Holky, prosím, dejte mi šanci!

Život Giny Knigge (37) by vydal na román. A nebyla by to červená knihovna. V sedmnácti se těhotná vdávala. V devatenácti měla druhou dceru, po jejímž porodu málem zemřela. To se ještě jmenovala Bohdana Součková. Rok nato se rozvedla, protloukala se všelijak, krátce se živila i prostitucí. Za štěstím a novým partnerem odešla do Německa, kde dělala načerno uklízečku za šest marek na hodinu. Netušila, že byla zbavena rodičovských práv, když bývalý manžel, u kterého děti žily, zemřel. Dcery viděla naposledy před deseti lety. Jakmile se vzmohla natolik, že by se o ně dokázala postarat, zjistila, že byly adoptovány. Jejich novou identitu nesměla znát. Teď už by to šlo, pokud by chtěly. Jsou plnoleté. Zoufale je hledá a vzkazuje jim: "Holky, dejte mi aspoň pět minut, abych vám mohla všechno vysvětlit a poprosit za odpuštění!" Do rámaře obrazů Jindřicha se zakoukala ve svých patnácti. Po večerech dělal vyhazovače na proslulé diskotéce v pražském Obecním domě, kam každý víkend chodila. Poprvé se milovali už po půl roce. Byl o jedenáct let starší, měl syna a právě se rozváděl. "Hlavně jsem v něm viděla chlapa, ke kterému bych mohla utéct od mámy," povídá Gina. Matka je prý dodnes, jak se říká, generál. Nikdy se neprovdala, dceru měla nemanželskou s o třicet let starším mužem, jenž byl zrovna počtvrté ženatý a navrhoval dát dítě k adopci. "Nakonec se ke mně ale hlásil, byl hodný. Dělal v podniku zahraničního obchodu, prodával a kupoval koně." Gina (tehdy ještě Bohdana) přišla v sedmnácti do jiného stavu. S Jindřichem bydleli v jednom pokoji strýcova bytu v Praze-Karlíně a rozhodli se pro svatbu. "Já tě mám z krku, on tě má na krku," komentovala to prý její matka. Před porodem ještě stačila vyfasovat podmíněný trest za krádež. Coby nedoučená kožešnice nastoupila v balírně kávy. "Jindra mi říkal, abych vzala deset kilo kafe, že mě jako těhotnou nebudou prohlížet, jenže mě chytli." Kontraband chtěl prodat v karlínské hospodě Hamburk, která sehrála v jejich vztahu podstatnou roli. Muž tam chodil téměř denně. Odtud se vrátil podroušený i večer před svatbou a když si doma načal láhev vodky a Bohdana mu ji vylila, dostala facku, že vzala druhou o zem. V noční košili a bosa utekla k mámě, ale ta ji nepustila dovnitř, že má, co chtěla. Nastávající manžel se ještě v noci omluvil a druhý den se vzali. "Narodila se Adélka, byla celý on a já ho doopravdy začala milovat," vzpomíná Gina. Výsledkem bylo hned vzápětí zplození druhého dítěte. Netrvalo ani půl roku a dozvěděla se, že jí byl nevěrný. Se servírkou z hospody Hamburk, jak jinak. Řekla si, že bude žít jen pro děti. Po druhém porodu však málem zemřela. Kvůli komplikacím musela znovu na operační sál. "Šance přežít byla půl na půl a když mě tam vezli, pro jistotu mi ještě ukázali dva týdny starou Zuzanku. Někde tam jsem vzala tu sílu všechno vydržet." Myslí, že za záchranu vděčí věhlasné lékařce, kterou z protekce sehnala – matka. Po zákroku už ale nemůže mít děti. Brigáda mezi prostitutkami Doma to šlo rychle z kopce. Jindřich tvrdil, že druhá dcera není jeho. Po zavírací hodině lokálu si prý vodil kamarády domů, prodal mezi jinými věcmi obraz od Jana Wericha, který dostala ke svatbě. Když šla po dalším nafackování na