Galerie nejhorších vrahů české historie

Jejich ruce byly od krve, ale svědomí měli bez jediné výčitky. Škrtili ženy jednu po druhé, bodali do dětských těl, vraždili nevinné. Kdo vlastně byli nejhorší zabijáci novodobé české historie? Jak skončili? A vzpomene si dnes na ně vůbec ještě někdo? Václav Mrázek Popraven 30. 12. 1957 Byla polovina února 1957 a chomutovský policejní vyšetřovatel rozmrzele upíjel silnou černou kávu. Tlustý fascikl o sérii brutálních vražd na Chomutovsku už čítal stovky stran, ale pachatel stále unikal a nadřízení v Praze začínali být pořádně netrpěliví. To ještě netušil, že už za měsíc bude díky velké šťastné náhodě konečně znát jméno vraha... Václav Mrázek se narodil v roce 1925. Nebyl to žádný velký inteligent, vychodil jen pět tříd základní školy. Lidé ho měli tak trochu za podivína, který na tom svém rozkodrcaném kole stále objíždí milované fotbalové a hokejové mače. Ale protože byl tichý, slušný a celkem pracovitý, se všemi vcelku vycházel. Nikdo netušil, že ten plachý muž, který na veřejnosti před ženami jen cudně klopí zrak, se v soukromí mění v bestiální vraždící mašinu. První mord spáchal Mrázek v srpnu 1951 u Drahonic na Karlovarsku. Vyhlédl si patnáctiletou Hanku Chloubovou a bez milosti ji umlátil klackem. Pak ji pohlavně zneužil. Další vraždy následovaly hned o měsíc později. Mrázek překvapil milence, které zezadu zastřelil. Na mrtvé Libuši Dufkové (19) se pak rovněž sexuálně ukojil. V průběhu let 1951 až 1956 vraždil Mrázek celkem sedmkrát a spáchal i další trestné činy - vyšetřovatelé jich později napočítali 127. Kromě sexuálních vražd zneužíval malé školačky, vykrádal byty a sklepy, dokonce kradl sousedům domácí zvířata. Hrdelní zločiny páchal pod vlivem sexuální deviace. Pohlavního vzrušení a ukojení totiž dosahoval pouze při usmrcování obětí. Protože ale nesnášel pohled na krev, mrtvým ženám vždy přikrýval obličej. Projevovaly se u něj také prvky nekrofilie (ukájel se na mrtvolách, jednou se dokonce pokoušel vloupat do márnice, aby souložil s mrtvolou) a zoofilie (obcoval i se zvířaty). Mrázka dopadli policisté úplnou náhodou. V březnu 1957 ho kolegové havíři přistihli, jak jim v šatnách v dolu u Slaného krade drobnosti z kapes. Během vyšetřování tohoto celkem banálního trestného činu policisté zjistili, že Mrázek má možná na svědomí i mnohem horší zločiny. Domovní prohlídka, při které byla nalezena vraždící pistole, jejich podezření potvrdila. Mrázek byl odsouzen k trestu smrti a poprava proběhla 30. 12. 1957 v Praze... Olga Hepnarová Popravena 12. 3. 1975 V Praze to tehdy vypadalo jako někde v Izraeli po teroristickém útoku. Mladá Olga Hepnarová (22) najela v půli léta 1973 nákladní »pragovkou« na tramvajový ostrůvek v Praze 7. Pod koly náklaďáku zůstalo osm lidských životů. Dalších 11 lidí bylo těžce zraněno. Noviny dlouho přetřásaly, co bylo motivem tohoto šíleného činu. Vyšetřovatelé nakonec vyřkli jediné: Hepnarová (předtím se léčila na psychiatrii) se tak chtěla pomstít společnosti, která jí nerozuměla a podle Hepnarové ji i týrala. Mladá dívka přitom pocházela z velmi dobré rodiny. Otec byl bankovní úředník a matka zubařka. Postupem času si však s rodinou přestala rozumět. A stejně tak s okolím. Pomstu společnosti Hepnarová dlouho připravovala. Vypůjčila si nákladní automobil a místo smrti dokonce jednou objela, protože na něm bylo málo lidí. O pár minut později se vrátila. "Nepřekážela tam žádná auta ani tramvaje, cesta byla zkrátka volná. Strhla jsem řízení doprava na chodník, jela jsem po chodníku, vjela do hloučku lidí a přejížděla je," řekla během vyšetřování. Soud nakonec Hepnarovou odsoudil k trestu smrti. Její kat na mladou dívku dlouho vzpomínal. Z popravy měla šílený strach a na popraviště ji nakonec - celou od výkalů a zvratků - musel doslova dovléknout... Ladislav Hojer Popraven 7. 8. 