»Balíkový vrah«

K hrůznému činu vraždy, kdy nejprve uškrtil a posléze »naporcoval« mrtvé tělo své družky, se tento týden plně doznal dvaatřicetiletý Martin V. z Prahy. Veřejnost na konci léta s obavami sledovala úsilí kriminalistů při pátrání po člověku, který na vymyšlené adresy rozeslal balíky s ostatky ženského těla, a děsila se, že viník bestiální vraždy zůstane nepotrestán. »Balíkový vrah« se však poté, co na něj policie uhodila, doslova během několika minut přiznal a poté se psychicky zhroutil. Jak vlastně hrůzný příběh proběhl a proč muž svou přítelkyni rozřezal? Děsivý příběh se udál v jednom z vršovických činžáků před půlnocí patnáctého srpna. Pracovník bezpečnostní služby Martin V., který tady v malé garsonce už druhý rok žil se svou přítelkyní Naděždou N. a s její jedenáctiletou dcerou, celý večer popíjel skotskou a čekal na svou milou.
Ta podle informací policie dorazila až před půlnocí a ihned se strhla hádka. Podnapilý a zřejmě velmi nešťastný Martin družku napadl a začal ji škrtit. Po chvíli si s hrůzou uvědomil, že drží v náručí bezvládné tělo. V panice začal Naděždu oživovat a pokoušel se i o umělé dýchání. Všechno bylo marné. A pak jej posedla jediná myšlenka: zbavit se těla. Hned ráno zamířil do železářství na náměstí Bratří Synků. Už tehdy jednal naprosto cílevědomě a racionálně. Nakoupil jeden pár gumových rukavic, igelitovou fólii a tři pilky s jemnými zuby. "Věděl, kam šáhnout. Byl naším stálým zákazníkem a asi se v tom vyznal. Vzal si velmi kvalitní švédské pilky, jedny z nejlepších," vzpomíná majitel železářství Jan Rousek.
Když Martin V. platil, jeho pohled zavadil o lepenkové krabice u vchodu, ve kterých si zákazníci odnášejí zboží. V tu chvíli dostal nápad, že ostatky své milé rozešle poštou, a to co nejdál od Prahy. Mrtvé tělo své družky rozčtvrtil na několik dílů. Končetiny poslal 16. srpna poštou na fiktivní adresy na Moravu. Hrůzný obsah začal na brněnské poště po několika dnech silně zapáchat a proto jej pracovníci pošty 24. srpna rozbalili. Téhož dne Martin V. na polici nahlásil zmizení své družky. Trup zavražděné pohodil nedaleko od svého vršovického bytu (vzdušnou čarou sto metrů) na opuštěném místě do křoví a hlavu odvezl na Křivoklátsko, kde žijí jeho prarodiče. Když večer usnuli, jejich vnuk poslední část těla své milé pohřbil pod jabloň na zahradě. Večer 3. září je předvolán na policii. Do hodiny se přiznal.
Šílený trest za nevěru?

Podle některých informací z vrahova okolí, byla Naděžda N. Martinovou vůbec první ženou, kterou skutečně miloval. První manželství se mu nepovedlo a nerad na ně vzpomínal. Dokonce odmítal platit alimenty na své dítě a byl za to podmínečně odsouzen. Patrně ani napodruhé si ale nevybral dobře. Když se začal před dvěma lety své budoucí oběti dvořit, vymlouvali mu to dokonce její vlastní příbuzní! V děsivé tragédii tak patrně hrála zásadní roli žárlivost. Martin V. do policejního protokolu navíc sám přiznal, že neshody mezi ním a jeho partnerkou trvaly už delší dobu.
Není to zrůda, ale hodný člověk

