Jak oblafnout štěstěnu

Sen hazardního hráče. Kulička rulety se zastaví na čísle, na které vsadil. Kostky spočinou v pozici, již tipoval. Na válcích výherního automatu padnou stejné symboly a display se může zavařit, jak na něm naskakuje výhra. A když štěstí nepřeje? Pomůžeme mu. Podvodem! V hazardu se točí miliardy, proč jim trochu neodlehčit. Kostky jdou překlopit drátem. Zisk čtyřicet tisíc. S krupiérem se dá šábnout. Zisk půl miliónu. Automat lze oblbnout zázračným strojkem. Zisk osm miliónů. Čím geniálnější způsob, tím větší balík. A zároveň menší pravděpodobnost odhalení a trestu. Dva výtečníci se s tím v jedné poděbradské herně nepárali. Šroubovák, kus tenkého, ale pevného drátu. Nač čekat, jestli štěstěna ukáže při hře na elektronickém přístroji Lucky Dice (Šťastné kostky) svou přívětivější tvář? Nejdříve je potřeba získat na svou stranu obě barmanky. Urostlí chlapi, pár tisícovek na přilepšenou. Vlastně jen za to, že zamknou hernu, aby měli na akci klid. Navíc tohle přece nemůže prasknout! V půl čtvrté ráno není po obvyklých hostech ani památky. Jde se na věc! Jeden z mužů obejme bytelnou plexisklovou kopuli chránící prostor, kde automat hází kostky. Samozřejmě nejde odklopit, ale ulehčí to zhotovení dírky pomocí šroubováku v místě, kde je kupole upevněna ke stolu, což je práce pro kumpána. Barmanka mezitím v herně povypíná ostatní hrací automaty a leští je hadrem. Poté přináší pánům pivo a lepší šroubovák. "Takové pokusy zaznamenáváme každou chvíli, to víte, českej člověk se vždycky snaží vymyslet nějaký fígl," říká majitel několika heren. S elektronickou podobou rulety a kostek se v posledních letech roztrhl pytel. Kolem jednoho stolu se vejde zpravidla šest hráčů. Zastrčit bankovku, místo rozmísťování žetonů ťuknout prstem na kombinaci kostek nebo obrazovku ruletových pozic před sebou. Jedna hra stíhá druhou, vsazený kredit se násobí výhrou, či odečítá prohrou. Přestat lze kdykoliv, zbytek na vašem účtu vyplatí obsluha, která požaduje občanku jen při vyšších výhrách. Pro provozovatele mnohem snadnější než zřízení kasina, pro hráče daleko dostupnější. Hazard ovšem stejně tvrdý a ošidný jako v Las Vegas. "Elektronické kostky i ruleta mají čidla, po dopadu trvá pár vteřin, než přístroj nasnímá a zaregistruje vyhrávající pozici. Právě toho se snaží využít podvodníci a drátem převrátit kostky nebo posunout kuličku tak, aby jim to zajistilo výhru," vysvětluje zmíněný obchodník s hazardem. "Proto má obsluha před výplatou výhry za povinnost zkontrolovat, jestli není kryt chránící hrací pole poškozen." Smůla: Skrytá kamera Prostrčení drátu trvá necelou půlhodinku. Nastává o něco kratší výherní fáze. Jeden z mužů dává do otvoru na peníze bankovku. První a poslední. Teď už budou jen inkasovat. Přístroj si ji vtáhne a chlap naťuká sázku. Mechanismus hodí kostky. Druhý pachatel obsluhuje drát. Za minutku automat uznale zabliká. První výhra. Dalších čtrnáct následuje rychle za sebou. To se jim to hraje, napadne člověka, nejednou oškubaného v kasinech a hernách. Trefit tři stejná čísla na kostkách znamená stodevadesátinásobek vsazené částky. Jenže bleskově postrčit drátem všechny tři kostky je nadlidský úkol. Vsadit však lze třeba na malý a velký součet (obdoba červené a černé v ruletě), kdy si ke kýženému výsledku zpravidla stačí pohrát s jedinou kostkou. Hra na tuto jistotu nevynesla dvěma výtečníkům v poděbradské herně nijak závratnou částku. Jedenačtyřicet tisíc korun. Ale neberte to za půlhodinovou přípravu, dvacet minut hry a tři minutky zahlazování stop. Ještě se rozdělit s barmankami, dopít pivo a v pět ráno je hotovo. Jenže štěstěně se nelíbí, když se ji hráči snaží oblafnout. Majitel herny nechal nad automat s kostkami tajně nainstalovat kameru. Ukázalo se, že právem nevěřil ani svým zaměstnankyním. Policie tak viděla trestný čin takřka v přímém přenosu. Soudce dal oběma mužům dvanáctiměsíční podmíněný