14°C
Rekonstrukci policie odmítla, tak si ji udělal Kajínek sám! V zatím posledním dílu svého dokumentu odhalil řadu nesrovnalostí, které ve spise jsou, a přímo na místě činu se snažil vyvrátit, že to byl on, kdo vraždil.
10 podezřelých důkazů z rekonstrukce Kajínkových vražd: Otisky, nedopalky, očití svědci
1.1. Tajemný Lebeda
Podnikatel Štefan Janda, který byl posléze zavražděn spolu s jedním ze svých bodyguardů Julianem Pokošem, jel osudný den na schůzku s osobou jménem Lebeda. Eva Jandová, vdova po Jandovi, uvedla, že měl jejímu muži poskytnout nějaké peníze a jeho jméno se u nich doma skloňovalo týdny před vraždou. "Všichni tři ho popisovali jako nějakého malého střízlíka nádražáka, umaštěnýho, měl mít dlouhé umaštěné vlasy. S popisem pana Kajínka to nemělo nic společnýho," řekla v dokumentu.
2.2. Otisky
Kajínek se v dokumentu pokusil události podle spisu zrekonstruovat. Podle něj musel pachatel otevřít dveře na místě spolujezdce, aby Julianu Pokošovi vystřelil oko. "Pokud bych to byl já, tak tady na té klice musely moje otisky zůstat," řekl. V době vraždy měl přitom na krku řadu krádeží a policie měla jeho daktyloskopické záznamy. "Pokud bych to byl já a policisté odebrali otisky prstů, tak druhej den věděli, že vrahem je Kajínek. Ne že by za 5 měsíců přišli najednou, že Kajínek," diví se.
Že se na místě nenašly žádné podezřelé otisky, je přinejmenším zvláštní hlavně proto, že pachatel podle svědků neměl rukavice.
3.3. Měl Pokoš přežít?
Otázkou, která se v souvislosti s Kajínkovým případem často řeší, je, zda vrah nechal druhého z bratrů Pokošových schválně přežít, aby pak vše mohl na Kajínka hodit. Jeden ze zásahů totiž Vojtěch utržil z bezprostřední blízkosti do hýždě. Podle Kajínka mu tam musel pachatel zbraň přiložit a úmyslně ho takto zranit, policisté to však vysvětlovali zakopnutím. "Někdo jde, zakopne a nešťastnou náhodou střelí Pokoše do pr*ele. No to je příliš, to je příliš," zlobí se Kajínek v dokumentu.
Nesouhlasí ani s verzí Pokoše, podle nějž se snažil hýbat a vrahovi pak došly náboje. "Všechny ty kecy o tom, že on tam leží, Pokoš, a rotuje, a Kajínek ho nemůže trefit do hlavy, to jsou báchorky, který jsou neuvěřitelný," komentoval to Kajínek.
Podle reportéra Josefa Klímy se však lékaři shodují, že byla velká náhoda, že Pokoše nezabila už první rána, která se svezla po lopatce.
4.4. Svědci
Přímo na místo činu přijeli uprostřed střelby dva mladíci. "Ti nevidí začátek ani konec střelby. Popisují, že viděli střelce, popisujou, že měl zlatej náramek, prsten ve tvaru čtverce atd.," cituje v dokumentu Kajínek spis a dodává, že policisty upozorňoval, že nic takového nikdy nenosil. "Řekli mi: Vy jste si na to střílení schválně vzal šperky, abyste takhle mohl argumentovat. No úplný stupidnosti," vysvětluje Kajínek.
Zpochybnil také další výpověď mladíků, kteří řekli, že když je pachatel spatřil, zamířil na ně. Když však chtěl střílet, vypadly ze zbraní na zem oba zásobníky, což je údajně zachránilo. "Prostě to byli mladý kluci, který si vymejšleli blbosti, protože tohle je nesmysl, to se stát nemohlo," říká Kajínek a vysvětluje, že zbraně, které měly být ke střelbě použity, mají pojistky zespoda a zásobník se z nich musí vytáhnout, nemůže vypadnout sám.
5.5. Místo činu
Zatímco reportér Josef Klíma je přesvědčen, že umístění schůzky do borských serpentin bylo pro pachatele velmi výhodné kvůli velkému počtu únikových cest, Kajínek si to nemyslí. "Tam jezdila auta na tý silnici, tak podle mě to bylo nesmyslný místo. Přece bylo jednodušší si na ně počkat, až půjdou domů. Pozvat je v noci někam. Nebo je zastřelit v noci ze zálohy, nikdo by nic neviděl," vysvětluje svou představu o dokonalém zločinu.
