Sen, který se změnil v kóma

Na noc ve středu 23. července loňského roku nezapomene ani do nejdelší smrti nikdo z rodiny Filakovských ze slovenské Moldavy nad Bodvou. Otec Ján (49), matka Mária (39) i jejich tři děti Mária (20), Janík (18) a nejmenší Alexandra (5) spali. Něco před třetí hodinou ráno se ale jejich přízemním rodinným domkem rozlehl divoký křik. Mazlíček rodiny, "poškrabok", jak se na Slovensku laskavě říká pozdním dětem, Sandra, se zmítala v záchvatu hrůzy. Spala, ale z jejích úst zněly zvuky, jakoby v jejím holčičím tělíčku byl ukryt někdo jiný. Bila kolem sebe pěstičkami, naříkala, před něčím se bránila a při tom všem křičela jako o život. Rodiče ani sourozenci ji nepoznávali. Marně k ní hovořili, marně se ji snažili uklidnit. Dívenka se prohnula do oblouku jako luk a ztratila vědomí. Přestala dýchat a zavřela očka. Celou rodinu obešla dosud nepoznaná hrůza. Útulný domek se tou chvílí změnil v místo netušené tragédie. Otec Ján Filakovský neztratil hlavu. Vzal dcerku do náručí a začal jí dýchat do úst. Třicetiletá praxe profesionálního hasiče mu prostě nedovolila zpanikařit. Masíroval malé Sandře hrudník, dýchal do jejích plic a zároveň s děvčátkem hovořil. K jeho velké úlevě holčička začala dýchat sama, hrudník se jí začal pravidelně pohybovat, do tváří se vrátila zdravá růžová barva. Tehdy se už matka Mária dohovořila se záchrannou službou v Košicích, která okamžitě do Moldavy poslala sanitku. Bohužel bez lékaře a bez kyslíkového přístroje, jen s řidičem a ošetřovatelem. Osudný nedostatek kyslíku? V sanitce Sandra zkolabovala podruhé. Opět přestala dýchat, zbledla, její tělíčko zvolna chladlo. Otec se nevzdával, znovu se pokoušel dcerku oživit umělým dýcháním, znovu ji proboha prosil, aby neumírala. Osádka sanitky podle vyjádření matky se na dívenku dívala už jako na mrtvou. "Tady ani kyslík nepomůže, je konec," prohodil ošetřovatel. V té chvíli jim už ale na pomoc spěchal další vůz záchranné služby. Potkali se před Košicemi a lékař z druhé sanity okamžitě sáhl po kyslíkové masce. Sandra se po chvilce rozdýchala, otevřela oči a zdálo se, že reaguje na okolí a zejména na svého tatínka. Srdíčko jí začalo pracovat, ale o něco později upadla znovu do kómatu…. "Asi se budete muset smířit se vším," řekl lékař. Ve Fakultní nemocnici v Košicích Sandru okamžitě přijali na dětskou jednotku intenzivní péče. Napojili ji na přístroje, odebrali vzorky krve i další biologický materiál a začali je vyhodnocovat. Počítačová tomografie k údivu lékařů neukázala žádné poškození mozku, dokonce ani jeho otok ne. "Vaše dcerka je na nejlepší cestě k uzdravení, léčíme ji a všechna vyšetření jsou v pořádku, bez nálezu," dozvěděli se rodiče od lékařů. Ještě téhož dne jedna z ortopédek pozvala matku spěšně do nemocnice, že její Sandra se probrala a že přítomnost maminky u jejího lůžka může pouze prospět. Paní Filakovská dodnes vzpomíná, jak její dítě reagovalo na slova o tom, co je doma nového a jak se všichni těší, až se k nim vrátí. "Byla jsem neuvěřitelně šťastná, Sandra mne chytala za ruku, viděla jsem, že můj hlas slyší. Vypadala sice unaveně, ale normálně." Pak uposlechla doktory, ponechala holčičku v jejich péči a odešla uklidněná domů. "Kdybych věděla, co se stane, nikdy bych nemocnici neopustila," říká s pláčem dnes. Když totiž přišla za dcerkou na druhý den, musela za ní do jiné nemocnice, do specializované Dětské na Moyzesově ulici. "Tam jsou odborníci na elektroencefalograf," dozvěděla se tehdy. To už byla dívenka napojena na dýchací přístroje… "Dodnes nám nikdo nebyl schopen nebo ochoten říci, co se vlastně stalo, že se zdravotní stav naší holčičky tak rychle a znenadání zhoršil," říká Mária Filakovská nyní. "Když jsme žádali o možnost nahlédnout do lékařské dokumentace řekli nám, že žádná není. Nechci nikomu křivdit, ale myslím, že k něčemu tam dojít muselo. Ale oni to neřeknou. Jak se říká, pes psa nesežere!" Naděje? Možná rehabilitace Celkem dva týdny ležela malá Sandra v kómatu. Plíce a srdce jí fungovaly jen díky přístrojům. Když se její organismus trochu zmátořil, přeložili ji na neurologii. Tam došlo k dalším zkouškám - k zápalům plic, které se opakovaly. Lékaři se shodovali v tom, že dívence z větší části odumřela šedá kůra mozková a že poškození jejího tělíčka je nevratné. Bdělé kóma - tak zněla nemilosrdná diagnóza. Řečeno jinak - ochrnutí, němota, bezvládí, vymizení všech funkcí organismu, které dělají člověka člověkem… Až v říjnu loňského roku svitla jiskřička naděje. Magnetická rezonance prý