trest na tři roky za krádež a poškozování cizí věci (oprava automatu stála osm tisíc). S podmínkou vyvázly i obě barmanky. Televizní pořady se skrytou kamerou asi nepatří od té doby k jejich favoritům. Pod ochranou chaosu Dva krupiéři a hráč v kasinu u hranic s Německem byli jinačí profesionálové. Však také majitele podniku připravili o statisíce! A udělali to tak, že nebyli ani trestně stíháni, natožpak, aby skončili před soudem. Ale zas takovými esy, aby se na jejich podvod vůbec nepřišlo, nebyli. "Ukončete sázky, prosím," hlásí krupiér. Kolo rulety se otáčí, kulička krouží v protisměru, aby po chvilce poskakování přistála na jednom ze šestatřiceti čísel nebo nule. Po zmíněné větě už si hráč nesmí vsadit, i kdyby ho osvítil duch svatý. Proč jeden z hráčů nechává sázení na tu nejposlednější chvilku? A navíc vyhraje pěkný balík? Onen hráč nepokládá žetony na stůl, ale využívá možnosti takzvané hlášené sázky. Podá žetony krupiérovi a řekne mu, na co chce vsadit. Nemusí to být jen na jedno číslo, kombinací je řada. Koncová dvojka, dvojice, pět a sousední, kompletní číslo... Pokud krupiér nestačí žetony umístit před ohlášeným koncem sázky, nebo přesně nerozumí, co po něm hráč chce, neměl by sázku přijmout. To by ovšem nesmělo jít o domluvený trik. Hráč totiž sázku vyslovil nezřetelně, úmyslně na poslední chvíli, takže to vypadalo, že krupiér mu rozuměl a v poslední vteřině stihnul vyhovět jeho přání. Jenže to už ve spolupráci s kolegou roztáčejícím ruletu věděl, jaké číslo bude znamenat výhru. Jak to, že si nikdo z dalších hráčů nevšiml něčeho podezřelého? Jedna hra za druhou. Stůl v obležení. Napětí, jestli zrovna mé žetony jsou na tom šťastném místě. Vzduchem poletují útržky vět v češtině, němčině, angličtině. Krupiér někomu mění peníze za žetony. Pozor, jeho kolega už posílá kuličku do protisměru kola... Zkrátka oba krupiéři i spřátelený hráč využili ke své bleskové akci nepřehlednou situaci. A navíc podvod už ten samý večer ani pár dní poté neopakovali, aby nevzbudili pozornost. Na černé listině Kasina se podobné případy snaží ututlat kvůli své pověsti a diskrétnosti. Sem tam se provalí a dostane před soud, když krupiéři zaměstnavateli odlehčí o žetony (třeba vyplacením větší výhry, než na jakou byl nárok), které si nechá jejich kumpán v pokladně proplatit. Většinou to spraví okamžitá výpověď nespolehlivého zaměstnance. Ovšem v tomto případě, jenž zavání podvodnickou první ligou, se manažer kasina na policii obrátil. "Věc jsme prošetřovali, ale proti nikomu nebylo zahájeno trestní stíhání. Po konzultaci se státním zástupcem jsme případ odložili. Oznamovatel si proti tomu nepodal stížnost," je skoupý na informace kriminalista. "Mohu vám jen potvrdit, že šlo o nesrozumitelně vyslovenou sázku, vsazeno bylo víc než tisíc korun, ale ne častěji než jednou za večer. Mělo k tomu docházet vícekrát během tří měsíců. Podezřelí byli dva krupiéři. Kasino bylo vybaveno monitorovacím zařízením, jak předepisuje zákon." O kameře a mikrofonu snímajících nepřetržitě provoz u každého hracího stolu krupiéři samozřejmě věděli. (Mimochodem - v některých kasinech jsou právě kvůli tomu další skryté nahrávací systémy známé jen nejužšímu vedení.) Proto se obrazový a zvukový záznam údajně nedal použít jako důkaz. Mimo jiné z něj není patrné, co hráč hlásil za sázky. Očividné je jen to, že krupiéři přijímali sázky v rozporu s pravidly. Za to se však do basy nechodí. Záznam ale stačil jejich nadřízenému. Uvedený policista mimoděk přiznal, že na podvod se přišlo náhodou. Možná, že se někomu ze zaměstnanců nezdálo, že nějaký hráč pravidelně vyhrává větší sumy, což v kasinu nebývá obvyklé. Nebo že je vyhrává právě u oněch dvou, neboť dalším bezpečnostním opatřením bylo střídání krupiérů, takže se stejná dvojice sešla u jednoho stolu maximálně na půlhodinku za večer. Při stínu pochybnosti pak nadřízenému stačilo podrobně prostudovat