Šéf jihočeské mordparty pro Blesk: Děti jsou z her magoři, plánují vraždy vychovatelů
V čele jihočeské mordparty stojí téměř čtvrtstoletí. Svou práci má rád a i po letech je raději v terénu než za psacím stolem. I to je důvod, proč plukovník Oto Šojsl (54) z Krajského ředitelství Policie Jihočeského kraje svou tvář raději neukazuje. V rozhovoru pro Blesk se podělil o své zkušenosti z vyšetřování nejzávažnějších trestných činů. Vysvětlil, proč je důležitá pomoc veřejnosti, i to, jak sociální sítě ovlivnily mladistvé pachatele. Řeč byla i o možném nebezpečí, které představuje umělá inteligence.
Jak moc se v uplynulých pětadvaceti letech změnila práce kriminalistů při šetření nejzávažnějších trestných činů?
Práce na vraždách není o jednotlivci, je týmová. Vyšetřovatel, operativci, experti na stopy, analytici, všichni mají svůj úkol a společný cíl. Vypátrat pachatele. Srovnáme-li, jak se pracovalo dříve a dnes, je to ze dvou třetin stále stejné. Tedy výslechy a šetření na místě jsou zásadní v každé kauze. Udělá se pozdě ohledání, a už to komplikuje další práci. Šetření a výslechy musí být provedené bezprostředně na místě, to je stěžejní pro další vyšetřování.
Dá se tedy zjednodušeně říci, že co nenaberou policisté prvních 24 hodin, už nedohoní?
„To platí zejména u těch nejzávažnějších činů. V praxi to vypadá tak, že se první tři dny desítky kriminalistů a policistů věnují jen tomu jedinému. Je to většinou otázka času, kdy se dopracujeme k pachateli. Pak jsou ale extrémní případy, jako byla například kauza Horusice, kdy na tomto případu rok a půl neustále pracovalo 19 vybraných policistů.“
Připomněl jste loupežné přepadení v rodinném domě v Horusicích. Maskovaní pachatelé tam ubili k smrti dva muže, další zranili. Proč bylo právě toto vyšetřování tak náročné?
„Sešly se tam ty nejhorší okolnosti pro vyšetřování. Pachatelé neměli žádný vztah k místu ani k obětem a navíc to byli cizinci bez kontroly pobytu na našem území. To nám nesmírně zkomplikovalo práci. Navíc se na celou akci důkladně připravili. Měli rukavice, byli maskovaní, vypnuli si mobily, které měli na karty. Přepadení se odehrálo mimo hlavní silniční tah, žádní svědkové, kteří by poblíž zahlédli cizí osoby nebo vozidla.
Případ jsem sledovala a způsob vyšetřování na mě udělal dojem. Vašemu týmu se podařilo zjistit, kdo tu hrůzu má na svědomí…
„Rodinnou firmu přepadlo pět cizinců, odsouzeni ale byli jen dva. Tři jsou stále na Ukrajině a tento stát své občany do jiných zemí k trestnímu stíhání ani k výkonu trestu nevydává. Trestní řízení tedy bylo v roce 2018 předáno s kompletním spisovým materiálem na Ukrajinu. Dosud se nám nikdo neozval a do dnešní doby ti tři nebyli potrestáni.“
Jak vnímáte to, že v některých případech nakonec spravedlnost pachatele nedožene?
Díváme se na to profesionálně, jinak to ani nejde. Je to podobné, jako když se obžalovaným z vraždy nepodaří u soudu vinu dokázat. Na takové kauzy se pak díváme jako na případy, kde je pachatel neznámý. Případ je sice odložen, to ale neznamená, že u těch závažných činů na něm nepracujeme dál.“
To jsme ale odbočili od první otázky, nakolik se během pětadvaceti let změnil způsob vyšetřování…
„Ke klasickým postupům se přidala nová skutečnost, která souvisí s rychlým rozvojem technologií. Internet a sociální sítě ovlivňují případy a jednání pachatelů. Nám momentálně sociální sítě pomáhají získávat informace, zmapovat různé osoby, jejich vazby či pohyb.“
Jak vám může pomoci umělá inteligence?
„Obávám se, že během pár let to bude spíš problém. Bude těžké při analyzování informací v mobilu, počítači i na sítích oddělit, co je realita a co ne. Džin z lahve byl vypuštěn a nikdo neví, kam až to povede. A to nemluvím jen o práci kriminalistů.“
Rozdíly ve vyšetřování před čtvrtstoletím jsme uvedli, změnily se i motivy pachatelů?
