Úterý 23. dubna 2024
Svátek slaví Vojtěch, zítra Jiří
Zataženo, déšť 7°C

Recenze: Tělo stažené z kůže zve z Muzea Edgara Allana Poea do zapovězené Říše milosti

Fotografie
 (Autor: internal)
Autor: Ivan D. Hladík - 
3. října 2017
17:16

Pořádně zamotaný případ brutální vraždy je kousek dál za tím, co znalý čtenář od severské detektivky očekává. Říše milosti mu dopřeje strach, napětí a jako dezert více než pět set let starou záhadu.

V Muzeu Edgara Allana Poea ve Virginii je objevena mrtvola kurátora stažená z kůže. Případ vykazuje jistou podobnost s událostmi v knihovně v norském Trondheimu. Detektiv Felicia Stoneová z Richmondu a trondheimský policejní inspektor Odd Singsaker pracují na obdobných případech vraždy, spáchaných stejným způsobem, ale na opačném konci světa. Vyšetřování navíc odhalí souvislost se vzácným svazkem ze šestnáctého století, vázáném v lidské kůži… Jørgen Brekke (49), rodák z norského Hortenu, je bývalý novinář a aktuálně hlavně manžel a milující otec tří dětí. V knihách prolíná současnost s historií a jeho příběhy se tak vymykají známým modelům severských detektivek. Za svůj debut získal ocenění Norlis a Nová krev, příběh má další čtyři pokračování.

Rozhodně nečekejte „trochu krvavějšího“ Dana Browna. Říše milosti nabízí netradiční a poměrně komorní příběh, prolínající dějové linie v napínavé hře plné násilí a otázek. Setkání dvou protipólů, americké policistky Felicie Stoneové a norského inspektora Odda Singsakera, odstartuje pátrání po tvůrci strašlivého zločinu, který dělí čas a stovky kilometrů. Čtenář pomalu získává přehled nad souvislostmi a poznává jednotlivé postavy. Nutno však také říct, že ústřední hrdinové by si zasloužili o pár stránek více prostoru a barevnosti, kterou doufejme dodají další díly.

Přestože je Říše milosti velmi slibným začátkem, který určitě stojí za to nakousnout, mezi řádky je trochu cítit autorova nejistota z tak velkolepého plánu. Zatímco zmíněný Brown má ve svých příběhových liniích a kombinacích jasno, Brekke občas upadá do váhavého pohupování na místě, což brzdí nejen příběh samotný, ale bohužel také dojem z něj. Přitom text nabízí řadu překvapivých a čtenářsky příjemných momentů, jen jaksi končí v půlce nádechu. Naopak výborné je, že se čtenář neztratí v překombinovaných vodách autorovy vize a drží společně krok ve směru k rozuzlení všeho, což je možná důležitější než totožnost zabijáka. Do Říše milosti tak klidně vstupte, není to ztracený čas. Spíše předehra k pořádnému opusu, který Brekke jistě ještě předvede.


Jørgen Brekke 

Říše milosti

nakladatelství XYZ, 2016

376 stran

Hodnocení: 80 %

Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.

Zobrazit celou diskusi