policii se žádostí, aby mu domluvili, našla stejného příslušníka veřejné bezpečnosti večer v obýváku s pivem v ruce a v družném rozhovoru s manželem. Jako letitý vyhazovač na diskotéce s nimi byl údajně víc než jedna ruka. Jednou se zase vrátil pozdě v noci z hospody Hamburk a dožadoval se sexu. "Odmítla jsem, ale šel tvrdě na věc. Druhý den jsem vyrazila do nejbližší advokátní kanceláře podat žádost o rozvod," praví Gina. "Vidíte, chtěla jsem mít pokoj od mámy a dopadla jsem ještě hůř." Soud nevydařené manželství ukončil v květnu 1989, bydlet však zůstali pohromadě. Dcery dostala do péče Bohdana, která jim sehnala týdenní školku, z které si je brala na víkendy, a začala prodávat v řeznictví. Ještě jednou si s exmanželem padli do náruče a dokonce se domluvili, že se znovu vezmou. Ale nakonec si to rozmyslela a na radnici nepřišla. Potom jí sousedé z karlínského činžáku nabídli práci i s bytem v Karlových Varech. Zaradovala se, že sebere holky a konečně se osamostatní. Jenže když se tam přijela představit, ze zaměstnání se vyklubala prostituce. Ne zrovna šlapání chodníku, nýbrž pobavení zákazníků jsoucích takzvaně na úrovni. A tak si milá Bohdana řekla, že si aspoň vydělá nějakou tu korunu, vždyť co doteď z toho života měla. Finančně si sice polepšila, ale během těch měsíců, kdy domů jen dojížděla, si dcery, pobývající stále přes týden ve školce, poněkud přivlastnil jejich otec. Což, upřímně řečeno, nebylo divu. A jakmile se Bohdana ze západočeských lázní vrátila nastálo, celkem neomaleně jí ze společného bytu vyhodil. Uzavřela s ním dohodu: Necháme to tak, budu na děti platit, ale budu je moci vídat. "Adélka mě už tehdy nenáviděla, ale Zuzanka vždycky hned přiběhla a daly jsme si pusu." Přestěhovala se ke známému na druhou stranu Vltavy, začala dělat uklízečku a příležitostně společnici, ať již s erotickým zakončením či bez něj. Pak v nejčtenějších celostátních novinách otiskli fotografii prostitutek na vyhlášeném stanovišti v ulici Skořepka a mezi nimi - Bohdana. "Neříkám, že jsem byla svatá, ale tam jsem byla náhodou, vyšla jsem zrovna z baráku, kde jsem uklízela." Pro všechny, kdo ji znali, byla od té chvíle kurvou. Chtělo se jí zmizet, ale kam? Podle soudu není matkou Pirus Javanmir je Íránec, který už léta žil v Německu, kde spokojeně rozvážel pizzu. Na dovolené v Praze mu při náhodném setkání o deset let mladší černovlasá Bohdana učarovala. Psal se rok 1992. Začal sem za ní dojíždět a po osmi měsících navrhl, aby se přistěhovala k němu do Hannoveru. Přihlásila se na jeho adrese a požádala o povolení k přechodnému pobytu. Úředníci pečlivě kontrolovali, jestli spolu žijí, a nejde jen o kamufláž za účelem získání německých papírů. Bohdana se tak osm měsíců nemohla hnout z města. Peníze a dárky pro děti posílala po českých řidičích autobusů. Vydělávala si prací načerno, uklízela v domácnostech za šest marek na hodinu, za což sklízela nevraživost polských a ruských emigrantek, které nešly pod deset. Do Čech se nedostala ani ve chvíli, kdy její bývalý manžel zemřel na rakovinu. Dcer se ujal jeho bratr s manželkou, kteří měli dvě vlastní děti. Při první návštěvě u nich se domluvili, že Bohdana bude jejich rodinu podporovat, navštěvovat a až se v Německu trochu vzmůže, domluví se, co