Zmrzačil mě a pak šel vraždit!

Šílený případ. Postrach Uherského Hradiště ztýral dva lidi, jednu ženu zabil Mít soucit se může vymstít a někdy vést i ke zmaření lidského života. Mária Sokolová (46) z Uherského Hradiště to už teď dobře ví. Její druh Svatopluk Blažek (45) vraždil jen tři dny poté, co ji nelidsky ztýral a dokonce ukousl kus palce na ruce. Policie se spokojila s tím, že Mária nedala z nemocnice souhlas k trestnímu stíhání a propustila Blažka na svobodu. Třináctkrát odsouzený recidivista si pozval si do bytu návštěvu, bezdomovecký pár a opil se s nimi do němoty. Když se probral a zjistil, že ti dva spolu souloží, rozlítil se k nepříčetnosti. Nejprve těžce zranil muže, několika kopanci. Pak se pustil do ženy. Tu zřídil pěstmi a nohama tak, že její obličej prý ani člověka nepřipomínal. Rozkopal jí ledviny, těžce poškodil játra, žaludek a většinu vnitřních orgánů. Nakonec, snad ještě v deliriu, sám na sebe zavolal policii. Blažka teď čeká další soud a hrozí mu i výjimečný trest doživotí. Uherské Hradiště si oddechne. 'Staňa', jak mu místní bezdomovci, galerka, někteří taxikáři a překupníci říkali, je známá firma. Jeho známí se ho bojí ještě teď. Mlčeli o všem, co se ho týkalo. Ale nakonec se někteří rozpovídali. Družka - "bála jsem se ho" Mária Sokolová neoplývá ani krásou, ani jinými vlastnostmi, kvůli kterým by s ní chlap zatoužil žít. S výjimkou jediné - dokáže se bezvýhradně podřídit tomu, kdo se o ni alespoň nějak stará. Asi právě tohle se Blažkovi líbilo. Žili spolu čtyři roky. "No, nejprv v tom jeho baráčku v Kunovicích a když mu ho máma prodala, tak tady v Hradišti, na náměstí," vysvětlila Mária. Blažkův rodný domek se po smrti otce a útěku matky do domova důchodců postupem času změnil na ubytovnu pro Romy, Rusy a Ukrajince. Často tam bydlelo i pár desítek lidí najednou. Byt v Uherském Hradišti sloužil zpočátku jen dvojici Mária-Svatopluk, ale pak jich tam žilo ve svérázné pospolitosti pět i víc. Jedli i pili spolu a když měli chuť a potřebu, vedli i 'manželský život'. Porůznu, podle toho, jak si padli zrovna do oka. V domě na Náměstí míru bydlí převážně starší lidé a ti se báli cokoliv říci. Až jeden z nich nabral minulou středu odvahu a zavolal policii. To už opilý Staňa (1,8 promile alkoholu v krvi) mlátil do Márie v chodbě domu skoro hodinu. "Křičela jsem, co jsem mohla, ale nikdo nepřišel," líčí Mária ono odpoledne. "A nakonec mi ukousl tady ten kus palce a spolkl ho i s nehtem," dodává. Nicméně i přes frakturu lebky a čelisti, přes zhmožděniny a modřiny po celém těle a téměř vypíchlé oko odmítla podepsat lékařskou zprávu, na jejímž základě by policie mohla Blažka stíhat. "Bylo mi ho líto, ale hlavně jsem se ho bála." Zůstala v nemocnici, on na svobodě. O tři dny později už vraždil.... Podle mluvčí policie Uherského Hradiště Jitky Zámečníkové museli policisté Blažka, i když svou družku ztýral neuvěřitelným způsobem, pustit na svobodu. "Ta žena totiž také odmítla dát souhlas s trestním stíháním," řekla. "Většina domácího násilí tak končí. My jsme věděli, že se jedná o recidivistu a nebezpečnou osobu, ale kvůli postoji jeho družky jsme nemohli jednat jinak. Bez jejího souhlasu by nám žádný soudce vazební stíhání a vyšetřování neumožnil. Tak to je." Matka - "další tragédie a ostuda" Staňova matka doslova utekla ze svého domu v Kunovicích po smrti manžela v roce 2001. "Děda (tak svému muži říká, pozn. aut.) už byl ke konci bezmocný a já ho tam nechtěla nechat. Řekla jsem si, dochovám ho a pak půjdu." Teď žije v Domově důchodců kus od Uherského Hradiště a "alespoň polovinu té viny" za všechno, co se stalo, dává Márii. "Než se s ním spřáhla kvůli penězům a domu, nebyl Staník zlý, opravdu ne," dušuje se s pláčem. Celý život montovala motory v Letu Kunovice, kde pracoval i její 'děda' a kde se i syn Svatopluk vyučil svářečem. "Víte, jeho moc poznamenalo, že ho děda neměl rád. Hodně pil a pak ho bil. Někdy musel jako malý místo nedělního oběda sedat v kuchyni u stolu na podlaze," svěřuje se. Možná i proto malému Svaťovi v patnácti letech »od nervů« vypadaly všechny vlasy. Ani v Brně mu nepomohli, přestože - jak jeho matka vzpomíná - "ho píchali takovými sondami do páteře a on plakal bolestí." Po vyučení začal syn pít jako otec a šel ke dnu stále rychleji. A když »děda« umřel a bylo jasné, že domek chátrá, vdova ho prodala. "Za dobré peníze, které jsem hodně rozdala po rodině. I on dostal," říká v slzách. Lituje, co její syn spáchal a cítí se vinna před lidmi. Bojí se jich a chce dál žít v anonymitě, se svým žalem a bolestí.... Kamarádi - "byl to psychopat" Galerka a bezdomovci v Uherském Hradišti říkali Blažkovi kvůli holé hlavě »Plešoun«. Poflakoval se spolu s nimi hlavně kolem autobusového nádraží, po hospodách a hernách. "Ukazoval mi tuhle patnáct tisíc, měl je jenom tak po kapsách a že prý bere invalidní důchod," zapřísahá se Vilém, který u Plešouna občas nocoval. Nemá s ním dobré zkušenosti. "Byl to psychopat, bavilo ho trápit lidi," přidává se další z Plešounových kamarádů, Jarek. "Pozval si k sobě někoho a pak ho třeba na týden zamknul a sám zmizel. Já tam byl zavřený tři dny, než mě pustil. A ještě mi nafackoval." Jenomže peníze, které kanibal a vrah měl, dělali své. Na čůčo-bůčo, směsku z piva, kořalky a pitralonu vždycky přidal alespoň padesátikorunu. A někdy i víc. Když ho popadla toulavá nálada, obrazil s partou spoustu místních hospod a někdy je do nich vozil taxíky. A tak se ho sice báli, ale zároveň mu všechno promíjeli a spíš ho vyhledávali. Pocit moci nad lidmi Plešouna strašlivě bavil. "Začal si myslet, že na něj nikdo nemá a že může všechno," přemítá Vilém. "A tak udělal ten mord." Vilémovi i Jarkovi se ulevilo, Plešoun jim nechybí. Ale shodují se, že za takovou cenu ne. Nejspíš by to s ním ještě vydrželi.