Smrt pro bestii

Nedělnímu Blesku se podařilo získat exkluzivní fotografie, které čekaly na svoje zveřejnění padesát šest let. Neznámý autor je pořídil 25. října 1946 na nádvoří Krajského trestního soudu v Litoměřicích. K popravčímu sloupu tam tehdy strážní ve čtvrt na tři odpoledne přivedli někdejšího SS-Hauptsturmführera Heinricha Jöckela (46), velitele německé věznice a káznice Malá pevnost Terezín. Patnáct minut četl předseda senátu, soudní rada Beneš, obžalobu a zdůvodnění rozsudku. O půl třetí začal mistr popravčí se dvěma pomocníky přípravu k jeho vykonání. Patnáct minut poté byl Jöckel, vězni přezdívaný »krvavý Pinďa«, mrtev. Malou pevnost Terezín převzala nacistická tajná policie - gestapo 10. června 1940. Za pět let války prošlo její branou s nápisem »Arbeit macht frei« (práce osvobozuje) 32 000 vězňů, dva a půl tisíce jich tam zahynulo. Velmi často umírali tím nejděsivějším způsobem, jaký si lze představit. Celou dobu Malé pevnosti velel a byl i jejím faktickým samovládcem Heinrich Jöckel. Kdysi se vyučil písmomalířem. V rodném německém Offenbachu však dal přednost kariéře aktivního člena nacistických bojůvek. Skutečným »mužem SS« se stal až v Československu, v Opavě, kde už jako hauptsturmführer velel od září 1939 věznici gestapa v nedaleké obci Škrovice. Po dvou měsících ho přeložili do Prahy a počínaje 10. květnem 1940 se stal pánem nad životy vězňů Malé pevnosti Terezín. Malá pevnost byla původně určena pro politické vězně pražského gestapa, ale později tam směřovaly transporty z celého protektorátu Čechy a Morava a dokonce i ze zahraničí. Podle svědectví vězňů, kteří přežili, dělal Jöckel vše pro to, aby mrtvých bylo co možná nejvíc. Hrůzu vzbuzovali dva jeho psi, vlčáci Berndt a Hartl, které štval proti lidem a bavil se tím, jak jim rozzuřená zvířata rvou svalstvo z těl. Jöckel se dokázal nejen těšit dlouhým a mučivým umíráním vězňů, ale v desítkách prokázaných případů zabíjel vlastnoručně. Jeho oblíbenou metodou byl úder do zátylku a poté, co vězeň upadl, mu šlápl na vaz nebo mu oběma nohama prolomil hrudník. Žebra probodla plíce a smrt prý byla rychlá a milosrdná.... Tak zemřel obchodník Fuchs z Prahy i se svým synem, neurolog Fischer, rovněž z Prahy, páter emauzského kláštera Higi, obchodník Neumann z Úpice a spolu s nimi nejméně dalších třicet osm vězňů. Všichni v roce 1941 a všichni rukou Jöckela. Zvlášť bestiálním způsobem »potrestal« velitel Malé pevnosti židovskou manželskou dvojici. Paní byla těhotná a to byl podle nacistických zákonů zločin. Jöckel ji v roce 1942 na nádvoří káznice tak dlouho bil klackem, až z ní - podle svědků - "...vyšel plod a ona po strašných bolestech zemřela. Její muž byl ještě večer téhož dne ubit dozorci." 5. května 1945 Jöckel z Terezína utekl. Poblíž Chebu překročil s falešným průkazem na jméno Müller hranice. Protože si ale »pro všechny případy« v oděvu schoval průkaz příslušníka SS, byl při jedné kontrole odhalen a Američané jej ze svého internačího tábora v Ziegenheimu velmi ochotně vydali československým pátračům. Heinrich Jöckel zaplatil za své zločiny životem. Soud vzal v úvahu nejen zavražděné vězně, ale i jejich týrání a okrádání (fyzicky zdatní museli pracovat na polích a jejich mzdu si Jöckel přisvojoval). Rozsudek smrti byl vynesen po deváté hodině dopoledne 25. října 1946 a ještě téhož dne veřejně vykonán.