10°C
Dívčina se prý kolektivu spíše stranila, ale ve škole byla jen čtyři měsíce. „Lucii jsem učil čtyři měsíce, co nastoupila do školy, do prvního ročníku,“ řekl Blesku ředitel Jan Císař (37). V soukromé střední škole EDUCA vyučoval nebohou dívku předměty byznys a právo a právo v podnikání.
Ve výuce byla podle jeho slov Lucie aktivní a zvídavá. Ráda četla, spíše ale náročnější spisovatele. Byla chytrá. „Ale také svá. Poslední dobou dost sólista. I v lavici seděla sama,“ uvádí ředitel Císař.
Ani žáci školy toho o Lucii příliš nevěděli. „Jsem ze staršího ročníku, prakticky jsem ji neznala,“ sděluje Martina (18). Ta je překvapená protichůdnými zvěstmi, které o Lucii kolují. „O drogách nic nevím, ona prý ani k alkoholu a cigaretám vztah neměla.“
Spolužák Petr (17) se domnívá, že dívka komunikovala spíše na sociálních sítích. „Vím ale, že ráda chodila po lesích. Vím, že se kamarádila spíše s kluky. Zvonívali na sousedy a měli z toho radost,“ říká Petr.
Lucie odešla z domu 5. ledna večer s tím, že se hned vrátí. Měla s sebou jen mobil. Dívku 10 dní hledali policisté i dobrovolníci. Její mrtvé tělo bylo nalezeno 15. ledna pod Skalkami nad Novým Jičínem. V místě, kde se už předtím pátralo. Některé nové poznatky naznačují, že se Lucie mohla shánět po drogách, konkrétně po extázi. Co ale bylo příčinou smrti, určí až pitva.
Co lidé píší na Facebooku otci Lucie?
Dalibor J.: „Smrt Lucky je v tuto chvíli obestřená tajemstvím... Doufejme, že se policii podaří objasnit, proč a za jakých okolností odešla z tohoto světa. Jako všichni jsem i já doufal ve šťastný konec...“
Jana K.: „Upřímnou soustrast, Jiříku... Je to hrozné a zároveň dost divné. Snad ti policie brzy řekne, co se doopravdy stalo. Přeji tobě i tvé manželce hodně moc sil, cítíme s vámi, i když si to neumím a ani nechci představit.“
Zdenka J.: „Upřímnou soustrast rodičům. Občané Nového Jičína a okolí by se měli dozvědět pravdu, co se opravdu stalo. Hodně mě to dostalo, věřila jsem, že se vrátí k rodičům (mám 3 holčičky), a nechtěla bych, aby se takové neštěstí stalo i nám (všem rodičům).“
Marta J.: „Pane a paní Koneční, nedá mi to, taky máme děvčata, soucítím s vámi, i když jsem pro vás cizí člověk. Prosím vás, přijměte ode mě upřímnou soustrast, mějte prosím obrovskou sílu to nějak unést, i když to je pro vás velmi těžké, myslím na vás.“