„V divokých devadesátkách převažovaly majetkově motivované vraždy. Nyní jsou za těmito násilnými činy z devadesáti procent rodinné nebo osobní vztahy. Vražda často bývá vyústěním konfliktů mezi blízkými nebo známými. Co se týká počtu pachatelů, řekl bych, že zůstává přibližně stejný.“
To jsme mluvili o dospělých, jak to vypadá s dětskými pachateli?
„Psychiatrický stav všech pachatelů a dětí především se zhoršuje. Za poslední roky jsme zaznamenali případy ve výchovných ústavech, kdy se děti jsou schopné domluvit na tom, že zabijí vychovatele a ještě ho okradou. A to jen proto, aby mohly utéct. Dřív jsme se s něčím takovým nesetkávali. Ne že by neutíkaly, ale ne za takových okolností.“
Jsme zpátky u škodlivého vlivu internetu a sociálních sítí…
„Když ty děti vyslýcháme, ukazuje se, že většina negativního plyne právě z užívání internetu. Tam všechno najdou. Zjistí, že se jim nic nestane, a jdou do toho. Z her jsou magoři, sžijí se s tím, že je normální na někoho útočit, a nedomýšlejí důsledky. Z her mají zkreslený pohled na realitu, protože je sledují od malička. A nemusí jít jen o děti z problémových rodin.“
Můžete uvést nějaký příklad?
„Stačí připomenout událost z ledna letošního roku, kdy na Českobudějovicku žák sedmé třídy přinesl do školy nůž, sekeru a nabitou pistoli. Nevystřelil ve třídě plné spolužáků jen proto, že zbraň špatně natáhl a ona pak nefungovala.“
Co případ muže (†28), který zavraždil sousedku jen proto, že ho vyrušila při hře na PC klapotem podpatků, když šla po chodbě?
„Ten člověk chodil na osm hodin do práce a zbytek dne jen hrál hry a sledoval filmy na PC. Mladou ženu brutálně zavraždil a inspiroval se tím, co znal z internetu. Při výslechu se vyjadřoval bez sebemenších emocí. Žil ve svém světě her a násilí, byl totálně citově otupělý a měl posunuté vnímání reality. Nakonec spáchal sebevraždu.“
Jak se z tohoto nezdravého způsobu života společnost může dostat?
„Průzkumy ukazují, že u nás vyrostla generace lidí, kteří mají těžkou závislost na počítačových hrách a pokřivené vnímání světa. Jsou citově otupělí, mnohdy i agresivnější a hloupnou. Cesta je internet dětem do 18 let zakázat, jedině tak budou mít zdravý duševní vývoj. K tomuto řešení ale musí naše společnost dospět.“
Ještě jsme nemluvili o pomoci veřejnosti při vyšetřování. Nakolik je pro policii důležitá?
„Na veřejnost se obracíme zpravidla ve dvou případech. V prvním známe vztah mezi obětí a pachatelem a je jen otázka času, kdy se k němu dostaneme. Informace od veřejnosti nám ale můžou pomoci vyšetřování urychlit. Pak je to v případě, kdy od začátku není jasný vztah mezi obětí a pachatelem a nám se nedaří tu vazbu rozklíčovat. Tam je pomoc veřejnosti velmi důležitá a jsou případy, kdy byla pro další vyšetřování nejzávažnějších trestných činů zcela zásadní.“
Můžete uvést konkrétní příklad, kdy jste právě díky informacím od veřejnosti vypátrali nebezpečného vraha?
„Připomenu brutální loupežnou vraždu manželů v mobilheimu na Písecku, kde hrál roli i čas. Na místě jsme několik dní sbírali stopy, hledali vražednou zbraň, potápěči prohledávali nedaleký rybník, a nic. Zvrat nastal, když se na naši výzvu přihlásil řidič, který v osudný den projížděl obcí. Jeho kamera v autě zachytila vůz parkující u mobilheimu. Byl ze slovenské půjčovny. Pak už to šlo velmi rychle. Vrazi byli na útěku a málem jim to prošlo. Zatkli je v rumunském penzionu až u makedonských hranic.“
Sice infantilní komentář, ale odpovím ti: Chodím bosá...