhlících. Stále je tak spousta práce, kterou je třeba udělat.
Můj film se odehrává v ješivě, to je náboženská škola, kde ortodoxní židé studují Tóru a tradice. Myslím, že homosexuální chlapec v takovém prostředí, které mu neustále říká, že jeho orientace není v pořádku, musí hodně trpět. V tom prostředí je stále spoustu homofobie, ta vychází nejen od rabínů, ale z toho prostředí jako takového.
Situace se pro běžné lidi pomalu zlepšuje
Blesk.cz: A jak se k homosexualitě staví běžní lidé v Izraeli?
To se mění podle místa. Jak už jsem říkal, asi nejliberálnějším městem je v tomhle Tel Aviv. Ale už i v Jeruzalémě, který byl vždy považovaný za velmi zbožné město, se situace mění. Dnes už tam občas zahlédnete dva kluky, jak se na ulici vedou za ruku. Z mého úhlu pohledu se ta situace pomalu zlepšuje.
Blesk.cz: A jak se na LGBT komunitě podepisuje povinná vojenská služba?
To je různé. Když jsem byl v armádě já, tak jsem se ještě nevyoutoval jako gay. Ještě jsem nezažil to, že by mě okolí přijalo a měl jsem z toho strach. Ale na druhou stranu existují vždy dvě možnosti.
V izraelské armádě slouží i někteří velitelé, kteří jsou gayové, takže myslím, že to záleží. Může to být velmi přívětivé místo. Problém je, že služba začíná v 18 letech, to je doba, kdy se mnoho lidí ještě neodhodlalo ke své orientaci přiznat.
Nedávno jsem ale například četl o tom, že izraelská armáda měla zařadit transgender ženu k ženské jednotce.
Existují LGBT komunity, které slaví tradiční židovské svatby
Blesk.cz: Zpátky ale k náboženství, jak vnímáte jeho střet s LGBT komunitou?
Přesně to se snažím prozkoumat ve filmu. Ve filmu to vyzní tragicky. Film končí tím, že rabín přiměje svého studenta, aby se oženil a svým způsobem zopakoval chyby, které udělal sám. Snažím se tak prozkoumat jednu z částí toho, jak ortodoxní náboženství přistupuje k LGBT komunitě. Takovéhle věci se dějí.
Střet těchto dvou věcí může nabýt i jiných podob. Existuje například komunita LGBT ortodoxních židů, kteří si chtějí nechat své ortodoxní tradice a zároveň být homosexuály. Myslím, že je to velmi zajímavé, to, že věří, že je bůh stále miluje, i přesto, že homosexualitu zakazuje.
Přitom je takových lidí spousta, dokonce mezi sebou pořádají tradiční židovské svatby. Někteří lidé na to sice mohou říct, že to není opravdové, protože to bůh nedovoluje, ale myslím, že život je mnohem komplexnější a nikdy není úplně černobílý.
I já sám mám na náboženství dobré vzpomínky, i proto se snažím ve filmu příliš neprovokovat. Chci, aby se na ten film mohli podívat i pobožní lidé. Ten film je tak nebude provokovat, ale donutí je pokládat si otázky, jako: „Jsme dost otevření?“ „Posíláme své děti na správnou cestu?“
Blesk.cz: Takže věříte, že člověk může být gay a zároveň členem církve a aby vás církev jako takového akceptovala?
Tohle je komplikovaná otázka. Film ukazuje, že to tak úplně být nemůže, nebo že v té věci můžete snadno udělat špatné rozhodnutí. Nemůžu říct, jestli to tak může, nebo nemůže fungovat, protože je to hlavně o vás, o vašich pocitech.
Sexuální orientace je jen částí osobnosti
Blesk.cz: Myslíte, že náboženství může časem přijmout LGBT komunitu?
Myslím, že oficiálně se to nikdy nestane. V Tóře je napsáno, že dva muži spolu nemohou mít sex. Ale mnoho lidí se to snaží vidět v širším pohledu. Možná vám bůh nedovoluje tuhle jednu věc, ale stále vás takové stvořil a má k tomu nějaký důvod. Doufám, že takové lidi náboženství v budoucnosti budou akceptovat.
Podle mě je ale náboženství pro mnohé lidi jenom maskou pro to, aby nemuseli LGBT komunitu přijímat. V náboženství je jednoduché říct, že něco takového je zakázané, tak to nedělejte.
To se mi ale zdá trochu pokrytecké. Vemte si například Šabat. Podle židovských zákonů byste během něj neměli vůbec nic dělat, ani někam popojet autem. Přitom ale nevidíte tyhle rabíny, kteří se staví proti homosexualitě, jak by vycházeli do ulic a snažili se lidi přinutit dodržovat Šabat.
Myslím, že na homosexuálech je něco, co jim vadí, ale schovávají to za masku náboženství. Není to tak, že by LGBT komunitu odmítali kvůli náboženství, dělá jim problém přijmout ji osobně. Podle mě je to velmi důležité, protože můj pocit z toho, jak náboženství přistupuje k homosexualitě, je takový, že za tím musí být něco víc než víra.
Blesk.cz: Myslíte tedy, že rabíni, kteří s homosexualitou problém nemají, takového člověka mohou přijmout i v církvi?
Ano i v ortodoxní komunitě jsou rabíni, kteří řeknou: Podle „Tóry je to zakázané, ale přijímám tě, to, že jsi gay, není celá tvoje osobnost.“ Pokaždé, když o někom takovém slyším, tak mám obrovskou radost.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.