Příběh lásky utopené v krvi

"Proboha, Renatko ozvi se nám, otevři," bědovaly v úterý 11. května Ludmila Šrámková a Jiřina Svobodová. Obě ženy tloukly na dveře pokoje v domě Šrámkových ve Zbraslavi u Brna, kde čas od času přebývala Renata Svobodová (23) se svým druhem Petrem Šrámkem (35). Obě babičky tušily něco hrozného, ale největší strach měly o Renatinu dceru a svoji vnučku - tříapůlměsíční Marianu, která byla také uvnitř. Nemohly vědět, že v té době už z jedné z nich tragédie v rodinném domku udělala matku vraha a z druhé matku oběti. Protože na jejich nářky a prosby nikdo nereagoval, zavolaly policii. "Když jde o život, musíte ty dveře vyrazit," dozvěděly se na druhém konci linky. Do uzamčeného pokoje se jako první dveřmi protáhla Jiřina Svobodová, matka Renaty. To, co uviděla, jí dodnes brání ve spánku. Renata Svobodová ležela uprostřed pokoje na zádech, s hlavou lehce skloněnou k rameni. Pravou ruku měla položenou na hrudi, oči zalité krví se dívaly ke stropu místnosti. Měla v sobě zabodnuté tři kuchyňské nože - jeden v krku, druhý v prsou a třetí v břiše. Ten prostřední byl zlomený, snad ho vrah používal jako loveckou dýku, protože měl širší čepel. Všude kolem byla spousta krve. "Marianku jsem tehdy neviděla, měla jsem oči jenom pro Renatu. Ležela tam na zádech, bezmocná a bezbranná, jako by spala. Ale ta krev a ty nože v ní mě zlomily. Cítila jsem, že omdlívám, že je mi zle, a myslím, že jsem tehdy taky chtěla umřít. Je hrozné, když máma přežije svoje dítě," tiše řekla paní Jiřina Svobodová, Renatina matka. Děvčátko našli až policisté, zamotané v pokrývkách. Vykrvácelo po několika desítkách bodnořezných ran, které byly vedeny s takovou silou, že by je "nepřežil ani chlap", jak řekl jeden z vyšetřovatelů. S paní Svobodovou jsme hovořili u ní doma, v kuchyni rodinného domku. Na sporáku se vařila polévka, u okna vedoucího na dvorek chytaly sluneční paprsky sazenice paprik v umělohmotných kelímcích. "Renatka už je sázet nebude," rozplakala se její matka. "Ani se svým psem už nepůjde ven, do lesa. Právě tam to všechno začalo, ale kdo to mohl tenkrát tušit," dodala. Dětské sny, dětské skutky Podle paní Svobodové se její Renata poprvé setkala a zřejmě také sblížila se svým budoucím vrahem Petrem Šrámkem asi před osmi lety. Bylo to na taneční zábavě v místním kulturním domě ve Zbraslavi. "Víte, jak to na takové vesnické tancovačce chodí," vzpomínala matka Renaty. "Kluci se před děvčaty naparují na svých motorkách, dělají ze sebe závodní jezdce. On byl taky takový, v motorkách se prý vyznal, byla to jeho vášeň. A taky psi, už tehdy měl dva vlčáky, a moje holčička se s ním začala kamarádit hlavně kvůli nim." Mít pořádného psa totiž byla Renatina dávná touha. Rodiče ale rozhodli, že ho dostane, až bude schopná se o něj postarat.Ten den nastal, když Renatu přijali do učení, na obor kuchařka-servírka. Ze štěněte, které jí táta přivezl "až z Brna" byla v sedmém nebi. Jenomže právě pes jí paradoxně ještě víc připoutal k Petrovi Šrámkovi, i když rodiče Svobodovi chtěli pravý opak. "On nestál za moc, už jako kluk si od spolužáků půjčoval peníze a pak jim to místo vrácení zapřel," vzpomíná paní Svobodová. "Manžel ho přímo nesnášel a nechtěl, aby k nám domů chodil." Jenomže Renata a Petr se scházeli dál. Prochodili celý kraj v doprovodu své psí smečky, poznali spoustu lesních zákoutí a někdy to vypadalo, že k životu opravdu potřebují jen jeden druhého. Ze sympatií dvou dětí se pomalu začal rodit silnější cit, umocňovaný i fyzickou přitažlivostí, v jejich věku tak obvyklou... Někdy v té době Petr na své motorce havaroval a ošklivě si pochroumal koleno. Stal se napůl invalidním důchodcem. Rázem přestal stačit svým vrstevníkům - byli obratnější, mrštnější a fyzicky daleko schopnější než on. Cítil se vyřazený a začal vyhledávat samotu. Renata byla stále s ním, ulehčovala mu jeho situaci, jak se dalo. Nosila mu prý i jídlo do skrýší, které si v lesích kolem Zbraslavi udělal. Měl totiž rád přírodu, trávil tam celé dny, ve svých lesních skrýších i nocoval. Možná že tehdy se začala rodit závislost mladého Šrámka na Renatě a spolu s ní také