6.6. Spolupachatelé
Kajínek také zopakoval výpovědi dalších svědků, kteří viděli střelce, jak nastoupil do auta ke dvěma dalším lidem. "Když jsem se na to ptal poté, co mě odsoudili, tak soud mi řekl, že se svědci pletou. Nebyli schopný sehnat někoho, koho by tam napasovali do toho auta," myslí si Kajínek.
Podle spisu ho však měl na místo dovézt jeho kamarád Jaroslav Ďurči. "Donutili ho k tomu, aby řekl, že mě sem dovezl. Ďurči to pak ale u soudu popřel a řekl, že ho k tomu donutili a vyhrožovali mu vězením," dodal Kajínek.
7.7. Policista
Janda měl svým bodyguardům před vraždou říct, ať jsou v klidu, že "tu někde má svého policajta". Podle některých verzí mělo jít o dnes již bývalého kriminalistu Jaroslava Kronďáka, který měl Jandu a spol. předem varovat, že je na ně chystaný zásah, aby, pokud někam pojedou, u sebe neměli zbraně. "Takže z toho vyplynulo, že de facto byli poslaný na popravu," myslí si o tom vdova po Jandovi.
Připomněla také, že jde o stejného policistu, který s ní po vraždě na místo činu jel a choval se podezřele. Věděl totiž, kam přesně se vydat, přestože předtím tvrdil, že byl na chalupě a o vraždě nic neví.
8.8. Diktafon
Jak Eva Jandová, tak Vojtěch Pokoš se shodli, že Janda jel na schůzku s diktafonem, na který si chtěl vše nahrát. Přístroj se ale nikdy nenašel. Podle Kajínka na něm mohly být nahrané důležité důkazy. Podle vdovy po zavražděném pak měl stejný diktafon i policista Kronďák.
9.9. Nábojnice
Kajínek v rámci své rekonstrukce zpochybňuje také to, kde zůstaly ležet nábojnice. Zbraně, které byly podle policie použity, mají totiž tzv. vyhazovač. "Vystřelí se, zbraň se sama nabije, a jak se vystřelí, vytáhne se nábojnice a ta nábojnice tím vyhazovačem letí napravo. Střílí se, nábojnice lítají napravo," vysvětlil Kajínek.
Nábojnice tedy měly být vedle auta, nalezeny však byly před ním. "Nikdo mi to nedokázal vysvětlit. Po dlouhé době vymysleli, že se auto po nějaké chvíli samo rozjelo a odjelo dolů," vysvětluje Kajínek, jak se nábojnice ocitly před Jandovým autem.
10.10. Nedopalky
Asi nejzáhadnějším důkazem jsou nedopalky cigaret, které policisté na místě našli, pak ale najednou zmizely. "Říkali: Střelec na místě kouřil, čekal, byla tam hromada nedopalků, ty jsme zajistili, takže máme důkazní materiál. Tak jsem říkal, to je výborný, protože to ukáže, kdo to byl. Samozřejmě oni si vůbec nezjistili, že jsem nekuřák. Podstata věci je ta, že když se zjistilo, že jsem nekuřák, tak tento důkazní materiál se ztratil," uvedl Kajínek.
Nedopalky byly analyzovány a určily krevní skupinu možného pachatele jako 0. DNA už však zkoumána nebyla a pak už nebyly k nalezení. "Pokud by se neztratily ty nedopalky, tak bychom mohli po několika letech přijít s tím, že chceme udělat analýzu DNA a začalo by se pátrat po tom, kdo tam skutečně tehdy kouřil. Takhle by to bylo jednoduchý," uzavírá Kajínek seznam podivností ve svém případu.
Vše o Jiřím Kajínkovi naleznete: ZDE!!!
- Související
Témata:
Jednoznačně byl vrahem některý z uvedených plzeňských policistů. Celá Kajínkova kauza svědčí o špatné práci policie ČR a plzeňského soudu. V Kajínkův prospěch mluví hlavně logika a z ní vyplývá, že vráždil někdo, kdo měl zájem, aby přežil svědek Pokoš a posloužil jako korunní svědek proti Kajínkovi. Kdyby Kajínek vraždil, pak by Pokoš nepřežil. Pokoš jako recidivista , kterému hrozil trest na 15 let za násilnou trestnou činnost, byl soudem omilostněný proto, že soudu a policii posloužil jako korunní svědek. Kajínek byl jak se říká lupič gentleman a měl problémy s policií a tak jej obvinili, aby se ho zbavili. V Kajínkově kauze selhal Plzeňský soud a policie, ale hlavně Policejní inspekce a Nejvyšší soud, což jsou dvě instance, které neměly dopustit zneužití Policie ČR a justice.