Dejte nám minutu lásky...

Doživotí! Takový je trest pro největší sériové vrahy v českých dějinách - Jaroslava (37) a Danu Stodolovy (33). Zavraždili osm lidí. Během celého soudního procesu v Hradci Králové, který trval více než týden, budili krvaví manželé dojem bezcitného, samolibého a ke konci překvapivě i jakoby nerozlučného páru. I když Dana na Jaroslava házela vinu, ten jí chtěl před odchodem do věznice ještě pohlédnout zblízka do tváře, promluvit s ní, snad ji políbit... Požádal proto soud o poslední společnou minutu. Minutu bez novinářů, veřejnosti. A soud jeho "poslednímu přání" vyhověl. Co se za zavřenými dveřmi odehrávalo? Stodolovi, kteří se již možná nikdy v životě neuvidí, měli při své poslední minutě pár svědků, úředníky soudu. Blesk získal jejich svědectví. "On ji snad stále miluje. Něco jí šeptal a usmívali se přitom na sebe. Už tam chyběl jen ten polibek," popisovali soudní úředníci poslední společnou minutu. Osminásobní vrazi stáli proti sobě, dlouze se dívali do očí. V tu chvíli bylo v soudní síni hrobové ticho. Pomalu se k sobě přibližovali, letmý dotek spoutaných rukou, malé pohlazení, úsměv... "Teď to musí přijít, teď ji políbí," zašumělo mezi pár svědky posledního setkání. Užuž to vypadalo, že budou mít pravdu. Jen pár centimetrů a políbili by se. Ale! V poslední chvíli se už rty připravené k polibku roztáhly do křečovitých úsměvů. Na desítky let zřejmě poslední společná minuta byla pryč. Danu i Jaroslava s pouty na rukou odvádějí pryč. Každého zvlášť... Soud skončil. Včerejší soudní líčení, kdy se od rána očekával rozsudek, však bylo mnohem prozaičtější. Když Jaroslav Stodola poprvé uslyšel v návrhu žalobkyně: "Navrhuji doživotí", na okamžik zbledl. Ve svém závěrečném slovu pak s kamenným výrazem spíše pro sebe než soudu zamumlal: "Mrzí mě, co jsem spáchal." To Dana Stodolová byla hovornější. "Je mi upřímně líto, co se stalo. Celý život mě to bude provázet a trápit," tenkým hláskem četla z připraveného textu. Necítila však vinu na vraždách. Dál trvala na tom, že ona šla ke starým lidem jen loupit, manžel zabíjel a ona se bohužel bezmocně dívala. "Jednala jsem pod vlivem manžela a ze strachu z něho," vysvětlovala soudu. "Oba byli na vraždách domluveni. Jednali shodně, doplňovali se," reagoval však na slova Dany Stodolové soudce Miroslav Mjartan. Když soudce četl svůj rozsudek doživotního trestu v nejtěžším žaláři, Stodola verdikt nesl hůře než Stodolová. Pohlédl ke stropu, povzdechl, zavřel oči, zatímco Stolová se na lavici obžalovaných věnovala hře se svými nehty. Jen těžko se dalo odhadnout, co se v ní v tu chvíli odehrávalo. Po skončení projevu soudce se pak ona i její manžel proti rozsudku na místě odvolali. Její obhájce totiž pro ni navrhoval maximálně 15 roků vězení a Stodolův právník zase žádal nanejvýš 25 roků. Soud však byl neoblomný. K doživotnímu trestu jim také uložil zaplatit několik desítek tisíc korun jako náhradu škody pozůstalým a poškozeným.