Mámo, zabila jsi mi tátu!

28. července 2002
21:37

Krvavá tragédie v moravském městečku Koryčany se prý stala úplně jinak

Držela v ruce nůž, který probodl jejího manžela. Nevinná, řekl Vrchní soud. Vinna, řekl syn a spolu s ním spousta lidí z Koryčan. Už měsíc se v městečku kousek od Brna nehovoří o ničem jiném. Místní lidi červnový rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, který prohlásil Renatu Juráčkovou za nevinnou, šokoval. Před třemi lety totiž v hádce podle obžaloby probodla svého muže nožem. Ne! Manžel jí na nůž sám naběhl, zní verdikt, proti kterému není odvolání.... Všechno začalo 12. září 1999 na místní pouti, vyhlášené dobrým jídlem, atrakcemi i pitím. Manželé Renata (39) a Jaroslav (44) Juráčkovi tam onoho dne byli spolu. Podle pozdějších výpovědí svědků se bavili dobře. Chodili po stáncích, ochutnávali a pro své tři děti nakupovali drobné dárky. Zdravili sousedy a drželi se za ruce jako partneři, kteří k sobě mají - i přes dlouhá léta manželství - hodně blízko. Ještě o půl osmé večer je lidé viděli, jak se ruku v ruce vracejí domů. O půl desáté ale byl už Jaroslav Juráček mrtev. Nůž, který ho zabil, držela v ruce jeho žena Renata. Když na malém městě někdo přijde o život, je o čem mluvit hodně dlouho. Ale s časem se vášně usadí, lidé pozvolna zapomenou a všechno se vrátí do dřívějších kolejí. V Koryčanech je tomu jinak. Renata Juráčková, kterou v městečku všichni znají, byla totiž nejprve Krajským soudem v Brně dvakrát uznána vinnou z vraždy. Poprvé k trestu odnětí svobody na osm let, po odvolání jejího právníka soud dokonce trest zvýšil na dvanáct roků. Až verdikt Vrchního soudu v Olomouci přinesl konstatování, že k jejímu odsouzení chybějí důkazy. A tak žena, která zbavila života svého muže, žije jako nevinná v Koryčanech. Před soudem se totiž zaštítila zejména svým životním osudem. Manžel ji podle ní týral, surově bil, ponižoval a fyzicky trestal. Kromě toho prý hodně pil, a když byl pod vlivem alkoholu, stával se z něho surovec, který neznal míru v ničem. Tak zabitého Jaroslava Juráčka také vypodobnily i některé noviny. Děti prý víc milovali otce
"Jsem nejstarším synem matky, která mně, mé mladší sestře a ještě mladšímu bratrovi zabila otce. A jakkoli je to pro nás, pro děti, hrozná představa a skutečnost mít matku odsouzenou pro zabití otce, již jsme se s tím bezmála za tři roky soudních jednání smířili, i když bychom raději přivítali trest mírnější, případně podmínečný. Rozhodně však nesouhlasíme s rozhodnutím o úplném zproštění viny - právě proto, že matka nám zabila otce, jehož jsme si vážili daleko více, než jí!!!" Tak zní část dopisu, jehož autorem je Jiří Juráček (26), nejstarší ze tří dětí, který zaslal redakci Nedělního Blesku. "Přece nemůžu souhlasit s tím, že jméno mého táty je pošpiněno, že byl vykreslen jako opilec, násilník a tyran," řekl nám v úterý tento týden. Hovořili jsme v útulném domku jeho babičky, která se svým vnukem a jeho slovy o celé záležitosti bez výhrad souhlasí. V ulici zvané Suchý řádek prožila Jiřina Juráčková (81) celý život. Pod svoji střechu kdysi dávno vzala syna i jeho mladou manželku, pomáhala jim, seč mohla... "Oni se museli brát, na cestě byl tuhle Jiřík. Jí bylo tehdy sedmnáct a mému synovi dvaadvacet let. Zprvu se měli rádi, to až potom se to zvrtlo. Víte, snacha si do manželství nedonesla nic, ani tu utěrku. Ale všechno muselo být po