Za likvidaci bílého koně dostali bratři 15 let: Muže ubili a spálili

Dále se zmocnili internetového obchodu turbodmychadla.com, jež založil jeden z mých synů, který je veden i jako majitel této internetové domény a po změně telefonních čísel a majitele firmy začali tyto stránky bez svolení užívat a doslova naskočili do sedla rozjetého podnikání. Na toto vše předseda krajského soudu uvedl, že je přeci normální, aby za situace, kdy byli mí synové zatčeni, se o tuto firmu někdo dále staral. Bylo by, pane předse do, kdyby k tomu dal můj syn svolení. O věrohodnosti těchto svědků si tak může každý udělat svůj vlastní názor. Svědci, o kterých je řeč, je můj třetí syn Tomáš Rossi a jeho žena Markéta Rossi. Já však Tomáše Rossi nepovažuji za svého syna, a to už od roku 2008, kdy podal na své bratry žalobu k občanskému soudu, který však s Markétou Rossi prohráli. Považuji ho za lháře, který před tím, než se zmocnil majetku mých synů, byl v hledáčku exekutorů, ve své domácnosti měl rozpadlý nábytek, jezdil v rozpadlém krámu z devadesátých let a nyní si užívá majetku a schopností druhých. Krajský soud dokonce uvedl, že oznámení bylo pravděpodobně motivováno majetkovým prospěchem, zároveň však uvedl, že svědci nemají důvod lhát. Věřila jsem, že vyšší soudy zasáhnou a dají mým synům možnost řádné obhajoby, místo toho ústavní soud jejich stížnosti odmítl a já jsem tak přestala věřit v právní stát.

čili dříve by jen ztěží na tuto výpověď mohli poukázat. Výpověď tohoto svědka a její hodnocení se v rozhodnutí soudu vůbec neobjevila a skutečnost, že existují svědci, kteří prokazují, že jsou mí synové nevinní, zůstala naprosto bez povšimnutí. Tato skutečnost nechala chladným i vrchní soud, který místo toho, aby předvolal svědky, kteří měli vidět údajně zavražděného naživu, jen uvedl, že nebyl zpochybněn závěr krajského soudu, že ke smrti poškozeného došlo, když svědci, o kterých hovořil bratr poškozeného, před soudem nevypovídali. Mí synové tak byli podle krajského soudu odsouzeni na základě dvou svědeckých výpovědí svědků, kteří jak uvedli, žádnou vraždu neviděli, ale jen se o ni měli dozvědět. Soud už ale neměl potřebu zjišťovat, jestli to, co se měli dozvědět, se skutečně stalo. Soudy nereagovaly ani na to, že se oba mí synové se svědky dlouhodobě soudili před občanskoprávním soudem a trestné činy, které se, dle mého názoru, svědci na mých synech dopustili, policie dokola odmítá řešit. Jistě že. Pokud by byli tito svědci za tyto trestné činy odsouzeni, nebyli by již tito svědci pro soudy věrohodní a mí synové by tak nemohli být odsouzeni. Abych přiblížila, čeho se měli svědci dopustit, tak necelý měsíc před tím, než oznámili trestný čin vraždy, měli bez vědomí a svolení jednoho z mých synů prodat jeho automobil Jaguár a peníze z prodeje použít na nákup vozu BMW, který si však registrovali na svou osobu a peníze z prodeje již nikdy nevyplatili. K prodeji a falšování podpisu na prodejní smlouvě se dokonce doznali, přesto policie vše odložila, prý z důvodu nepřehledných majetkových poměrů, ovšem jak více prokázat, že se jednalo o majetek mého syna, když předložil kupní smlouvu, doklad o zaplacení a zápis v TP, a to vše psáno na jeho osobu. V den zatčení mých synů se tito svědci měli zmocnit kreditní karty mého syna, všech hesel opravňujících přístup k internetovému bankovnictví a začali převádět peníze mého syna na svůj účet. Dále se zmocnili internetového obchodu

Jsem matkou obou odsouzených a chtěla bych přiblížit ty nejzásadnější skutečnosti v případu mých synů, kteří byli, dle mého názoru, odsouzeni neprávem. Jsem šokována postupem českých soudů, které rozhodly o vině mých synů, a to bez jediného důkazu, že onen poškozený skutečně zemřel. Rozhodnutí soudu provází jen podmiňovací způsob, tedy čeho se mohli mí synové dopustit a čeho se jen pravděpodobně dopustili. Policie nebyla schopna předložit jedinou stopu jako je DNA, otisk prstu či pachovou stopu, která by alespoň nasvědčovala, že by měl údajně zavražděný na údajném místě činu zemřít. Vždy jsem se domnívala, že není možné kohokoli odsoudit za vraždu, aniž by existovalo tělo údajného zavražděného. Obžaloba absenci těla přičítala tomu, že tělo mělo být spáleno a z toho důvodu nechala vypracovat znalecký posudek, ve kterém možnost zpopelnění těla chtěla prokázat. Z vypracovaného posudku však vyplývá, že zpopelnění za podmínek, jaké předestírá obžaloba, není možné, cituji: „je nerealizovatelné“. Znalec dokonce uvedl příklady mnoha hodinových požárů dřevěnic, po kterých zůstaly v požářišti celé lidské torza. Jsem tak přesvědčena, že pokud by k vraždě došlo, muselo by být tělo nalezeno na místě, které obžaloba uváděla. Na tomto místě však byla nalezena jen spodní čelist hlodavce, stavební suť a houby rostlinného původu. Přesto krajský soud ve svém rozhodnutí uvedl, že znalec zpopelnění těla potvrdil. U krajského soudu vypovídal i bratr údajného zavražděného, který uvedl, že mu jeho bratranec řekl, kde se má jeho bratr nacházet a na otázku soudce, zda byl s bratrem v kontaktu poté, co ho viděl naposledy, uvedl, že někteří kamarádi ze Vsetína říkali, že ho viděli. Jinými slovy ho měli vidět po jeho údajné vraždě, což zcela vyvrací obžalobu. Když však mí synové na výpověď svědka poukazovali, předseda soudu uvedl, že nechápe, proč na tuto výpověď poukazují až v průběhu líčení, když si pan předseda asi neuvědomil, že všechny tyto informace uvedl svědek až u tohoto soudu, čil