Vytunelovaná Babička

Místa, kde se kdysi procházela legendární Babička Boženy Němcové, vypadají, jako by je vydrancovala tlupa nájezdníků! Na vině ovšem nejsou loupeživé hordy, ale podivné podnikatelské praktiky záhadného Františka Wolfa (62). Ten před deseti lety získal doslova za pakatel několik národních kulturních památek spjatých s Babiččiným údolím i zámkem v Ratibořicích a nechává je (podle mnohých cíleně) chátrat. Tento muž zmizel na Slovensko, získal tam trvalé bydliště a dokonce i státní občanství. A to, co má v Ratibořicích stále v držení, nabízí inzeráty v některých slovenských novinách za 1 600 000 dolarů. Nedělní Blesk přináší poslední vývoj této kauzy. Starosta České Skalice Tomáš Hubka vysype historii Babiččina údolí, Ratibořického zámku a toho, jak se k některým budovám v jeho areálu podnikatel Wolf dostal, téměř z rukávu. Hýbe mu to žlučí a nijak se tím netají. "Je to ostuda pro město i pro stát," říká. Jako na "Klondajku" neboli kdo urve, ten bude mít Všechno trvá téměř na den přesně už deset let. V březnu 1993 se na Místním úřadu v České Skalici představil František Wolf poprvé osobně jako nový majitel nemovitostí spojených s památkou spisovatelky Němcové a jejích románových hrdinů. Zaplatil dlužné nájemné a zase na pár měsíců zmizel. České Skalici totiž patří pozemky pod všemi nemovitostmi, které Wolf získal. Je třeba vědět, že to jsou: - Panský dvůr (tzv. Kavalierhaus) - Panský hostinec - tzv. Panklovna - dvě hospodářské budovy Všechno dříve patřilo společnost s. r. o. RATIS, která zmíněné budovy a jiný svůj majetek chtěla vložit do další spol. s. r. o., tentokrát s účastí města Česká Skalice (majitele pozemků) a spolu s ním podnikat v pohostinství a turistice. Tehdejší starosta (a dnešní senátor) Petr Fejfar to odmítl. "My jsme od města chtěli, aby vložilo jen pozemky, o všechno ostatní bychom se postarali," říká někdejší jednatel RATISu Jan Harant. "Ale 23. prosince 1994 nám rada zastupitelstva odepsala, že nesouhlasí se vstupem města do akciové společnosti, a doporučila nám najít si jiného podílníka. A to jsme udělali." RATIS potřeboval peníze, a tak - osloven podnikatelem Wolfem, který se to všechno "nějak" dozvěděl - mu prodal za necelý milión korun v hotovosti a převzetí závazků a pohledávek všechny své nemovitosti v Ratibořicích. Podnikatel Wolf založil společnost Podzámčí, nastěhoval se do Panského hostince ("pár měsíců ten zlatý důl, kam jezdily stovky autobusů s turisty, provozoval, a pak dlouho ne," říká starosta Hubka) a začal spřádat smělé plány. Z Panského dvora chtěl udělat velkolepý hotel, Panklovna (někdejší zámecká ratejna) se měla změnit ve vzdělávací středisko, z hospodářských budov mohly být stáje pro jezdeckou školu... Nestalo se nic. Neudržované budovy, pamatující Barunku, babičku, paní kněžnu a mnohé další hrdiny české klasiky, jsou kousek od parkoviště. Když se návštěvník postaví čelem k zámku, má je necelých padesát metrů po levé ruce - jak Panský dvůr a Panklovnu, tak i bývalé hospodářské stavení. Teď se rozpadají. Lemují je zpustošené zahrádky někdejších nájemníků s polámanými ploty, kde se v zemi hrabe pár slepic... Městský úřad v České Skalici podal na Františka Wolfa trestní oznámení. Za pronájem obecních pozemků dluží víc než tři sta tisíc korun a ty v městské pokladně citelně scházejí. "Jenomže pan Wolf nám zmizel na Slovensko, a tak s ním můžeme pouze korespondovat," říká starosta Hubka. "Děláme to, ale zatím bez nějakého výsledku. A o práci policie přehled nemáme." Pamětníci paměť neztratili Před lety byl areál u Ratibořického zámku plný života. Bydleli tu lidé, hospodařili, okopávali zahrádky, chovali králíky a slepice. Teď tu zůstaly jen dvě starší paní, shodou okolností