Církevní "techno" duní vesnicí

Když se ozve Ave Maria, drnčí ve stavení u Martinů okna. Paní Božena (60) s manželem Miroslavem (62) pouštějí televizi až na doraz a přisedají k obrazovce. Jinak by neslyšeli nic. Když ale farář Pavel Dokládal (52) přidá Te Deum Laudatum, začnou poskakovat hrnky na policích i u Lulákových, co bydlí kousek vedle. Ne že by měl Národní prezident Fatimského mariánského hnutí v České republice (tak zní plný titul pana Dokládala, který jsem si opsal z kostelní nástěnky) nějak zvlášť silný hlas, to ne. Ale jeho kázání z kostela a blízkého amfiteátru přenášejí ampliony do vsi Koclířova na Svitavsku silou mnoha desítek decibelů. A to spoustu lidí strašlivě obtěžuje i štve. Do Koclířova jsem přijel v ten nejsprávnější den, 13. října. V kostele nahoře už začala adorační mše, kterou slouží pan Dokládal v tento den každý měsíc. 13. července 1917 se totiž třem portugalským pasáčkům u městečka Fatima zjevila panna Maria a předala jim poselství víry. Mariánské hnutí dorazilo i k nám a usídlilo se, jako Národní centrum Světového apoštolátu Fatimy pro ČR, v Koclířově. Lidem, kteří tam žili, to změnilo život. Ke každému třináctému se totiž připojila i každá první sobota v měsíci, kdy se do Koclířova sjíždějí na mariánská shromáždění věřící z celé republiky i ze zahraničí. Paní Luláková (63), jedna z místních ženských, které nemohou faráři Dokládalovi přijít na jméno, říká: "Bývá tu tak dvacet nebo třicet autobusů a pár desítek osobních aut, odhaduji to na asi osm set lidí. A ampliony jedou naplno. Pro nás je to hrůza." Spousta místních také tvrdí, že se nejedná jen o dva "řvavé" dny v měsíci, ale že je jich o hodně víc. Ne že by Koclířovští měli něco proti církvi. Žije tu spousta věřících. Ale nahoru do kostela nechodí. Kázání faráře Dokládala, církevní písně, různá zvolání a promluvy v přímém přenosu postavily proti zdejšímu apoštolátu Fatimy velkou část starousedlíků. Slyšet je to všechno totiž hodně daleko. Z lesů, co se táhnou až k Dětřichovu, tvrdí zdejší, dokonce utekla zvěř a ptáci se vesnici zdaleka vyhýbají... Tento čtvrtek, na již zmíněné mši, sedělo v koclířovském kostele necelých třicet věřících. Kázání faráře Dokládala sledovali spolu s nimi i lidé z obce - díky amplionům na střeše kostela. Předzpěvovala zdejší rodačka paní Hana, hluboce věřící žena s překrásným hlasem. Ji zdejší lidé tolerují, hlavně proto, že prý má s farářem trápení. Nechybějí ani slova o hrubosti, se kterou prý reagoval na její přímluvu o ztišení zvukové aparatury. "Má s ním určitě kříž, a kdyby tak upřímně v panenku Marii nevěřila, už by dávno utekla," je přesvědčena další místní obyvatelka. "Stejně jako ten Procházka, který mu tady pomáhal na farnosti. Když se chtěl starat o nemocnou manželku, musel jít. Že prý Fatimát takové nepotřebuje. Tak šel." Je pravdou, že když paní Hana zpívá "Ježíš umřel za mne" a "Ježíš miluje mne", zní její hlas mimořádně pěkně. Ovšem když do tohoto čistého sóla vpadne něco jako bastenor faráře Dokládala a jeho Salve Regina, dole okna začínají vibrovat a lidé na ulici - pokud zrovna hovořili - musejí přidat na hlase. I důchodci v domě s pečovatelskou službou, dobrých tři sta metrů od kostela, na sebe musejí křičet. "Nechápu to," zlobí se jeden z nich, Josef Prokoš (66). "Jsem taky věřící, ale co je to za faráře, když místo aby šel s lidmi, jde proti nim." Opírá se přitom o své dvě francouzské hole a říká: "Moc toho už nenachodím, ale i