Skočili do náruče smrti

Je to obraz samého dna lidského zoufalství. Muž v bílé košili, černých kalhotách a černých botách padá po hlavě do hlubiny. Snímek udělal nositel Pulitzerovy ceny Richard Drew loňského 11. září v půl desáté dopoledne. Až po čase dostal padající muž jméno. Je to Norbert Hernandez (42), kuchař z nejvýše umístěné restaurace v New Yorku. Ironií osudu právě dva týdny před apokalypsou řekl svému bratrovi: "Kdybych byl v hořícím mrakodrapu, raději skočím, než uhořet!" Útok teroristů ho před tuto krutou volbu postavil. Norbert nebyl sám. Stejnou míru zoufalé odvahy našli i další. Snímky jejich letu smrti zná celý svět. Jaké však byly příběhy jejich životů? WTC, severní věž Světového obchodního střediska v New Yorku. Je 11. září 2001, krátce po teroristickém útoku: v oknech jednoho z »dvojčat«, které zachvátily obrovské plameny, se objevují »odsouzenci na smrt«. Pod nimi je propast hluboká 360 metrů. Hlavou se jim honí otázka: Skočit, nebo tady uhořet? Zvolili první možnost. Nikdo z nich nepřežil. Zde jsou životní osudy některých z nich: Norberto Hernandez (42): Pracoval jako cukrář v nejvyšší restauraci New Yorku »Window of The World«. Pocházel z Portorika. "Můj Bože, to je Norberto," vzpomíná jeho sestra Milagros, když poprvé uviděla snímek. Přestože si byla jistá, začalo pátrání. Naděje, že se spletla, byla. Po sedmi dnech však pitva totálně zdeformovaného těla potvrdila, že se jedná o Norberta. "Bylo to horší, než jsem si dovedl představit," řekl později jeho bratr, když viděl mrtvolu. Tak skončil muž, který se s manželkou a třemi dospělými dcerami přestěhoval v roce 1977 do USA v naději na lepší život. Když k tragédii došlo, zavolal sestře: "Jsem v práci. Nějaké letadlo narazilo do budovy...." Jeho hlas se třásl a pak se spojení přerušilo. Simon Maddison (40): Jeho sousedé jej nazývali bláznivým Britem. Ač měl americký pas, srdcem zůstal Angličanem. Každý rok na Den nezávislosti vyvěsil britskou vlajku. S dětmi jezdil do Londýna a Buckinghamského paláce jim sliboval: "Jednou potkáte královnu." 11. září v šest hodin ráno se vyplížil ze svého domu v New Jersey. Nechtěl nikoho budit, když odjížděl do práce do WTC. Pracoval v severní věži, na 103. poschodí, u banky Fitzgerald. O tři hodiny později naráží boeing do 96. poschodí. Maddison se vrhl k oknu a uviděl, jak lidé vyskakují ven. Zamával a skočil také. Jeho tělo nebylo nikdy nalezeno. O dva měsíce později odletěla jeho žena Maureen s dětmi do Londýna, aby se zúčastnila bohoslužby za britské oběti. Naplnil se jeho slib. Do katedrály přišla i královna Alžběta a vyjádřila jeho dětem soustrast. Bernard Pietronico: Tento 1,90 metru vysoký muž pracoval jako bankéř. Byl to hrdý Američan s vypracovaným tělem, sportovec tělem i duší. Je sedm hodin ráno. Bernard sedí ve své kanceláři ve 104. patře WTC. Telefonuje se synem Josephem a mluví spolu o fotbale. O dvě hodiny později se severní věž otřásla. Bernard znovu sahá po telefonu, aby zavolal rodině. Telefon je ale hluchý. Ohnivá koule se rychle šíří mrakodrapem. Pietronico nemůže uniknout. Jde k oknu a činí své poslední rozhodnutí v životě. Skočí! Keith Coleman (34): V tragický okamžik se nacházel na 104. poschodí. Když pochopil, že neexistuje žádná naděje na záchranu, přistoupil k oknu a přes úzkou zeď podal ruku svému bratrovi Scottovi. Na fotografii vypadají bratři tak spokojeně. "To je moje jediná útěcha," říká jejich matka Jean. Keith byl špičkový bankéř, báječný otec a kamarád všech dětí ze sousedství. Chodil se synem Vaughanem (2) do zoo, dceři Nevě Rose (1) zpíval každý večer před spaním. Děti sousedů často klepaly na jeho dveře: "Půjdeš ven? Budeš si s námi hrát?" ptaly se jej. Když začal pracovat pro banku Cantor Fitzegarld, přivedl s sebou i bratra Scotta. V úterý 11. září spolu stáli ruku v ruce mezi nebem a zemí, mezi životem a smrtí. Viděli, jak padá jižní věž. Když se zřítila severní, zřítili se s ní. Zemřeli tak, jak žili. Společně. Scott Coleman (31): Ve svém starším bratrovi měl velký vzor. Jako děti si hrávali v lesích Connecticutu. Jako mladý muž přišel do New Yorku, vychutnával život dlouhých nocí a střídal přítelkyně. Bratr jej přivedl do banky Fitzgerald. Se svou přítelkyní Jessicou plánoval rodinu. Ráno 11. září Scott věděl, že tyto plány už neuskuteční. Věděl také, že zemře společně s bratrem Keithem. Viděl, jak z oken vyskakují jeho přátelé, kolegové i cizí lidi. Ve zmatku někde ztratil košili. Nahý do půl těla se nahýbá z okna, roztahuje paže. "Vypadal, jako by byl přibitý na kříži," říká jeho matka. A pak, v 10.28 hod, společně s bratrem mizí v propasti kouře. Stuart Lee (30): Do práce ten den přišel později než obvykle. Ale příliš brzy na to, aby přežil. Stuart se vrátil 10. září z Koreje. Své ženě Lynn chtěl ukázat svou vlast. Společně se těšili na 12. září, kdy měl oslavit 31. narozeniny. Byl počítačový expert. Miloval život a život miloval jeho. Šampaňské v Paříži, »havana« na Kubě, lyžování v Chile, suši v Tokiu. Když letadlo narazilo do věže, seděl právě ve 103. poschodí na konferenci firmy Datasynapse, u níž pracoval. Neztratil nervy a poslal e-maily ženě a svým přátelům. "Hledám cestu, jak se odtud dostat ven." Pak se podíval z okna dolů. Lidé, které spatřil, byli mrňaví jako mravenci. Cítil, jak se věž pod ním jako by sesypávala. A v tom okamžiku věděl: Neexistuje cesta ven. Jen cesta do hlubin...