Když Jeník zabil Honzíka...

Loni 25. října šli ti dva kluci do školy jako obvykle. Jan P. (13) počkal na svého kamaráda na hanušovické autobusové zastávce. Jan U. (14) totiž dojížděl z jedenáct kilometrů vzdálené obce Malá Morava. Čas od času se prý po cestě ztratili na dvorek za místní kulturní dům - hodně kluků si tam potají dalo svého prvního šluka. Ti dva, žáci 8. A, tam v ten den zašli také. Jenže místo ochutnávky jedovatého kouře ze společné cigarety mezi nimi k něčemu došlo. Stalo se něco, kvůli čemu starší Honza vytáhl na mladšího nůž. Dvakrát ho bodnul do hrudníku a pak (řečeno jazykem lékařské zprávy) mu !...zasadil hlubokou řeznou ránu do levé strany hrdla". Ta byla smrtelná. Pamatují si to v Hanušovicích? Vzpomínají po roce? A jak? Nezletilý vrah se po svém činu tehdy dal na útěk. Na náhodného svědka zakřičel: "Pane, kamarádovi se něco stalo, teče mu krev." Pak zmizel, možná domů, možná jinam. Ve škole se neobjevil. K večeru ho zatkla policie a 'vrahounek' se přiznal. Smrt Honzíka P. otřásla celým městem. Hanušovice byly vzhůru nohama, někteří rodiče dokonce odmítali svoje děti pouštět do školy. Přijely štáby novinářů, znovu se rozvířila otázka zločinnosti dětí a jejich trestání. Ředitel základní školy, kam oba chlapci chodili, Josef Straka, na ty dny nevzpomíná rád. "Zmařený lidský život nic nevrátí a ten chlapec ho měl celý před sebou. My bychom, a teď mám na mysli všechny pedagogy naší školy, chtěli vědět, k čemu tehdy vlastně došlo. Proč se to stalo? Ale policie ani justiční orgány se s námi o tom bavit nechtějí. Škole prý nic neřeknou." Ve stejné nejistotě dodnes žije i matka zavražděného chlapce. Paní Marie P. prodává pečivo v krámku na horním konci Hanušovic, za železničním přejezdem. To, co se stalo, ji zdrtilo a ona se za svoje slzy nestydí. "Já nechápu jak je možné, že mě ani k soudnímu projednávání té vraždy nepozvali. Šla jsem tam sama o své vůli, chtěla jsem se tomu klukovi podívat do očí. Vždyť u nás často býval, znala jsem ho dobře. Ale nemohla jsem tam u soudu nic říci, ani s ním mi nedovolili mluvit." A pak, se vzlykáním, hovoří o tom, jak byl její Honzík dva týdny před svojí smrtí nemocen a do školy nechodil, jak ho 'ten druhý' navštěvoval, jak si oba kluci vycházeli vstříc a jak hezky se k sobě chovali. "Vždyť on u nás byl ještě den před tím, co se to stalo. Dokonce u nás chtěl před Dušičkami přespat, že prý se doma dovolí a s Honzíkem někam půjdou... Já to nechápu," láme se matce hlas. Faktem je, že ani teď, rok po vraždě, neví ani matka, ani škola kromě dohadů nic konkrétního o příčinách, kvůli kterým musel Jan P. zemřít. I když policie a soud shromáždily nepochybně dost informací i znaleckých posudků. Na jejich základě dokonce uplynulé úterý JUDr. Kozáková z okresního soudu v Šumperku v celé věci vynesla rozhodnutí. A opět - ani matka, ani učitelé ze školy o tom nic nevěděli a nejspíš ani nevědí dosud. "Rozhodnutí je nepravomocné, podléhá možnosti odvolání některé ze stran. Proto o něm nic říci nemohu," sdělila Nedělnímu Blesku soudkyně Kozáková. Člověk by si řekl, že u projednávání vraždy malého chlapce a vynesení rozsudku by měla nepochybně být jeho matka a že ji soud měl přizvat. Že by se stejného 'privilegia' mělo dostat i pedagogům a spolužákům obou kluků. Vždyť v Bílině, kde tři mladíci ubili a podřízli sedmnáctiletou Kamilu Čentákovou to šlo! V Šumperku ne, přestože všichni hanušovičtí i lidé z okolí vědí, koho a čeho se celá 'věc' týká! Přesto ale za mrtvého byl přítomen státní zástupce a dohlížel kdosi ze sociálních kurátorů. Mladistvého vraha zastupovali rodiče, on sám je stále ještě umístěn v psychiatrické léčebně ve Šternberku. Jeho babička je jedinou z rodiny, která nějaké to slovíčko s novináři prohodí. Žije v okálu kousek od rodiny 'mladých' a Jeník u ní často pobýval. "Byl to kluk jako každý jiný. Jenom snad pár dní před tím, co se to stalo, mi přišel takový smutnější. A jděte pryč, už vám nic neřeknu." Jan U. je nyní ve šternberské léčebně na oddělení pro mladistvé, je pod lékařským dozorem a díky tomu začínají pomalu na povrch vycházet fakta, o kterých se před rokem nevědělo. Mezi oběma chlapci nehrálo roli jen kamarádství. Bylo totiž s velkou pravděpodobností založeno na šikaně mladšího-oběti vůči staršímu-pozdějšímu vrahovi. Doktorka Nerušilová z oddělení, kde nyní Jan U. je, říká: "V tom chlapci dlouhou dobu dozrávalo rozhodnutí ke konfliktnímu řešení. Pouze to vám mohu v obecné rovině říci." Na dotaz, že někteří lidé v Hanušovicích i Malé Moravě s podivem poukazují na častý pobyt Jana U. u rodičů doma - prý každý víkend i sváteční den - doktorka vysvětlila: "Chlapec je u nás téměř rok a za tu dobu s ním problémy nebyly. Domů ho samozřejmě pouštíme, ale vždy jen se svolením sociálního kurátora a v doprovodu zákonného zástupce. Někdy to opravdu je na celý víkend." To, že s mladým vrahem problémy nejsou, potvrzuje i ředitel jeho školy Josef Straka. Svými cestičkami se občas dozví, jak na tom jeho někdejší žák je. "Na poslední vysvědčení měl všeho všudy dvě dvojky. Vede si dobře." Šikanu jako důvod k vraždě ředitel rázně odmítá. "Když jsem byl kluk, taky jsem se občas popral. I ty dnešní děti to dělají. Jsou ale jiné, než jsme byli my. Krutější, mnohdy zákeřnější. Jejich psychika odráží spíše virtuální realitu televize a počítačových her. Ublížíš někomu? Nevadí, nic se neděje, patří to k životu. Tohle si hodně z nich myslí." Ani rok, který od 'dětské vraždy' v Hanušovicích uplynul, nestačil k objasnění všeho, co se tehdy událo. Svého spolužáka si na škole v úterý 25. října připomenou. "Vezmeme děti, květiny a půjdeme spolu na místo, kde se to stalo. Víc udělat nemůžeme," říká ředitel Straka.