Recenze: Lom na pražské Zbraslavi nahradí sci-fi město, něco tu ale nesedí
Urbo Kune je knihou o zvláštním městě z budoucnosti, do kterého se za vidinou slušně placené práce přestěhuje i antikvář Mikuláš Jelen. Jenže městem nepulzuje život, jak by měl a za celým nefunkčním projektem se skrývá něco podivně nehmatatelného.
Urbo Kune vypráví příběh domu-města, původně zamýšleného nového centra Evropy, které ovšem tak trošku zkrachovalo. Do této monstrozity, které se také říká membránové město, se stěhuje antikvář Jelen jako nový knihovník. Město, značně nepropustné a tajemné, dává ale zabrat i jemu.
S Urbanem je to těžké – jeho mystická stránka nechává čtenáře dlouhou dobu na vážkách, jestli má vůbec chuť knihu číst, o čem vlastně příběh je a kam směřuje hlavní postava. Člověk dumá i nad složitějšími interpretacemi jeho díla a ptá se sám sebe, jestli už to s fantaskností nepřehání. Čtenář tedy…ale možná i autor.
Urban byl dlouhou dobu značkou nadprůměrné kvality v současné české literatuře. Jenže úroveň klesla s jeho předposledním počinem Přišla z moře. Urban se dlouhá léta držel historie, kterou velmi těsně proplétal s architekturou (minimálně v těch nejúspěšnějších románech určitě). V Urbo Kune se k architektuře po nepovedené pauze vrací. A funguje to, ale bohužel knize stále něco chybí.
Urban si pro umístění svého románu vybral jizvu na obličeji přírody poblíž Prahy – zbraslavský kamenolom zalepil skleněným městem, které ovšem čtenáři nechává jakousi pachuť na jazyku. A nejinak je na tom i hlavní postava Mikuláš Jelen, který se do města nastěhuje.
V knize může někomu chybět u Urbana tak obvyklá krimi-zápletka. Příběh se v této knize ale odvíjí zcela jinak – přes popis města a jeho jednotlivých částí, se kterými se zrovna seznamuje i Mikuláš. Něco tajemného ale zůstává…
Jak už je u tohoto autora typické, neopomněl ani jazykové hrátky s narážkami na reálné osoby, místa a díla. A ostatně připomíná i své vlastní romány skrze postavy Maxima Untermessera až příliš podobného Maxovi Unterwasserovi, nebo Romana Ropse.
A naposledy se autorova značka projevuje i ve vnitřním smyslu knihy, který naráží na vyšší a důležitější témata – jako tomu bylo dířve například s ekoteroristy, utopistickými představami, historicismem atd.
Urbo Kune ale není jen kniha – jde i o rozsáhlé plány studentů architektury, hudební projekt a filosoficko-sociální koncept. Kniha byla psána „na zakázku“ právě podle původního projektu utopického města. Urbanovým úkolem bylo sepsat fiktivní příběh o městě uloženém ve zbraslavském lomu.
„Mezi funkcemi, které město má, chyběla veřejná knihovna. Byla tam knihovna klášterní i knihovna pro slepce, ale ne pro veřejnost. Napadlo mě přivolat knihovníka z Prahy, aby ji vybudoval. Ten ale na místě zjistí, že se tam dějí zlovolné věci…,“ popsal svou novou knížku Urban.
Kniha je navíc doplněna i původními projekty studentů, které ilustrují město takové, jak ho Urban popisuje. Celá kniha jednoznačně překračuje mršinu své již zmíněné předchůdkyně a škrabe se na vrchol k úspěšným Urbanovým románům, ale ani s troškou optimismu se nedá říct, že by měla šanci, aby se jí to povedlo. Na jednu stranu Urbo Kune nechybí ta klasická urbanovská mystika, pozvolné vyprávění lidským jazykem, dostatek dialogů a ten nepříjemný pocit v zádech, že něco není tak úplně v pořádku. Na stranu druhou ale Urbo Kune pokulhává za knihami jako je Sedmikostelí nebo Hastrman, protože jí chybí živelnost a rychlejší spád. Ovšem k celé atmosféře knihy to vše – ač to zní neuvěřitelně – velmi dobře pasuje.
Miloš Urban
Urbo Kune
Nakladatelství Argo, 2015
372 stran
Hodnocení: 70 %
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.