pocit, že na její "služby" má právo. Spousta lidí říká, že svoji pravou tvář ukázal Petr i ve svém prvním zaměstnání. Poté, co se rok učil zedníkem, prý poznal, že to není pro něho. Nastoupil tedy do Zastávky u Brna do Juranových závodů. Učil se soustružníkem a shodou náhod pracoval ve stejné dílně jako otec Renaty. Od něho se ví, že už tehdy neměl lidi rád a možná jim i cíleně škodil. "Měl dát cosi do stroje tak, aby když ho spustili, se ta součástka vymrštila. Prý to mohlo zabíjet." První zkušenosti, první zklamání Zhruba v tomto čase se Renata "na zkoušku" nastěhovala k Petrovým rodičům. Mladí obsadili samostatný pokoj v přízemí a začali žít jako manželé. Petr si to doma vydupal, prý rodičům vyhrožoval i smrtí, když budou proti. Moc se to ale nevyvedlo. Ve Zbraslavi se říká, že Petrova matka zničila Renatě dokonce i záhonek na dvoře, kde si chtěla vypěstovat nějakou zeleninu, konflikty tam byly na denním pořádku. Přispívali k nim ale i mladí, často se hádali a Renatu vídali s modřinami na obličeji. Tehdy ona sama pochopila, že je třeba odejít a začít žít samostatně, bez kurately rodičů svého druha. Doma poprosila o dvanáctitisícovou půjčku a přes realitní kancelář sehnala pro sebe a Petra podnájem v Brně. Za šest tisíc měsíčně. Její druh byl už v plném invalidním důchodu, ona pracovala v pekárně v Rosicích. Nedostatek peněz znamenal konflikty, zadlužování a život ze dne na den. Krizi nezvládl Petr, v novém bytě poprvé svoji družku napadl s nožem v ruce. Renata se zamknula na záchodě a útok běsnícího chlapa přežila. Bylo ale pořád hůř, Petr se dál zadlužoval a pak, aby dostal plný invalidní důchod, se začal léčit na psychiatrii. Tehdy od něho Renata utekla domů do Zbraslavi, k rodičům. Její matka tvrdí, že loňský únor měl být tím přelomovým momentem, kdy Renata pochopila s konečnou platností, že s Petrem se normálně žít nedá. On ale trval na právu na "svoji" Renatu. Vyhledával ji na ulicích, číhal na ni na autobusové zastávce ve Zbraslavi, pronásledoval ji, kde se dalo. Jako záminku používal údajné finanční nevyrovnání při rozchodu, chtěl od Renaty šedesát tisíc korun na novou motorku, kterou mu prý slíbila. Nikdo neví, jak je to možné, ale i přes napětí, přerůstající mezi oběma mladými lidmi snad až v nenávist, se začali opětovně stýkat. Jako by fyzická přitažlivost vynulovala všechno ostatní. V květnu loňského roku přišla Renata do jiného stavu a její kalvárie začala nanovo. Petr o dítě nestál, vyhrožoval, že ji ho "vykope z břicha, aby chcíplo...". Renata si zoufala a jednou, když si ji znovu vyčíhal na ulici, požadoval od ní peníze a ztloukl ji i vyhrožoval zabitím, na něho podala trestní oznámení. "Policie k nám přijela, byli z Rosic a všechno sepsali. Jenomže za pár týdnů jsme od nich dostali dopis, že žádný trestný čin spáchaný nebyl. Že Šrámek zatím nikomu neublížil, že udělal jenom přestupek a ten má řešit komise na obci," vzpomíná paní Svobodová. A tak bylo zase ticho po pěšině. Kdo by si co vzal na bláznovi, o kterém sice všichni věděli, co je zač, ale kterého se nejspíš i báli... Úterý ve znamení krve 11. května odešla Renata z domu s kočárkem ve tři čtvrtě na čtyři odpoledne. Chtěla něco nakoupit a také se projít s dcerkou na čerstvém vzduchu. Ještě o půl páté s ní hovořili nejméně tři místní lidé a nikdo z nich na ní nezpozoroval žádné rozrušení. Chovala se jako starostlivá matka a šla cestou, kudy chodila pravidelně každý den. Mířila k místní kapličce poblíž autobusové zastávky. Snad si chtěla popovídat s některou ze svých kamarádek, které tou dobou autobusem přijížděly domů. Faktem je, že řidič spoje uviděl něco po půl páté Petra Šrámka, jak jen v trenýrkách a tričku běží "zadem, zahradami" k autobusu. Místní jsou přesvědčeni, že právě tam musel Renatu potkat. Někteří dokonce tvrdí, že miminko z kočárku vzal a tak donutil Renatu, aby šla k němu domů... Paní Jiřina Svobodová se v té době chystala na kopřivy slepicím. "Něco před pátou mi ale zavolala stará Šrámková, abych k nim rychle přišla. Že se prý na Renatu nemohou dovolat ani dobouchat. Že je zamčená v pokoji a neodpovídá," vzpomínala se slzami v očích