dál. Ve hře byla třeba varianta, že si dívky k sobě vezme po absolvování základní školy, aby pro přechod do jiného prostředí byly dospělejší. "Ať jsem se stěhovala kamkoliv, od té doby jsem pro ně měla v každém bytě připravený pokoj, kdyby zazvonily u dveří," říká Gina. Přestože měla alimenty stanovené na tisíc korun, posílala postupem času až dvě stě marek měsíčně. Čtyřikrát ročně jezdila na návštěvu autem plným dárků pro všechny. Začalo jí připadat, že bývalí švagři setkání s dcerami úmyslně brání, někdy si vzali jen dárky s tím, že Adéla i Zuzana jsou pryč. Netušila, že soud zrušil její rodičovská práva a dal děti této rodině do opatrovnictví. Rozsudek totiž poslali na její starou adresu v Karlíně. Na kolenou, ale nikoliv zlomená Mezitím se za Piruse provdala, získala povolení k trvalému pobytu v Německu, založila firmu s dvaceti zaměstnanci na úklid, praní a žehlení prádla, vidina společného života s dcerami se reálně přibližovala. Jenže když za nimi i s manželem přijela před deseti lety o Velikonocích, viděla je naposledy. Pěstouni přestali na jejich výchovu stačit a dali je do dětského domova. Bohdaně přišlo jen rozhodnutí, že výživné má nadále platit příslušnému městskému úřadu. Požádala soud, aby jí děti vrátil do péče. Jenže se ukázalo, že dcery byly tou dobou pravděpodobně adoptovány, alimenty se vracely zpět, o jejich nové rodině a identitě se nesměla dozvědět, stejně tak i bývalí opatrovníci. Psal se rok 1999, Adéle bylo dvanáct, Zuzaně jedenáct let. "Vrátila jsem se do Hannoveru a zavřela se do pokoje s flaškou vodky. Vytáhla mě z toho až stálá zákaznice. Přijela a povídala, že přece nebude čekat, až se uráčím vstát a přijdu k ní uklidit." Na hledání dcer si Bohdana dokonce najala soukromé detektivy, ale ti od toho dali ruce pryč. Také advokátka jí doporučila, ať nic nepodniká, dokud obě dívky nedosáhnou plnoletosti. Pak bude záležet jen na nich, jestli se s ní setkají. Zatím je však ten necelý rok hledá marně. "Všechno si fotím. Mám sto alb, abych jim mohla ukázat, jak jsem žila." Bohdana se znovu rozvedla, manžel prý toužil po vlastním dítěti a našel si jinou ženu. "Život mě vždycky srazil jen na kolena, ale nezlomil, takže jsem se dokázala znovu postavit." Zachránila ji hlavně práce, je zvyklá dělat šestnáct hodin denně. Změnila si křestní jméno. "Vadilo mi, že na mě volali Bobino, i dcery. Mámo říkali švagrové." Ginu zvolila, protože se jejímu otci při jeho cestách za obchodem s koňmi nejvíc líbilo v Itálii. Před pěti lety jí přišla na mobil sms určená jiné Gině. Odepsala, že jde o omyl. Za měsíc napsala na to číslo znovu: Zavolej! Olaf Knigge (36) zavolal a už jsou čtyři roky svoji. "Je mým třetím a posledním manželem. Když to nevyjde, zůstanu sama." Také to prý neměl jednoduché. Rozvedl se, pil. "Dostal se z toho, teď si rozumíme i s jeho bývalou ženou, dcerou i rodiči. A on počítá i s mými dětmi." V žádném případě se Gina nechce plést dcerám do života. "Vím, že jsem udělala velkou chybu, kterou nemohu nikdy odčinit. Ale chci jim vysvětlit, jak jsem to viděla a prožívala já a poprosit je za odpuštění. Ráda bych, aby věděly, že se mnou můžou počítat, když budou chtít. Aby mi řekly, jak se jim daří. Holky, dejte mi druhou šanci. Každý člověk si ji přece zaslouží."