Malá vesnice o necelých čtyřech stech číslech se jmenuje Městečko a leží dva kilometry od hradu Křivoklát. Právě tady, v ulici V Kopcích u svého dědy a babičky malý Martin V. často pobýval, zejména po rozvodu rodičů. Jeho táta prý hodně pil a už to s ním »nebylo k vydržení«, říká se ještě dnes ve vesnici. Martin se v mládí ničím nelišil od vrstevníků, podle Ilony Hájkové (41), která žije ob dva baráčky dál ve stejné ulici, to byl úplně normální kluk. Dozorčí výhybek na zdejším nádraží Nedělnímu Blesku řekla: "Co pamatuji, tak byl vždycky docela příjemný a milý. Jako děti jsme byly hodně spolu a nic špatného se o něm říci nedá, byl jako ostatní. Naposled jsem ho viděla někdy v červenci, kdy navštívil dědu a babičku i se svojí dívkou, takovou štíhlounkou s dlouhými vlasy. Docela se mi líbila. Tady na peronu jsme rozloučili a já ještě pořád nemohu uvěřit tomu, co udělal a že to udělal." Martin působil dobře na všechny lidi, se kterými reportéři Nedělního Blesku v Městečku hovořili. Shodli se, že byl dobrým synem i vnukem a ke své dívce Nadě se choval vždycky mile a zdvořile. "U mě byli naposledy letos v létě, Martin, jeho matka i to jeho děvče," svěřila se Jana Zikmundová, majitelka zdejší restaurace. "Párkrát sem zašli i předtím, ale nikdy ne na dlouho a velkou útratu neudělali. On si dal nejvýš jedno pivo a kávu, ta dívka kolu a hráli kulečník. Často se drželi za ruce a vypadalo to, že se mají opravdu rádi. To, co se stalo, vůbec nechápu. " Kousek nad domkem Vostárkových prarodičů, téměř na kopci, žije v bílém přízemním stavení devětasedmdesátiletá Milada Králová se svým psem a kočkami. Ani ona si nevzpomíná na nic, co by Martina odlišovalo od ostatních chlapců. Snad jenom to, že jeho děda byl řezník a malý Martin s ním prý občas jezdil po okolních zabíjačkách. Je snad právě tady počátek podivné otrlosti a možná i lhostejnosti k prolité krvi a porcování mrtvého těla? Kdo ví? Branka k domku vrahových prarodičů je stále zamčená, téměř nevycházejí, jakoby se chtěli přestat stýkat s lidmi. "Nedivte se," řekla nám jedna ze sousedek."Zbořil se jim svět. Vždyť to byl jediný vnuk od jejich jediného dítěte..." Také sousedka Martina V., Vlasta Mandová z vršovického činžáku, kde téměř dva roky Martin žil u své přítelkyně a její jedenáctileté dcerky v malé garsonce, sousedovu dobrou pověst potvrzuje: "Byl to tichý a bezproblémový člověk. Nikdy tu nebyl křik a oba se hezky o tu její holčičku starali. Maminka jí sem pořídila pejska, malou čivavu a dcerka si zvala spoustu kamarádek," nevěřícně kroutí hlavou sousedka . "Bohudík jsem v té době, kdy se to stalo, měla dovolenou. Stále tomu nemůžu uvěřit a je to pro nás velmi, velmi nepříjemný pocit."
Deviaci je možné vyloučit

Tělo své oběti drastickým způsobem zohaví a »naporcuje« tak, jak to udělal Martin V., buďto narušený deviant, který si krutou proceduru vychutnává, nebo naprosto zoufalý člověk, naráz se ocitnuvší v úzkých. "Domnívám se, že v tomto případě je skutečně nutné oddělit vraždu samotnou od pachatelova pozdějšího chladnokrevného jednání," říká JUDr. Jan Stach z katedry kriminalistiky Policejní akademie v Praze. "Zdánlivě bestiální nakládání s mrtvolou bývá pro tento typ pachatele jen zoufalá snaha zbavit se oběti, kterou usmrtil v afektu a najednou neví, jak dál."
To potvrzuje i policejní psycholožka Ludmila Čírtková: "Rozřežou tělo na co nejmenší části tak, aby se jej zbavili co nejrychleji a pokud možno beze svědků. V tu chvíli jednají racionálně a účelově." Velmi často se podle odborníků jedná o prvopachatele, kterým se nesmírně uleví ve chvíli, kdy učiní doznání. Tomu odpovídá i jednání Martina V., který poté, co na něj policisté udeřili, vypověděl vše a neměl žádnou snahu cokoliv zapírat. Jeho psychický stav je v těchto hodinách velmi špatný, navíc už několik dní tráví ve vazbě a podrobuje se dalším psychologickým a sexuologickým vyšetřením.
»Balíkový vrah« v sukních dostal milost

Hrůzný příběh nešťastné dvojice se nápadně shoduje s případem, která se před sedmi lety udál v Chrastavě na Liberecku. Tehdy dvaadvacetiletá Ilona Skalická ubodala svého muže a později se těla zbavila obdobně jako »balíkový vrah«. Řeznickým nožem, který si půjčila od známého, manželovo tělo rozřezala a jeho ostatky postupně na dětských bobech rozvážela po sídlišti a házela do popelnic. Žena, matka dvouleté dcery, byla o dva roky později omilostněna prezidentem republiky. "Přestože jsem obecně k udílení milostí velmi skeptický, v tomto případě jsem s rozhodnutím prezidenta souhlasil," řekl nám soudce libereckého krajského soudu Karel Kostelecký. On sám Ilonu Skalickou poslal do vězení jen na šest let. Zavražděný muž svou choť dlouhodobě týral. První dvě bodné rány nožem, které Ilona svému muži zasadila, klasifikoval soud jako nutnou obranu, neboť manžel tloukl Skalické hlavou o zeď a útočil i na bezbrannou dcerku. Způsob, jakým se Skalická těla oběti zbavila, nemá v dějinách světové kriminalistiky obdoby zvláště proto, že se takového činu dopustila žena. Surové zacházení ze strany násilníka a alkoholika v jedné osobě, však u jeho manželky vyvrcholilo v dlouhodobější psychickou poruchu. Žena žila v neustálém strachu o život svůj a svého dítěte. Přímý útok na svou osobu pak vyřešila tím, že sáhla po noži. Soudní znalci naprosto vyloučili, že by způsob, jakým se Skalická těla zbavila, bylo dílem deviantní nebo narušené osoby. Dnes žije Ilona Skalická pod novým jménem na jednom libereckém sídlišti se svými rodiči a navenek působí velmi vyrovnaným dojmem.