9°C
Životní zpověď legendy české kriminalistiky Jiřího Markoviče: Měl jsem kliku, vždy se našla mrtvola...
Legenda české kriminalistiky, někdejší šéf pražské mordparty plukovník Jiří Markovič, zemřel v říjnu ve věku 79 let. Kriminalista během své 36 let dlouhé kariéry odhalil mnoho zločinců, mj. spartakiádního vraha Straku či kanibala Hojera. Osm z nich bylo odsouzeno k smrti, dva z nich vyhrožovali smrtí jemu. Setkal se někdy s případem podobným kauze Paurová, kdy chybělo tělo oběti? To loni prozradil Blesku v posledním rozhovoru před svou smrtí.
Janu Paurovou (40) údajně viděl naposledy její exmanžel v noci 3. února 2013. Od té doby je nezvěstná. Policisté nedávno obnovili pátrání, které by vneslo do případu jasno. Řešil jste během své kariéry někdy něco podobného?
„Zaplaťpánbůh, já jsem nikdy neměl takový případ, kdy by se nenašlo tělo oběti. Měl jsem asi vždycky kliku, že se našla mrtvola, ač byla třeba neúplná či zohavená. V tomhle případě je to už devět let od zmizení té paní, což je dlouhá doba. Kriminální služba v takových případech pokračuje v pátrání ať už cyklicky, nebo v okamžiku, kdy se objeví nová stopa. My jsme tehdy neměli ještě možnost využívat například analýzy DNA, což je velká pomoc a zvyšuje se šance, že bude případ vyřešen. Jeden z mých prvních případů se podařilo vyřešit také až po dlouhé době, po 12 letech od vraždy. Ale tehdy se v Prokopském údolí našla těla dvou mrtvých dívek, vraha Františka Z. se podařilo usvědčit až po tak dlouhé době.“
Za hlavního podezřelého je mnohými považován manžel zmizelé. Pokud je nevinný, musí už osm let zažívat peklo…
„Neznám přesně ten případ, ale to máte jistě pravdu. Pokud by na druhou stranu vrahem byl, zbývá mu ještě 12 let a případ bude promlčen...“
Doufejme, že pravda vyjde najevo a případ se nestane takovým policejním pomníčkem, tedy nevyřešeným případem. Máte za sebou ze své dlouhé kariéry také nějaký pomníček?
„Ano, Z., to je můj jediný případ takového pomníčku. K jeho vyřešení chyběly důkazy. Měli jsme dva podezřelé, ale nezískali jsme dostatek důkazů, abychom je mohli vůbec stíhat. Tehdy v areálu motolské nemocnice v Praze objevili mrtvolu bez hlavy, která se mimochodem nikdy nenašla. Obětí byl vášnivý houbař, co chodil vypomáhat do nemocnice, někdo ho zavraždil a vyloupil mu byt. Dodnes je to nevyřešené.“
Kolik vyfasoval u soudu zmiňovaný vrah František Z., který zastřelil pistolí v červenci 1968 dvě dívky v Prokopském údolí?
„Byl odsouzen na 15 let. Tehdy za mnou přišel otec jedné z dívek a říkal mi, jak dobře jsem případ vyřešil. Zároveň ale nesouhlasil s tak mírným trestem pro vraha. Asi měl známé, jak se říká nahoře, protože po válce krátce pracoval v repatriačních komisích, kde se spřátelil s Gustávem Husákem. Nevím, zda si u něho stěžoval, každopádně Nejvyšší soud rozsudek zrušil a v roce 1981 vraha odsoudil na 25 let…“
Vy máte na svém kontě drtivou většinu objasněných vražd. Kolik vámi odhalených vrahů dostalo trest smrti?
„Osm, to je docela dost na to, že jsem v principu velkým odpůrcem trestu smrti! V roce 1978 jsem vyšetřoval případ vraždy ženy a pobodání dvou dětí. Když následně vrah Jan Tvrdík dostal trest smrti a 4. 11. 1980 ho popravili, tak jsem se cítil dobře. Zasloužil si to, říkal jsem si. Ale pak jsem si uvědomil, že může být někdo popravený omylem, aniž by vraždil. Já bych podpořil třeba kumulované tresty, jaké mají v USA. To je mnohem účinnější, třeba 150 let za několik vražd bez možnosti zkrácení trestu. A pokud by došlo k omylu, dalo by se to napravit. Když je ale někdo popraven...“
Rozumím, každopádně je zřejmé, že se vás případ Tvrdík hodně dotkl, to kvůli poraněným dětem?
„Ano, abych vůbec mohl dělat takovou práci, musel jsem mít nad tím nadhled. Viděl jsem snad tisícovku mrtvol na patologii, byl jsem při pitvách. Musel jsem to brát jako součást práce. Ale když byly oběťmi děti, to bylo něco jiného. To si v sobě nesu dodnes, s tím se nedá smířit.“
Co se tehdy stalo?
„Po čtyřech letech, na konci roku 1978, se vrátil z věznice ve Valdicích Jan Tvrdík. A protože zjistil, že mu mezitím zahnula manželka, rozhodl se pro zrůdnou pomstu. Věděl, že dělá noční směny v nemocnici. Tak přišel večer do jejího bytu, pořád měl ještě klíče. Vzal z kuchyňské linky nůž a paličku na maso. A chystal se, že zabije tchyni a své dvě děti, osmiletého chlapce a čtyřletou holčičku. Už spali. Vešel do pokoje a začal mlátit tchyni paličkou na maso, až se nástroj rozpadl. Tak ještě násadou prorážel ženě hlavu ušima, dusil ji. Pak se vrhl
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
Už mám předplatné.
Přihlásit se
Témata:
Související