sestry. Jediné, které se Wolfovi nepodařilo "vymístit" jako ostatní. Hůř je na tom mladší Vlasta (59), provdaná Elekešová. Žije v bývalém obytném domě, patrovém stavení z kamene, kde se dnes už dá jen s bídou existovat v jedné přízemní komůrce. Všechno ostatní běh času tak nahlodal, že dům s vybitými okny, poničenou střechou a rozpadajícím se krovem dlouho nevydrží. "To víte, jak nám Wolf odstřihl elektřinu a vodu, jde to všechno z kopce. A taky tu není nikdo, kdo by se staral." Pokojíček Vlasty Elekešové přívětivostí nevyniká a jeho nájemkyně ("...nájem platím poctivě, každý měsíc dvě stě korun složenkou na poště firmě Podzámčí. Wolf si to nevyzvedává, ale já platím," zdůrazňuje) neskrývá, že o svoje "životní prostředí" moc nedbá. Přestala na to mít chuť a jak sama říká, když má volno, přepadne ji chuť na dvanáctku Primátora z náchodského pivovaru. "Dokud mi chutná, žiju," směje se sama sobě. Do zaprášených kamen sype z kýble uhlí jenom navečer, musí šetřit, jak říká, a tak teplota v místnosti málokdy přesáhne patnáct stupňů - v létě i v zimě. Vlasta Elekešová bydlí na stejném místě od roku 1946, ale tak nelidsky jako Wolf se k ní podle jejích slov nikdo nikdy nezachoval. V pětadevadesátém roce, když "všechno kolem" koupil, ji najal jako myčku nádobí a toaletářku (přesně tak!) do svého Panského hostince. "Ale brzo mě vyhodil, že prý nejsem spolehlivá. Od prvňáčků a postižených jsem na záchodě nevybírala a to se mu nelíbilo." U Wolfa vůbec byla velká rotace zaměstnanců, málokdo vydržel pracovat delší čas bez pravidelné výplaty, často přicházely s velkým zpožděním. "Když si lidi stěžovali, vyhodil je a našel si další blbečky," vzpomíná paní Vlasta. Teď pracuje na čtyři hodiny denně v zámecké zahradě, hrabe listí nebo dělá, co je zrovna potřeba. Ze skleníku, stojícího pár desítek metrů od jejího domu, si může brát do kanystrů pitnou vodu. Svítí svíčkami, topí si uhlím. S vdovským příplatkem bere sedm tisíc důchodu a žije, jak se dá. "Lepší to už nebude a proč by taky mělo. Dneska?" rezignovaně mává rukou. Její sestra Lída (62) Kremerová bydlí líp, v přízemí domu naproti "Kavalierhausu". Žije s druhem, takže má i pro koho se starat ("dnes vařím bramborový guláš," opáčí na dotaz po původu vůně v bytě), ale pro vodu to má zase dál. Až do zámeckého rybníčku s okrasnými rybkami, kvůli kterým do něj naštěstí i v zimě přitéká z vodovodu pitná voda. Každý den několikrát šlape s plastovými nádobami kolem hroutící se fasády Panského domu, obložené laťovím. V létě se po něm pnulo psí víno a břečťan, pokud porostou i letos, svojí tíhou omítku určitě strhnou, natolik chatrné je nyní průčelí kdysi honosného domu. "Vodu mi Wolf vzal, ale elektřinu jsem si nenechala odstřihnout, nepustila jsem ho dovnitř," vzpomíná. Jednoho dne přišel ještě s jakýmisi dvěma mladíky, prý na kontrolu, jestli neteče voda. "Jak by mohla téct, když jste nám ji sám utrhnul," vyčetla mu. Vzpomínka na to, jak podnikatel Wolf vlastnoručně trhal vodovodní trubky, byla ještě příliš čerstvá. A tak dostala z bytu výpověď. "Jenomže já jsem si vzala právníka a soudila se s ním," zlobí se ještě dnes paní Lída. "Soud v roce 1996 řekl, že musím dostat rovnocenné náhradní ubytování. A po tom soudu jsem už Wolfa v životě neviděla." Lída Kremerová má podobný osud jako její sestra. Do podnikatelových plánů se nehodila. Naštěstí se nedala, a i když se bez vody žije těžce, nechystá se odejít nikam. "Radnice z České Skalice mi nabízela nový byt, se vším všudy. Ale musela bych ho dvacet let splácet - ve svém věku -, než by byl můj. Z důchodu 4500 korun, co mám, by mi na živobytí nezbylo." I paní Lída platí poctivě nájem, 150 korun měsíčně za dvě místnosti poukazuje stejným způsobem jako její