1986 Z téhle zrůdy jde strach i dnes - mnoho let po jeho smrti na popravišti. I otrlí kriminalisté a policejní psychologové z něj měli husí kůži. Jeho psychologický posudek byl plný děsivých termínů a charakteristik: Primitivní psychopatická osobnost s citovou tupostí. Absence nejzákladnějších morálních norem. Neúcta k lidskému životu. Nemožnost nápravy. To vše psychologové zjistili o mladíkovi, který od svých 20 do 24 let brutálně zavraždil pět žen. První mord spáchal Hojer v listopadu 1978 v Děčíně. Nejdříve si vyhlédl mladou dívku, která ale včas zašla do domu - od smrti ji tehdy dělilo jen pár kroků. Krátce nato potkal Hojer půvabnou Evu (30). Srazil ji k zemi, uškrtil a pak se pokusil o soulož. O dva roky později cestoval vlakem do Děčína. Vtlačil mladou dívku na toaletu, zamkl, uškrtil ji a na mrtvole se sexuálě ukojil. Na další zastávce pak vystoupil. Zdaleka nejzrůdnější čin však spáchal v roce 1981 v Brně. V noci na tramvajové zastávce si vyčíhal Ivanu (18). Odtáhl ji do parku a zardousil. Pak jí nožem odřezal oba prsy a vyřízl přirození. Tyto části lidského těla si odvezl domů do Prahy, o týden později je uvařil ve slané vodě a zčásti snědl... Vyšetřování Hojerovy zločinné kariéry trvalo téměř rok. Hojer byl nakonec odsouzek k trestu smrti. Totožnost jedné z jeho pěti obětí zůstává dodnes neznámá... Miroslav Stehlík Popraven 25. 2. 1986 Tenhle muž se raději vůbec neměl narodit. Rodiče byli alkoholici s pestrou kriminální minulostí a ani jeho šest sourozenců nebylo možné zařadit mezi slušné lidi. Jeden z jeho bratrů byl vrah, druhý zase mnohonásobný zloděj. I Miroslav Stehlík se vydal na cestu zločinu. Už v 15 letech znásilnil první ženu, následovaly krádeže a vykradené byty. V některých dokonce zakládal požár - chtěl se tak pomstít lidem za to, že v bytech nebylo nic cenného k ukradení... Za to všechno dostal sedm let. Už ve vazbě se snažil probourat do ženských cel a později ve věznicích napadal dozorce, takže nakonec skončil v nejtvrdší věznici ve Valdicích, kde se z něj stal jeden z šéfů vězeňského podsvětí. Z vězení byl propuštěn v roce 1981. Soud mu ale nařídil sexuologickou léčbu, protože Stehlík trpěl sexuální deviací - exhibicionismem, sexuální agresivitou a sadismem. Už v průběhu léčby se dopustil prvních deliktů - na procházkách znásilňoval a obtěžoval ženy. V srpnu 1983 z léčebny v Praze-Bohnicích uprchl. V noci pak přepadl osamocenou Blanku (30), uškrtil ji a sexuálně zneužil. Pak se vrátil do léčebny. Definitivně ho propustili o dva týdny později. Už 13 hodin poté vraždil Stehlík znovu. Za fotbalovým stadiónem Bohemians ubodal mladší ženu a opět se na ní ukojil. Zatčen byl 12 dnů poté. Než padl u soudu rozsudek o trestu smrti, museli vyšetřovatelé využít i služeb parukáře z barrandovských filmových ateliérů. Stehlík se totiž schválně nechal ostříhat dohola, aby svědkům stížil identifikaci. Parukář proto musel zhotovit paruku, která odpovídala účesu, který Stehlík nosil v době spáchání zločinů... Jaroslav Papež Popraven 8. 6. 1967 Diváci v pražském kině Metro hltali detektivku Komisař Maigret zuří, když se promítání uprostřed filmu náhle zastavilo. Až zřízenec kina zvoněním upozornil promítače Jaroslava Papeže na to, že doběhl filmový kotouč a na promítačku je třeba nasadit nový. Pak film pokračoval a zhruba stovka lidí v hledišti se báječně bavila. Nikdo netušil, co bylo pravým důvodem selhání promítače Papeže... Jaroslav Papež vychodil jen sedm tříd základní školy, a to ještě s odřenýma ušima. Byl tichý a v kolektivu se příliš neuplatňoval. Okolí vůbec netušilo, že Papež je homosexuální pedofil, který osahává malé chlapce a někdy jim i lehce ubližuje. Třeba je bodá jehlou do ruky. Na místo promítače filmů nastoupil, když mu bylo 24 let. V té době měl už za sebou podmínečné odsouzení za pohlavní zneužívání a léčil se v psychiatrické léčebně. Protože však spáchal i další obdobné delikty, odsoudili ho do vězení »natvrdo«. Výkon trestu měl nastoupit od 6. června 1966. Den předtím spáchal nejhorší zločin svého života. Nalákal malého Pepíka Neumanna (11) do promítací kabiny s tím, že mu umožní sledovat nepřístupný film. Pak ale chlapce svlékl, začal osahávat a ostříhal ho dohola, což Papeže vzrušovalo. Nakonec malého Josefa ubodal nůžkami (lékaři později našli na těle malého chlapce celkem 36 bodných ran). Právě v době, když Josefa vraždil, došel filmový kotouč. Papež ho musel vyměnit a těžce zraněný kluk se mezitím snažil z promítací kabiny odplazit. Papež ho však chytil a uškrtil provázkem. Pak tělo chlapce hodil do akumulátorovny a zaházel starými filmovými plakáty. Papež chodil do práce ještě tři dny. Až pak náhradní promítač upozornil policii na podezřelý zápach v promítací kabině. Policisté našli tělo chlapce a o pár hodin později byl Papež zatčen v primitivní skrýši na dvoře domku, kde bydlel s matkou. Během líčení došla soudu petice s 860 podpisy, které žádaly pro Papeže smrt. Po vynesení rozsudku mohli být signatáři petice spokojení - Jaroslav Papež zemřel na pankráckém popravišti.