Chtěl spravedlnost - za cenu svého života
Petr Křišťák (31) z Doudleb nad Orlicí se rozhodl bojovat proti odsouzení k trestu vězení za něco, co prý nespáchal. Zbývalo mu jediné řešení. Sebevražda!
Smrt. Už jen v ní viděl východisko ze svého marného boje proti nespravedlivému odsouzení k trestu vězení za něco, co prý nespáchal. Za mříže měl jít na pouhých 75 dní. Ztratil by ale čest a důstojnost, které pro něho mají větší hodnotu než život. Zbývalo jediné řešení. Sebevražda. "Šlo o princip. Nic jsem neudělal," stojí si tvrdě za svým Petr Křišťák (31) z Doudleb nad Orlicí, který přežil vlastní popravu sebeupálením. Šokující drastickou sebevraždu promýšlel Petr Křišťák dlouho. "Připravoval jsem si to jako krajní řešení," přiznal muž. Místo a čas smrti tak rozhodně nebylo dílem náhody. Čtvrtého ledna časně ráno vyšel z domu v Doudlebách nad Orlicí s dvěma PET láhvemi s benzínem a dvěma zapalovači. Namířeno měl k Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou. V ten den měl totiž nastoupit k výkonu trestu 75 dní vězení za trestný čin poškozování cizí věci - výtržnosti, které měl spáchat v opilosti v doudlebské škole. V ní údajně rozbil výplň vchodových dveří, poškodil další dveře, skleněné luxfery a vystříkal v objektu práškový hasicí přístroj. Škole vznikla škoda za 11 000 korun. Soud Křišťákovi za to původně uložil obecně prospěšné práce ve výměře 150 hodin. Proti tomu se ale muž odvolal. Neuspěl, ale přesto nešel pracovat, a proto mu soud přeměnil svůj trest na pobyt v káznici. Proti tomuto rozsudku Křišťák opět podával odpor, ale neuspěl. Demonstrativní sebeupálení za údajnou křivdu soudu spáchal Petr Křišťák přímo před vchodem rychnovského soudu, před kamerou justiční stráže. "Přinesl jsem tam i dopis, ve kterém jsem uvedl, že jsem byl nespravedlivě odsouzen. Nechal jsem tam i občanský průkaz, protože jsem chtěl, aby věděli, kdo jsem. U upáleného by to totiž těžko poznávali," vzpomínal na své kroky před hrůzným činem Petr Křišťák. Svlékl si zimní bundu, polil se benzínem a zapálil svůj oděv. "Cítil jsem v tu chvíli zadostiučinění, že dělám pro své svědomí vše pro to, abych si zachoval čest a úctu," přiblížil své poslední myšlenky. Proč zvolil smrt v ohni, nedokázal jasně vysvětlit. Možná si říkal, že právě nejbolestivější smrtí nejvíce probudí v lidech víru ve svou nevinu, když s obhajobou a odvoláními proti rozsudku neuspěl. Jako hořící živá pochodeň vyběhl z dosahu kamery soudu k silnici a s křikem přeběhl křižovatku, kde upadl na chodník. V tuto dobu náhodně projížděla kolem sanitka s řidičem. Ten z vozu vyběhl a hořícího muže poléval vodou z PET láhve, kterou měl ve voze. Hasit pomáhali i hasiči z nedaleké stanice. Po chvilce přijela záchranka, která popáleného odvezla k dalšímu ošetření do nemocnice v Rychnově nad Kněžnou a poté ho vrtulník převezl do Prahy na centrum popálenin vinohradské nemocnice. "Prý jsem byl při převozu při vědomí a komunikoval jsem. Já se na to ale nepamatuju. Vnímat jsem začal až v nemocnici. Cítil jsem bolesti, které byly čtyřicetkrát horší než bezprostředně po vzplanutí," popisoval první okamžiky po probrání na nemocničním lůžku Křišťák. Teď už je z nejhoršího venku.
Oheň mu seškvařil tři čtvrtiny těla V pražské vinohradské nemocnici leží neúspěšný sebevrah Petr Křišťák. Už půl roku je prakticky živoucí mrtvola. Oheň mu seškvařil 75 procent těla! Přišel o jedno ucho, ohořela mu hlava, brada, kus nosu, celý trup a zčásti nohy. Jen dlaně a prsty na rukou plameny vůbec nesežehly. Ze statného osmdesátikilového muže zbyla lidská troska. Slabá a bezbranná jako nemluvně. Teplotu jeho těla musí lékaři stále uměle udržovat při normálu. I tak mu je ale stále zima. "Pořád chce teplá jídla a pít všechno horké," říká sebevrahova matka Milena Křišťáková. Syna navštěvuje a krmí, jak jí to její práce dovolí. "Ještě neví, jak vypadá," podotýká s obavami ustaraná žena. Tělo Petra Křišťáka prodělalo už desítky operací a to ho mnoho dalších ještě čeká. "Ani to nepočítám," ztěží otevírá ústa k tiché odpovědi popálený muž. Sotva mu na kousku těla vyrazí nová pokožka, lékaři mu ji odebírají a zacelují s ní nejvážněji popálená místa, kde organismus regeneraci kůži nezvládá. "Ještě mu mají dělat ramena, hýždě a záda," prozradila matka popáleného pacienta. Nové ucho mu prý lékaři udělají z žeberní chrupavky. Pokud jeho tělo bude plastické operace dobře snášet, možná už na konci léta by Milena Křišťáková mohla mít svého syna v domácím léčení v Doudlebách nad Orlicí na Rychnovsku.
Vězení neúspěšnému sebevrahovi neodpustí? Během dosavadního pobytu Petra Křišťáka v nemocnici, se jeho matka snažila vybojovat pro něj šanci na nový soudní proces. Přála by si, aby dosáhl zprošťujícího rozsudku a necítil se tak po zbytek života ukřivděný. Její snaha ale zatím nevyšla. Petr Křišťák tak dál zůstává odsouzencem k trestu vězení. "Jeho případ proběhl všemi soudními instancemi. Všichni to zamítli. I Štrasburk," sdělila smutně výsledek své snahy Milena Křišťáková. "Jestli mu nedají pokoj a budou po jeho uzdravení znovu chtít, aby nastoupil do vězení, tak se o něho bojím. Říkal, že to udělá znovu," obává se další protestní sebevraždy žena. Přitom ale souhlasí s Petrovým definitivním rozhodnutím nežádat o milost. "Tím by se ponížil, přijal vinu, a to mu jeho vzdor a paličatost nedovolí," je přesvědčena žena. Sám popálený muž nemá podle svých slov o dalším svém osudu zcela jasno. Jedno ví ale jistě. "Do vězení nepůjdu. Požádám o odklad ze zdravotních důvodů," prohlásil na lůžku. O tom, že by si někdy chtěl znovu sáhnout na život, nepadlo alespoň při návštěvě Blesku ani slovo. Naopak, přesvědčoval o tom, že život pro něho má smysl. "Chci dostudovat," řekl Petr Křišťák, který před sebevraždou studoval ekonomický management a pracoval jako předák u strojů CNC.