kdybych mohl, tak za ním do kostela nepůjdu." Opravdu, do kostela chodí v Koclířově z místních málokdo. A když, tak jenom proto, aby velmi rychle splnil své povinnosti věřícího. Klienty zdejší farnosti jsou většinou přespolní, anebo - jako v případě celonárodních shromáždění - lidé hodně zdaleka. Konflikt faráře Dokládala s Koclířovskými se spíše zhoršuje, než aby spěl k nějakému rozřešení. Někdy připomíná tak trochu grotesku. Jako onehdy při jedné ze mší. Kázání dunělo vsí tak intenzívně, že jednomu z místních ruply nervy. Vyběhl ze svého baráčku, zařval: "Když ty tak, tak já taky tak." Nastartoval svoji motorovou pilu a pustil ji na plný plyn. Hrál si s ní, přidával a ubíral a najednou celá ves (ale ani to faráři body nepřineslo) uslyšela v rámci kázání z kostela poměrně vtipnou reakci. "Póóópřejme nááášemu brááátru ve vííííře úúúúspěch při prááááci. Ale Bóóóže, próóóč ji musííí dělááát zrovna tééééď?" Motorové pily byly ve hře několikrát. Paní Martinů dodnes rozhořčeně vzpomíná, že když sousedka Hulinková řezala dřevo ("ne ze zlomyslnosti, ale z potřeby pane redaktore!") tak jí farář Dokládal nechal vzkázat, aby s tím přestala, že si potřebuje odpočinout. "No řekněte, copak takhle jedná falář," komolí v rozčilení slova. Mše 13. října skončila zásvětným průvodem v areálu koclířovského kostela. Farář i paní Hana měli ve svých rukou mikrofony, skoro stejné, jako nějaká popová hvězda. Signál z nich aparatura na střeše přijala bez problémů a "slovo Boží" mohlo být nepřetržitě a volně šířeno krajem. Pro úplnost je třeba dodat, že místní proti hluku aktivně protestovali. Sepsali petici a předali ji na Fatimát, stěžovali si na obecním úřadě i na kraji. Zatím zbytečně, protože od toho všichni dávají ruce pryč. Dokonce i razantní a oblíbený starosta Jaroslav Drozdek, který si jinak servítky nebere, je v tomto případě opatrný. "Já sice byl zvolen jako nezávislý, ale za KSČM. A představte si, že bych se já, komunista, pustil do faráře a jeho jednání. Co myslíte, že by se asi stalo? Kdepak, tohle je třeba řešit cestou občanské iniciativy, možná přes hygienika." Farář Dokládal ale tvrdí, že je se starostou v pravidelném styku a že se o různých věcech i radí. "To, že je členem KSČM, beru věcně, když si ho lidi zvolili..." Seděli jsem spolu v malé místnosti vlevo od oltáře a farář vysvětloval, proč má místním lidem stát za to, aby "trochu toho hluku" vydrželi. "Náš Fatimský apoštolát učinil Koclířov střediskem mariánského hnutí v republice, jezdí sem spousta věřících. Onu první sobotu v měsíci až osm tisíc, i ze světa. O obci se ví a to prospívá i získávání dotací na její výstavbu." Hlavním argumentem pro ozvučení "venkovních prostor" podle něho je, že se všichni zájemci do kostela prostě nedostanou a kázání by neslyšeli. "Odepírat jim je nelze." Farář Dokládal je ochoten i nechat se pozvat na zasedání obecního zastupitelstva a vysvětlit svůj postoj. "Jsem přesvědčen, že šíření poselství víry a neposkvrněného srdce naší Panny Marie za trochu obětí místních lidí stojí. Od toho ustoupit nemohu," říká na závěr. Dole ve vesnici si mezitím lidé oddechli. Po ukončení mše a průvodu se v Koclířově rozhostil opravdový božský klid. Lulákovým, Martinů, panu Prokošovi a spoustě dalších ho ale kazí vědomí, že to není nadlouho. Jen do první soboty v měsíci, do dalšího třináctého anebo příští mše, jak si pan farář usmyslí. A pak se znovu rozdrnčí okna a hrnky začnou vibrovat v policích...