prokázala, že se kůra mozku obnovuje, regeneruje. Ještě předtím ale matka Mária musela podstoupit další boj o život dcerky. Se zdravotní pojišťovnou. "Celá naše rodina a vlastně i široké okolí tady má tutéž pojišťovnu, Siderii. A představte si, že nám její úředníci odmítli potvrdit žádost o lázeňský rehabilitační pobyt naší Sandry. Její stav je prý neperspektivní a nemá cenu do něj investovat," rozhořčeně vzpomíná paní Filakovská. "Tak jsem se objednala k řediteli, spolu s manželem." V pracovně "nejvyššího pána" si servítky nebrala. "Jakým právem moji dceru odepisujete?", křičela. "Jak to, že jí nechcete dát ani jednu šanci, vždyť ona je přece pořád člověk…" Skončilo to tak, že lidé z pojišťovny navštívili primáře dětské neurologie, v jehož péči Sandra byla a podívali se i k Filakovským domů. Nakonec léčbu s rehabilitací podepsali - do lázní Čilistovo. Jenomže oslabený organismus děvčátka nevydržel šestihodinovou cestu na místo, druhý den po cvičení přišli horečky, následovala hospitalizace v Bratislavě, na interním oddělení a pak cesta domů, do Moldavy. Řetěz neštěstí zdaleka neskončil…. Osud pronásleduje slabé i silné "Víte," vzpomíná paní Filakovská,"pár týdnů před tím, než se to Sandře stalo, mi zemřela matka. Tři roky jsem se o ni u nás doma starala, byla už úplně nesoběstačná a bezmocná. Odešla, dej jí Bůh lehké odpočinutí. Myslela jsem, že pak začneme trochu žít jako lidé, ale stalo se to se Sandrou. Jakoby toho už nebylo dost." Opravdu, málokterá rodina má takovou smůlu, jako Filakovští. Paní Mária se narodila s vrozenou vadou, levou ruku má deformovanou a kratší. Její matka prý až do pátého měsíce svého těhotenství nevěděla, že bude mít dítě, a tak jí lékařka předepisovala bůhvíjaké léky na nevolnost. První dcera paní Márie, Sandřina sestra, zase měla ve věku l4 měsíců rakovinu levé lopatky, jen taktak ji zachránili. Manžel Ján přišel po třiceti letech práce profesionálního hasiče o zaměstnání - nemá potřebné školy a nikoho nezajímalo, že jeho tři děti potřebují svoje. Vyhodili ho a teď jako člen bezpečnostní služby hlídá bodnavský mlýn, za 8000 slovenských korun měsíčně. Paní Mária bere mateřskou, 3700 korun. Jiné příjmy rodina nemá. Obě jejich děti studují a Sandřina nemoc vyčerpala rodinu z peněz. "Už nemáme z čeho brát," rezignovaně říká paní Mária. "Ještěže jsou dobří lidé." V Moldavě nad Bodvou opravdu žijí. První veřejná sbírka v místním kostele vynesla 15 000 korun, starosta Zachariáš nechal po městě vyvěsit schránky na peněžité dary, městský televizní okruh natočil o Sandře hodinový dokument, díky němuž se o jejím osudu dozvěděly tisíce lidí. Rodina malé Alexandry se nevzdává. Pečuje o ni s neuvěřitelnou láskou, všechno doma je podřízeno potřebám ochrnutého děvčátka. Těžko popsat, jaké úsilí to všechny stojí, kolik nervů a odříkání. Sandra nesmí zůstat sama, pořád ji někdo musí chovat v náručí. Její nejbližší doufají v zázrak a lásku, kterou děvčátku dávají. "Však se naše princeznička uzdraví", ani na vteřinu nepochybuje její matka. "Bdělé kóma" není vůbec vzácností Tragédie malého slovenského děvčátka Alexandry Filakovské není bohužel ničím neobvyklým. Totéž postižení zasáhlo mnoho dětí i dospělých a své zkušenosti s ním mají i čeští lékaři. MUDr. Jan Fiksa je specialistou na Jednotce intenzivní péče Všeobecné fakultní nemocnice v Praze na Karlově náměstí. "Obecně řečeno je ´bdělé kóma´ nejčastěji důsledkem zástavy krevního oběhu a nedostatku kyslíku pro mozkové buňky. Jedná se o stav bdělosti, při kterém člověk má otevřené oči ale není při vědomí a je porušena hybnost všech čtyř jeho končetin," řekl Nedělnímu Blesku. Někdy, jako v případě malé Sandry, vzniká po nervovém šoku ve spánku. Může se ale také jednat o projev nerozpoznaného nebo vznikajícího epileptického záchvatu, případně jeho řetězení, nebo o následek srdeční vady. Průvodním jevem a velmi tragickým, mnohdy nezvratným, je odumírání mozkové kůry, nejcitlivější části mozku. Právě ona obsahuje množství buněk, které dokáží intenzivně zpracovat neuvěřitelné množství kyslíku a živin, které mozek potřebuje. Pokud v důsledku delší zástavy dechu schází kyslík, buňky okamžitě odumírají a dostavuje se tzv. apalický stav, kdy mozková kůra nekontrolovatelně odumírá. "Bdělé kóma, které postihlo Sandru, je obecným příznakem těžkého poškození mozku po závažné poruše jeho zásobování kyslíkem a živinami," řekl MUDr. Fiksa. "Naděje ale existuje. Zejména děti mají velmi plastický mozek a zejména v jejich případě opravdu naděje umírá poslední."