Renatina matka. "Tak jsem sedla na kolo a jela k nim." Z kopečka to je domů ke Šrámkům do Zemědělské ulice pár minut. Jiřina Svobodová se po příjezdu dozvěděla, že mladí se zase pohádali, že na sebe křičeli a že prý Petr po hádce vzal na záda ruksak, sedl na motorku a odjel pryč. Své matce řekl, že Renata vaří. Po vyražení skla ve dveřích ji našli probodanou a mrtvou, stejně jako její tříapůlměsíční holčičku. Veškerá pomoc byla marná. Psychopatický zabiják, o kterém všichni věděli, že je hrozbou svému okolí, zmizel v okolních lesích. Policisté ho našli až ve čtvrtek. Visel na smrku asi čtyři metry nad zemí, poblíž ležela jeho motorka. Objevením jeho těla případ oficiálně skončil. Otazníky ale zůstávají - opravdu to muselo všechno tak dopadnout? Ve Zbraslavi poblíž Brna teď žijí dvě nešťastné rodiny, které trpí stejnou měrou. I když je tragédie postihla stejně, jen těžko k sobě budou hledat cestu. Snad se o to mohli pokusit dřív. Totéž platí i o policistech a lékařích. Dokud se nic nestalo, nemohli prý ani oni nic udělat. Opravdu? Matka oběti: Jiřina Svobodová "Já jsem od samého počátku věděla, že se k sobě ti dva vůbec nehodí. Renata byla už jako malá holčička pečlivá, dbala na sebe, zbytečně neutrácela, byla skromná, čistotná a pořádná. On byl jejím opakem. Nic mu nebylo svaté, zvykl si žít na úkor druhých, a dokonce to od nich i vyžadoval. Jako by mu všichni byli něco dlužní a on od nich ty dluhy vybíral. Víte, on byl prvním a asi i posledním chlapcem naší Renatky a ona na něm opravdu visela. Vždycky mu odpustila, věřila, že se zlepší, že začnou žít jako normální lidé. Když poznala, jaký je doopravdy, bylo už asi pozdě. Já si dokonce myslím, že nad ní měl nějakou zvláštní moc nebo vliv, který si nedovedu vysvětlit. Tolerovala mu kdeco, i výhrůžky smrtí na naši adresu. Že prý to tak nemyslí, že takový není. My jsme byli zpočátku ochotni zavřít obě oči, vždyť Renata chtěla, aby k ní patřil. Když mu třeba jeho rodiče odstřihli elektřinu, protože jim nedával peníze na bydlení ani na nic jiného, prala jsem mu. Platili jsme jeho dluhy a on pořád jen sliboval a sliboval. Když ho pustili - a nikdo neví proč - z psychiatrické léčebny v Brně-Černovicích, choval se k nám jako úhlavní nepřítel. Sliboval, že nás všechny pobije, že nám podminuje dům a vyhodí ho do vzduchu a nakonec Renatu přepadl a zbil. Jenomže policii a doktorům to bylo asi jedno, dokud se nic nestalo, nedalo se podle nich nic dělat. Já nevím, jak teď budeme žít. Není nic horšího, než když máma přežije svoje dítě..." Matka vraha: Ludmila Šrámková "Kdybyste věděl, co jsme si s naším Petrem museli vytrpět. Ulevilo se nám, když musel do ústavu v Černovicích, alespoň pár týdnů jsme žili jako lidi, normálně. Já nevím, jestli mi porozumíte, ale my jsme měli ze syna strach. On byl už odmalička zvyklý prosadit svoje, co se jenom nalumpačil na té své motorce, jezdil po vsi jako blázen a my trnuli, že někoho zabije nebo zmrzačí. No, zmrzačil sám sebe a bylo ještě hůř. Co vám mám povídat, vždyť nás i mlátil, na manžela i na mě vzal každou chvíli kudlu, a jak nám nadával... Když přišel zpátky domů z Černovic, sedl si na židli a řekl mi: Tak ty pi.., já tu budu bývat a ty budeš držet hubu nebo tě i s fotrem oddělám. Tak to bylo, vždyť my jsem se před ním i zamykali. A když k nám přišla bydlet Renata, mysleli jsme, že se nám uleví. Ženská zkrotila už jinačí chlápky. Ale tady to bylo naopak, on ji mlátil hodně často. A když jsme ji politovali nebo chtěli zavolat policajty, ona sama byla proti nám. Křičela, ať toho necháme, že on jí prý to dělá z lásky a my tomu nerozumíme. Kolikrát ji honil s nožem v ruce po baráku i kolem něj, po dvoře. I z domu ji mockrát vyhnal. Však to tady ve vsi lidé dobře vědí. I to, že za ním sama chodila, i po tom všem. Do postele mu lezla a Marianku si na něm vyprosila, on tátou být nechtěl. Nám se to teď všechno vrací, starý Svoboda zmlátil mého muže a vyhrožuje nám, že svoji dceru pomstí. Ale vždyť nás to bolí jako jeho! Kdyby nám oba mladí víc věřili, dali na nás a chtěli žít pod naší střechou v míru, mohli se mít jako málokdo. Ve všem bychom je podpořili."