Nevím, jestli jsem nemilovala vraha

Scénář ke krvavému krimi: Těhotná nevěsta říká ANO sympatickému Belgičanovi. Netuší, že tím vyřkla oživovací formuli ZLA, které jí navždy zdeformuje život. Ženich má temnou minulost a ještě temnější budoucnost. Dvě mrtvé děti dovršují tragédii... Je to ten nejsmutnější příběh a bohužel nejde vypnout, protože ho napsala skutečnost. Je to příběh rodiny Vosmanských. Ta se v současné době stále vzpamatovává se smrti desetiletého Honzíka a třináctileté Dáši. Všechno je o to složitější, že hlavním a zatím stále jediným podezřelým z jejich tragické smrti je jejich švagr Belgičan Stephan Knaepen. Byl to skutečně on, kdo ublížil dětem? Nešťastná rodina se tomu zdráhá uvěřit. "Byl to přece tak milý člověk..." "Stephan byl vždycky úžasný společník. Dokázal si získat lidi a všichni v jeho okolí ho museli začít mít rádi už při prvním setkání," vzpomíná Milada Knaepenová právě na svoje první setkání se svým pozdějším mužem. Jí samotnou s Knaepenem seznámila rodina, ke které pravidelně do Belgie jezdila v rámci výměnných zájezdů organizace YMCA. "Nikdy, ani dneska po tom všem, mi o něm neřekli nic špatného," svěřila se Milada. Netrvalo to dlouho a z jejich přátelského vztahu se stala láska se vším všudy, z níž se narodila dcera Stephanie. "O tom, že bychom se neměli vzít, jsme ani neuvažovali. Prostě to vyplynulo a Stephan mě požádal o ruku," vzpomíná Milada, která tehdy ještě vůbec netušila, že Stephan byl již jednou ženatý. Jak se ukázalo až o několik let později, nebylo to poprvé, co jí její manžel zamlčel stíny svojí minulosti. První malé zklamání ve vztahu se Stephanem zažila mladičká Milada ve chvíli, kdy se novomanželé rozhodovali, kde se usadí. "Přiznám se, že když jsem uvažovala o naší společné budoucnosti, měla jsem představu, že budeme žít v Belgii. Až těsně po svatbě mi Stephan řekl, že on by nejraději žil v České republice, že v Belgii už zůstat nechce. Měla jsem ho ráda, a tak jsme se dohodli, že se usadíme na Moravě. Ostatně moji rodiče to jen přivítali," říká Milada. Až dnes si pokládá otázku, proč chtěl Stephan tak rychle opustit rodnou Belgii, která jemu i celé rodině naskýtala přece jen lepší finanční zázemí. "Když se dívám zpátky, zřejmě to skutečně bylo něco z jeho minulosti. O nějakých věcech mi řekl, ale spíš jen v náznacích. Byly věci, které byly naprosto tabu," vypráví Milada. Jednou z nich bylo i záhadné působení v Cizinecké legii, které pro Stephana milujícího všechno vojenské překvapivě brzy skončilo. "Jediné, co vím, bylo, že v legii byl rád. Ale můžu dneska skutečně věřit všemu, co mi kdy říkal? Můžu si být jistá, že skutečně začal studovat práva, jak mi několikrát vyprávěl?" ptá se sama sebe Milada. Stephan se záhy stal miláčkem celé rodiny. Jezdil s dětmi na výlety, rád pomohl, kde bylo třeba. "Když měla Dáša zlomenou nohu, nebylo mu zatěžko nosit ji na zádech do školy a zase zpátky domů," vypráví o Knaepenově vztahu k dětem maminka Dáši a Honzíka Milada Vosmanská. Protože dobře a rád zpíval, s Dášou se dokonce přihlásil do pěvecké televizní soutěže Carusošou. Bohužel se jí už nestihli zúčastnit. Dosud poklidný rodinný příběh totiž nabral tragický spád... Na Moravě a v Čechách se Knaepenovi líbilo natolik, že se několikrát nechal slyšet, že právě tady se mu konečně žije mnohem svobodněji. Česky však nikdy hovořit nezačal. " Na jazyky talent měl. Uměl pět jazyků, ale nikdy se nestalo, že by s námi hovořil