Pravda se schovává v hrobech

Záhadná hrůza. Jen těmito slovy je možno označit okolnosti vraždy sourozenců Vosmanských. Mrtvá těla dětí objevil před týdnem náhodný chodec u Brankovic na Vyškovsku. Jak předběžně zjistila pitva, o život připravilo Dášu (13) a Honzíka (11) udušení a jejich smrt byla násilná! Přestože všeobecně je za jejich vraha označován švagr dětí Belgičan Stephan Knaepen (47) s nímž děti cestovaly na prázdninový výlet a který později zemřel na předávkování léky, všechno mohlo být úplně jinak. Tři hlavní postavy této tajuplné tragédie si pravdu odnesly do hrobu. Další zločin bez trestu? Jak se Blesku podařilo zjistit, Knaepen s dětmi nemusel být v lesíku u Brankovic, nazývaném Letadlová smola, náhodou. Právě sem se totiž v říjnu 1944 zřítilo německé letadlo a Knaepen, známý obdivovatel militarií a vojenské historie, na místo mohl přijet s dětmi pátrat po jeho zbytcích. Nebo sem děti přivezl záměrně, protože místo dokonale znal, věděl, že je tady těžko přístupný terén. Dopředu počítal se zločinem... Těžko říct, co mohlo přivodit zvrat v chování Stephana Knaepena. Tím spíš, že o jeho vztahu k dětem mluvili všichni jako o velmi harmonickém. Jsou ovšem lidé, kteří říkají, že je »měl rád, až z toho šel strach«. Pokud byl skutečně on vrahem Dáši a Honzíka, pak bude nutné hledat kořeny jeho jednání v lesíku u Brankovic někdy v polovině 80. let. V té době se totiž Knaepen léčil z těžkých depresí v psychiatrické léčebně v Belgii. Zda měl i pedofilní sklony, nám však v sanatoriu v Ziekerenu nepotvrdili. "O tom nebudeme hovořit," řekl nám ředitel sanatoria a svým vyjádřením nechal prostor pro další dohady. Třeba o tom, zda nebyli Honzík s Dášou před svojí smrtí pohlavně zneužiti. "Něco takového by se dalo z pozůstatků těl zjistit jen v případě, že by se v nich našly zbytky cizí DNA. U sourozenců Vosmanských to však bude vyžadovat řadu laboratorních testů," řekl Blesku jeden z pracovníků Kriminalistického ústavu. V případě, že u Knaepena došlo k náhlému psychickému zvratu, který odborníci u člověka již jednou dlouhodobě léčeného na psychiatrii nevylučují, mohlo se u Brankovic všechno odehrát podle jednoduchého scénáře. Knaepen děti udusil, sedl do svého vozu Renault Espace, odjel do Starého Lískovce, kde žila jeho rodina, podpálil rodinný dům a z nepochopitelného sentimentu se odjel předávkovat léky na návrší u Nebovid, odkud byl hořící dům vidět. Ještě před tím napsal dopis na rozloučenou. Podíváme-li se do Knaepenovy minulosti ještě hlouběji, narazíme na jeho stále neobjasněné působení v Cizinecké legii. Tam byl postřelen a později z ní dezertoval. Pokud tam spáchal něco, co legie neodpouští, jeho bývalí kolegové si ho mohli najít i po letech kdesi na Moravě. A jen shodou nešťastných náhod u všeho byli i Honzík s Dášou... Zapálení domu a dopis na rozloučenou pak mohly být jen otázkou rutiny zkušených zabijáků. Na všechny otázky zřejmě odpoví až další policejní vyšetřování. Tou hlavní, na jejíž zodpovězení čekají především rodiče Vosmanští, je, zda u Brankovic skutečně zemřeli Dáša a Honzík. Terezka Tragédie zmizelých sourozenců Vosmanských nebyla prvním případem ztracených dětí, který letos doslova vyburcoval celou republiku. Když 20. června oznámila Helena Čermáková (27), že zmizela její ani ne pětiletá dcera Terezka, rozjelo se rozsáhlé pátrání, které nemělo v našich policejních dějinách obdoby. Již v jeho průběhu se však začaly u policistů objevovat pochyby, zda jim matka děvčátka řekla o okolnostech jejího zmizení naprosto všechno. Helena Čermáková neustále měnila výpovědi a dokonce se pokusila o sebevraždu skokem z okna. Po dvaceti dnech Čermáková promluvila. Ještě tu noc objevili vyšetřovatelé tělíčko děvčátka zahrabané v základech zrušené hájovny v lese Bažantnice, asi kilometr od bydliště Čermákových. Pitva později prokázala, že Terezka měla před smrtí v těle až 3,2 promile alkoholu. Jak Blesk zjistil, ten jí s největší pravděpodobností podala před smrtí její matka, se kterou měla být Terezka v jedné z kladenských restaurací. Ve stavu opilosti pak mělo podle vyšetřovatele začít u dívky docházet k poruchám vědomí, ke zvracení a později zadušení zvratky. Druhou variantou, kterou matka nevyvrací, je, že Terezku trpící srdeční vadou, sama v opilosti zalehla. Případy Terezky Čermákové i Dáši a Honzíka Vosmanských skončily bohužel jejich smrtí. Shodné pro ně je i to, že na jejich začátku byly dvě gigantické pátrací akce a obě skončily neúspěšně. A přitom policisté měli mrtvá těla vždy takřka na dosah... »Dětské« záhady Karolínka Planá Dodnes zůstává záhadou zmizení čtyřleté Karolínky Plané z Krnova. Tu si od její matky Bohdany Sysalové (tehdy ještě Plané) odvezl 5. září 1996 její otec Jaroslav Planý na oslavu narozenin k jeho rodině do Jeseníku. Tam vpodvečer policii sdělil, že dceru ztratil. Ještě před tím však navštívil svou sestru, které měl dát pistoli a říct, že udělal hroznou věc. Policisté prohledávali lesy v okolí Jeseníku i staré lomy. Vše marně. I přesto byl Planý odsouzen za vraždu svojí dcery na 13 let odnětí svobody. Tělíčko Karolínky však dodnes nebylo nelezeno. Honzík Nejedlý Devítiletý Honzík Nejedlý zmizel beze stopy 17. ledna 1998. Ten den vpodvečer oznámil rodičům, že jde za svým kamarádem, který bydlel jen pár set metrů od jejich domu v Praze-Podolí. To, že jde skutečně za kamarádem, potvrdil o několik minut později i lékař z ulice, kterého potkal. To byl také jediný člověk, který Honzíka to odpoledne viděl. Policie prohledala břehy nedaleké Vltavy, potápěči dodnes pátrají na jejím dně. K návratu ztraceného syna rodičům nepomohly ani letáky, které vyvěsili po celé Praze, ani vypsaná odměna. Honzík je dones nezvěstný. Jeho rodiče však doufají, že žije. Hanička Topinková Desetiletá Hana Topinková z Libušína se ztratila v březnu 1999 na cestě ze školy v Kladně. Po dvou dnech nalezla policie její tělo v opuštěné cihelně v Třebichovicích. Přestože policisté v dubnu 1999 obvinili z její vraždy muže z Libušína, po rozsáhlém vyšetřování byl propuštěn. Vrah Haničky je tak dodnes neznámý.