Adoptivní rodiče říkali zneužívané Katce: Vyroste z tebe feťačka po mámě!

Z textů, které Katka v minulosti na svém blogu zveřejnila, je patrné, že skutečnost, že je adoptovaná, přijímala velmi těžko. Vše se vystupňovalo v pubertě, kdy ji macecha, která údajně před sexuálním zneužíváním během Katčina dětství zavírala oči, označovala jako původce všech hádek, které v rodině vznikaly. „Jsem parazit, zmetek, špatná zpráva,“ psala o sobě dívka.

Katka si vše vysvětlovala tím, že se jí rodiče ujali, aby „dostáli společenské povinnosti“, když se jim nedařilo zplodit vlastní dítě. Jak to tak ale bývá, pár let poté, co Katku adoptovali, se jim narodili dva vlastní synové, což zřejmě dívčino postavení v rodině ještě zhoršilo.

Přestože si Katku vzali z kojeneckého ústavu jako miminko, děsili se, že se u ní začnou projevovat geny její biologické matky. „Obavy z toho, že ze mě vyroste feťačka, která si na drogy vydělává prostitucí, případně krádežemi v sámoškách, že budu utíkat z domova a s pochybnou pouliční partou začnu vymetat bary, byly všudypřítomné a především adoptivní matka a babička mě o nich často už od útlého věku informovaly,“ vyprávěla dívka na blogu.

Drsný příběh Katky, která skočila pod metro: Její matka sebevrahy opovrhovala!

„My jsme si mysleli, že dostaneme normální dítě, ale holt geny nezastavíš a prostě to v sobě máš,“ říkali jí prý neustále rodiče, kdykoli něco provedla nebo měla jiný názor. „Přesně tohle ode mě podle slov mé matky očekávala i celá naše vesnice. Všichni ji prý ještě před tím, než skončila se mnou na krku, varovali a snažili se ji přesvědčit, aby to nedělala, protože nemůže vědět, ‚co z toho vyroste‘,“ dodala.

Z Katčina blogu je přitom patrné, že to byly zcela nemístné obavy. Její projev byl na její věk velmi kultivovaný a je vidět, že měla široký rozhled. Navíc mluvila skvěle anglicky. Po odchodu od rodiny získala práci na výletní lodi na Dunaji, pak pracovala jako au-pair a učitelka ve školce.

Přesto ji stále pronásledovaly noční můry a traumata, které měly kořeny v jejím dětství. Ještě v únoru měla v úmyslu celoživotní pocit nechtěného dítěte zahnat tím, že se pokusí vypátrat biologického otce. Ačkoli ke svým pravým rodičům cítila odpor za to, že ji zavrhli, letos najednou změnila názor a chtěla zjistit víc. „Zajímá mě především původ biologického otce. Vím od adoptivní matky, že ta žena, která mě porodila (odmítám ji označovat slovem ‚matka‘), byla rozhodně Češka a že pravděpodobně v opilosti na nějaké akci poznala mého biologického otce, který nejspíš ani neví, že mu někde po světě běhá dítě, protože to byla známost na jednu noc,“ napsala k tomu a dodala, že vzhledem ke svým obličejovým rysům si myslí, že by její skutečný táta mohl být Asijec.

Pátrání nakonec zřejmě těsně před smrtí vzdala a otázku svých biologických rodičů nechala nevyřešenou. Navždy.