Saša (5): Celý život bydlí v nemocnici
Smutný osud malého Saši. Většinu života je v nemocnici, nemůže skoro nic jíst a navíc se ho zřekli rodiče. Najde domov?
Malý Saša (5) nikdy nezažil, co to je mít domov. Skoro celý život je v nemocnici. Osud mu totiž kromě nezodpovědných rodičů, kterým musel být právně odebrán, "nadělil" i nemoc, při které nesmí téměř nic jíst. Dnes je však jeho stav natolik dobrý, že po letech strávených v nemocnici by mohl odejít pryč. Nemá ale kam... Na dětské oddělení pražské Všeobecné fakultní nemocnice byl Saša přijat v prosinci roku 2002 po několika hospitalizacích v jiných nemocnicích. "Tehdy mu bylo dvanáct měsíců. Měl těžký průjem, který byl doprovázen celkovou infekcí organismu. Jeho stav byl zřejmě způsoben poruchou imunity, při které mu škodí téměř všechny potraviny," vysvětluje zdravotní sestra Jana Pyskatá. Pak následovaly měsíce, během nichž se lékaři snažili zjistit, co Sašovi problémy způsobuje. "Zkoušeli jsme různé typy sušených mlék nebo potraviny, které jsou určeny alergickým dětem. Většinou to chvíli šlo, ale pak se znovu vrátilo prudké zhoršení. Nakonec byl Sašenka téměř dva roky odkázaný jen na výživu do žíly, přes kapačky," vypráví dál Jana Pyskatá. I přesto, že Saša nemá vlastní rodinu a první slůvka a kroky ho naučili v nemocnici, umí spoustu věcí. "Skládá puzzle, jezdí na kole, nebo chodí na písek stavět bábovky," říká Jana. Saša má kolem sebe spoustu lidí, kteří ho mají rádi. Všichni v nemocnici jsou pro něj tety a strejdové. Ale chybí mu jeho nejbližší. "Jednou byl Saša na Vánoce na návštěvě u jednoho z našich lékařů. Byl úplně nadšený. Prostě by potřeboval svoji rodinu. Bylo by fajn, kdyby se podařilo najít pěstouny. Saša by si už konečně zasloužil, aby poznal, co to je máma a táta, a začal žít normální dětství," doufá Jana Pyskatá.
Tohle zažívá každý den Saša už většinu věcí v nemocnici zažil ne desetkrát nebo stokrát, ale tisíckrát! Tohle se mu děje čtyři roky prakticky každý den: * 8.00-9.00 - budíček - přesná doba se řídí tím, zda je na pokoji sám, nebo s dalším pacientem. Pokud jde do školky, vstává o chvilku dříve. * 9.00-12.00 - snídaně, většinou má krůtu. Následuje vizita, svačina, a pokud je v nemocnici dobrovolník, tak i procházka. Jinak Saša zůstává v nemocnici a hraje si. Nejčastěji na chodbě a sesterně. * 12.00 - doba oběda. Po něm si jde na chvilku od-počinout do postele. Spinká asi tři hodiny. * 15.00 - svačina, po které přijde na řadu procházka. Když není, Saša se nejčastěji uvelebí na sesterně u počítače. Jindy si hraje na chodbě nebo pokoji. * 19.00 - dochází k předávání služeb sester a k večerní vizitě. Saša je na sesterně. Dívá se na večerníček, čeká ho koupání a večeře. * 20.00-21.00 - odchází spát, někdy je na pokoji sám, jindy s dalším pacientem.
Rady pro "náhradní maminku" Saša je jako každý jiný kluk. Ale má problém s jídelníčkem. "Saša může jen uvařené a osolené krůtí nebo kuřecí maso rozmixované spolu s brambory. Vařené jablko - vlastně takovou domácí jablečnou přesnídávku. K tomu pudink ze speciálního sušeného mléka a k pití normální slabý černý čaj s hroznovým cukrem. Umí se sám najíst, ale jídlo má mixované. Tím, že byl dlouho na 'kapačkách ' nechce kousat. I to by se ale pravděpodobně dalo zvládnout. U Saši odpadá i strach z toho, že by si vzal k jídlu něco jiného, než co může. Problém ale není jen v jídle. Podmínkou pro 'náhradní rodiče' je i to, aby žili ve snadné dostupnosti nemocnice. Sašův stav se totiž může kdykoliv rychle zhoršit...