česky. A to i přesto, že jeho dvě sestry nám vždycky říkali, že jsou přesvědčené, že Stephan česky umí," vzpomínají Vosmanští. Přestože to čas od času mezi ním a jeho mladou ženou Miladou zajiskřilo, nikdy to nebyla hádka v pravém slova smyslu. "Když už to vypadalo, že se pohádáme, Stephan se uzavřel do sebe, odešel do sousedního pokoje a za deset minut se už tvářil, jako by se vůbec nic nestalo," vypráví Milada. Stejné to prý bylo i ve vztahu k jeho třem dětem - Stephanii (4), Davymu (3) a Natálce (2). "Miloval je, a i když ho naštvali, nikdy na ně nebyl zlý. Tím spíš nechápu, jak by se mohl tak najednou změnit," míní Milada Knaepenová. "Nevím, vůbec si nedovedu vysvětlit, jak by se mohl tak najednou změnit," dodává Milada, která stejně jako celá rodina ve skrytu duše doufá, že všechno kolem smrti Dáši a Honzíka a jejího muže Stephana se odehrálo úplně jinak, než jak tvrdí oficiální policejní verze. V současné době žije Milada Knaepenová se svými třemi dětmi u rodičů v malém bytě v Hranicích na Moravě. Vedle ní tu ovšem bydlí i další její sourozenci. Vosmanští mají totiž ještě dalších sedm dětí. "Vůbec nevím, jak tu situaci budeme řešit. V současné době sice probíhá jednání s belgickou ambasádou o sirotčím důchodu pro moje děti, ale všechno se to hrozně dlouho táhne," říká smutně Milada. Přestože malá Stephanie, Davy i Natálka mají vedle českého i belgické občanství, belgické úřady se k rodině chovají odměřeně. "Dokonce nám nedovolili odvézt si z domku v Belgii, kde žil Stephan se svojí maminkou, ani žádné věci. A to ani ty, které byly našich dětí. Řekli, že nám umožní přístup do domu pouze tehdy, pokud doplatíme rozdíl nájemného od doby, kdy Stephan zemřel," povzdechla si Milada Knaepenová. Ten rozdíl činí něco přes padesát tisíc korun a na to rodina, která dnes musí počítat každou korunu, opravdu nemá. Ať dopadne výsledek vyšetřování jakkoli, na Dášu s Honzíkem Vosmanští nikdy nezapomenou. "Nedá se to. Byly to úžasné děti!," říká rodina. Na dotaz, jak budou vzpomínat na Stephana Knaepena, jen krčí rameny. "Víte, dneska už k němu téměř nic necítíme. Snad jen nenávist k sobě, že jsme nepoznali, jakého člověka jsme měli rádi." Co se vlastně odehrálo Šest měsíců hrůzy Vosmanských 30. 7. 2001 - Jan a Dagmar Vosmanští vyjeli se svým belgickým švagrem Stephanem Knaepenem na výlet. 3. 8. 2001 - policie zahájila pátrání po nezvěstných dětech a jejich švagrovi. 7. 8. 2001 - policie nachází mrtvé Knaepenovo tělo u Nebovid na Brněnsku. 12. 8. 2001 - rozjíždí se rozsáhlé policejní pátrání. 25. 10. 2001 - policie oznámila, že Knaepen před svou smrtí zapálil svůj dům v Brně, kde v té době byla jeho manželka a jejich tři děti. 25. 11. 2001 - náhodný chodec nalezl u Brankovic na Vyškovsku dvě dětská těla. Podle expertiz patřila sourozencům Vosmanským. 22. 1. 2001 - Vycházejí najevo podrobnosti o tom, jak sourozenci zemřeli. Obě děti byly pravděpodobně před smrtí mučeny. Byly svázány šňůrou, měly přelepená ústa leukoplastí a malá Dášenka měla dokonce v puse kalhotky. Honzík měl v ústech roubík pravděpodobně narychlo udělaný z kapesníku. Blesk pomůže Vosmanským Rodina Vosmanských se v současné době nachází v tíživé životní a bohužel i finanční situaci. I proto se redakce Blesku rozhodla, že rodině uhradí náklady spojené s pohřbem Dáši a Honzíka. Pokud byste i vy chtěli a mohli rodině postižené smutnou tragédií pomoci, napište k nám do redakce a my rádi zprostředkujeme kontakt.