nahrané záznamy. Podle našich zjištění (jestliže policie byla na informace víc než skoupá, v kasinu mlčeli úplně) byla suma, o kterou kasino přišlo, předběžně vyčíslena na půl miliónu korun. A to jen za posledních devadesát dní, protože starší záznamy se mažou! Jediným trestem pro krupiéry byla nakonec výpověď. A skutečnost, že si v oboru neškrtnou. U nás i v blízké cizině. Protože informace o nespolehlivých zaměstnancích si kasina vyměňují. Stejně jako o nezvaných hráčích. Kouzelná krabička Jestliže podvod krupiérů byl, řekněme, na úrovni, způsob, jakým obíral talentovaný elektroinženýr výherní automaty, lze označit za takřka geniální. Však si také údajně přišel odhadem na osm miliónů korun. A vyvázl bez trestu! Vymyslel, sestrojil a naprogramoval mikropočítač, který po napojení na výherní přístroj dokázal přetočit nazpět měřidla vhozených i na výhrách vyplacených peněz. Za deset minut o dvacet tisíc. Papírově bylo vše v pořádku, hráči si přišli na své. Ošizení mohli být hostinští a majitelé heren, kteří pobírali za umístění hazardních strojů ve svých provozovnách procenta ze zisku automatu. Jenže zkrátka nepřišli. Podvodník jim platil. Výhodně pro obě strany, samozřejmě v černých penězích. Za to, že jeho hrátky tolerovali. Uvnitř automatů totiž neměl co dělat, natož aby tam napojoval nějakou krabičku. Jediným, kdo prodělal, a pořádně, byla velká firma, které automaty patřily. Inženýr u ní nejdříve pracoval jako servisní technik, což mu umožnilo pořídit si duplikáty klíčů k zadní části výherních přístrojů. Poté povýšil na funkci manažera, čímž se dostal k vybírání zisku z automatů a účetnictví. Normálně jsou obě funkce oddělené. Technik nemá co do činění s penězi, manažer nemá co pohledávat uvnitř přístroje. Inženýr měl na starosti padesát mašin v Praze a okolí. Právě jejich nápadně nízká ziskovost neušla pozornosti mateřské firmy. Pachatel se totiž začal cítit neohroženě a vybíral čím dál víc. Firma odhadla ztrátu na oněch osm miliónů a upozornila policii. Eso se zavřít nenechá Jednoho dne sklapla past. Muži zákona nainstalovali do automatu v hospodě na Kolínsku čidlo, a když inženýr otevřel zadní dvířka, vtrhli dovnitř. Marně se snažil tvrdit, že zázračná krabička je testovacím zařízením. Po obvinění z podvodu byl vzat do vazby. Jenže se začaly dít věci. "Vezli jsme ho z věznice k výslechu. Byl skleslý, blížily se Vánoce, manželka požádala o rozvod. Prý ať mu dáme pár dní, že začne mluvit. A že budeme koukat," vzpomíná kriminalista. Jenže soudce ho z vazby propustil. Ty svátky… "Od té chvíle začali hostinští a majitelé heren mluvit jako jeden muž. Žádný automat neotvíral, nic podezřelého nedělal, žádnou krabičku nepřipojoval." Nebylo divu, sami mohli mít opletačky. Jenže šlo také o to, že podle znalců byl zázračný přístroj tak dobrý, že panovaly pochybnosti, jestli ho, při vší úctě, vymyslel sám. U jinak pečlivého inženýra se o tom nenašly žádné podklady. Na rozdíl od součástek a rozpracovaných dalších mikropočítačů. Co když jde o člena organizované skupiny, který jen realizuje geniální nápad? Kolik zázračných skříněk existuje? Kdyby ji třeba měl majitel několika výherních automatů, natočí si postupně balík černých, tedy nezdaněných peněz, aniž by si toho někdo mohl všimnout. Myslíte si, že si šel inženýr za podvod sednout do vězení? Máte pravdu, nešel. Přestože znalecký posudek na výherní automaty obhospodařované podezřelým způsobem potvrdil, že měřidla byla přetočena nazpět, nepodařilo se prý prokázat, že je přetočil zrovna inženýr! Málem se nechce věřit, že se zodpovídal alespoň za vybrání hracího stroje, u kterého byl policií přistižen. Ano. Společně s hospodským. Velkou firmu vlastnící automat prokazatelně poškodili o šedesát tisíc. A jelikož je uhradili, bylo jejich trestní stíhání podmíněně zastaveno. Chce se říct s Járou Cimrmanem: "Co by to bylo za eso, kdyby se nechal chytit!" Pardon, zavřít.