sestra. A tak tam žijí... Kastelánka si není jistá, ministerstvo kultury ano "Já vám to řeknu trochu zjednodušeně. To, co je tady oprýskané, pobořené nebo hroutící se, je v majetku pana Wolfa. To opravené, natřené, s pořádnými střechami a viditelně v dobrém stavu je v péči státu." Tak hodnotí ratibořická kastelánka Jana Stránská stav zámeckého areálu. Připomíná, že stát má předkupní právo na nemovitosti, prohlášené za národní kulturní památku. "Panský hostinec ten statut má už hodně dlouho, ostatní budovy - Panklovna a další - od roku 1996." V Ratibořicích vědí o inzerci Františka Wolfa na Slovensku i o tom, že "svůj" majetek nabízí za 1 600 000 dolarů. "O ceně spekulovat nebudu, ale pořád se snižuje. Budovy chátrají, statik do nich zakázal přístup a teď zpracovává posudek, kdo ví, čeho se ještě dočkáme." A pak kastelánka dodává: "Když bude stát muset zaplatit deset miliard za prohranou arbitráž v kauze TV Nova, myslíte, že mu zbude na Ratibořice?" Zámek paní kněžny a přilehlý park snese srovnání s jakýmkoli podobným areálem, to, co kdysi získal František Wolf, ne. Střechy jeho domů jsou děravé, většina schodů se zřítila a předivo trámů starobylých krovů začíná hnít. Okenní rámy jsou dílem rozkradené, dílem visí ven se zbytky skel. Vnitřní hospodářský dvůr zarostl plevelem a keři, část zdi Panklovny se zřítila. Vedoucí odboru ochrany kulturních památek ministerstva kultury Petra Ulbrichová je s Františkem Wolfem v písemném styku. "Oslovili jsme ho naposledy letos 25. března a potvrdili náš zájem o odkoupení nemovitostí v Ratibořicích. Čekali jsme na jeho finanční představu, měla být podle zákona podložena posudkem znalce. Protože pan Wolf neodpověděl, stanoví cenu náš znalec a my ji dosavadnímu majiteli předložíme. Budeme jednat, na Babiččino údolí nezapomínáme." Slovenská mezihra? Kousek od Nového Mesta nad Váhom na Slovensku je obec Modrova. Její obyvatelé o tom, že mezi nimi má žít »ťažký milionár z Čiech«, vědí. Znají ho na obecním úřadě, zná ho listonoška i lidé ze zemědělského družstva, ale zatím ho nikdo pořádně neviděl. Jako by ani nebyl... Nejvíc by o podnikateli Wolfovi měl vědět Jozef Minárik. Žije v rodinném domku č. p. 20 se svojí matkou a od prosince loňského roku pronajímá Františku Wolfovi část domu. Přihlásil ho u sebe i k trvalému pobytu. Wolf je totiž údajně Slovák (má i české občanství) a před zhruba dvanácti lety, než se odstěhoval do Čech, pracoval na zámečku v nedalekých Moravanoch. Naposled byl ve svém podnájmu asi před měsícem a půl a nikdo - ani Jozef Minárik - neví, kde se zdržuje. "Mně řekl, že se stěhuje z Čech a že bude i jinde v zahraničí, takže ho tu moc neuvidím. Ale to je jeho věc, nájem platí," shrnul majitel domu. Ani jeho manželka Patricia, která od něho odešla a žije se dvěma syny (10 a 7) v odloučení v sousedním stavení (a má dobrý přehled o dění v okolí) o Wolfovi mnoho neví. "Co já pamatuji, tak tu byl i s manželkou jednou nebo dvakrát, vždycky jen na pár hodin. Jezdí stříbrnou octavií s českou poznávací značkou, ale s nikým žádné "kamarádšofty" nenavázal." Jméno Wolf neříká nic ani slovenské policii. Mluvčí Okresního ředitelství policejního sboru v Novém Meste nad Váhom Jindřich Blažek potvrdil, že jejich evidencemi neprochází. Totéž Nedělnímu Blesku řekl i podplukovník Jozef Kromerinský, šéf odboru pátrání policejního prezídia v Bratislavě. "Česká strana nepožádala o pátrání po tomto člověku," uvedl. A tak je o Františku Wolfovi známo fakticky jen to, že za budovy v areálu Ratibořického zámku, které uvedl do víc než zoufalého stavu, chce 1 600 000 dolarů. A že přitom arogantně přehlíží předkupní právo českého státu, který s ním "koresponduje". Babička s Barunkou by opravdu hořce zaplakaly...