jejím, byla hodně panovačná, ráda rozkazovala," řekla utrápeným hlasem bělovlasá stařenka za stolem ve své kuchyni. "Jak nebylo podle ní, hned byl oheň na střeše. Ani když si koupili domek kousek od nás a když ho můj syn, vyučený zedník, vlastně postavil celý znovu a začali žít sami pro sebe a pro děti, nezlepšilo se to." Ani tři děti prý atmosféru v rodině nezměnily k lepšímu. Matka jakoby si chtěla vynahradit to, že se ze sedmnáctiletého děvčátka bez nějakého přechodu stala vdanou paní. Že ji mládí minulo a vlastně ho ani neměla. Možná si to chtěla všechno vynahradit, prožít, co jí bylo odepřeno. "Je v živé paměti její střídání milenců, které spolu s opilstvím opakovala mnohokrát v průběhu pracovní nepřítomnosti manžela, nejednou na úkor péče o děti a jejich pověst - například, když se opilá svlékla na diskotéce, nebo když v opileckém bezvědomí ležela před hospodou v ranních hodinách, kdy zaměstnanci místní továrny chodili kolem ní na ranní směnu." Tyto nebývale tvrdé a nekompromisní formulace pocházejí rovněž z dopisu nejstaršího syna Jiřího. "Ano, to všechno je pravda," říká on sám na dotaz, zda matce přece jen nekřivdí. Nůž otřela a vrátila do šuplíku k příborům
Onoho osudného 12. září před třemi lety byly všechny tři děti v prvním patře rodinného domku. Když se rodiče vrátili, bylo dole v přízemí nejprve ticho. Ale po pár minutách ho vystřídal křik, který se stupňoval. Nejmladší syn Jaroslav, tehdy třináctiletý, chtěl jít dolů a rodiče usmířit. Uměl to. Před měsícem, když v hádce vzala matka na otce nůž poprvé, mezi ně skočil a křikem "mamko nech tátu, nedělej to" možná už tehdy zabránil tragédii.... Ten večer ale poslechl nejstaršího bratra Jiřího, který mu řekl: "Nikam nechoď, oni si to vyřídí sami, není to poprvé." Kolem půl desáté večer se v přízemí rozhostil klid. Pár minut poté matka Renata Juráčková přišla k dětem a řekla: "Já jsem ho bodla." Na podlaze v kuchyni ležel otec. Podle syna Jiřího jeho poslední slova byla: "Mám vás rád, proč mi to udělala..." Matka prý stačila omýt a utřít nůž a vrátit ho do šuplíku k ostatnímu nádobí. Pak přijela sanitka, policie z nedalekých Morkovic a po půlnoci i vyšetřovatel z Brna. Jaroslav Juráček zemřel příští den kolem desáté hodiny dopoledne. Nůž mu přetnul tepnu pod srdcem a ztráta krve i charakter zranění vylučovaly přežití. Krajské státní zastupitelství v Brně obžalovalo Renatu Juráčkovou z vraždy. Vrchní soud v Olomouci ale oba dva verdikty ( nejprve osm a pak dvanáct let odnětí svobody) svých brněnských kolegů zrušil. Skupina pěti soudních znalců se totiž shodla, že Jaroslav Juráček skutečně mohl na nůž naběhnout sám, jak tvrdila jeho manželka. Celkem sedm rekonstrukcí tuto variantu nevyloučilo. Protože u samotného vyvrcholení konfliktu nikdo jiný nebyl, zvítězila verze obviněné, podepřená nadto jejím tvrzením o surovostech, bití a násilí ze strany manžela. »Domácí zabijačka« různýma očima
Paní Juráčková dodnes žije v domku, kde se odehrála tragédie, s dcerou Renatou a nejmladším synem Jaroslavem. Obě děti se s ní ze svého prvního poschodí prý příliš nestýkají, žijí sice spolu, ale spíše jen vedle sebe. Nejstarší Jiří, voják z povolání, na svoji matku zanevřel úplně. "Nechci s ní mít nic společného," tvrdí. Nicméně dopis, z něhož jsme citovali, napsal pouze on sám. Ani jeho sestra, ani bratr o něm nic nevěděli. Jaroslav (16) dokonce, kterého reportéři Nedělního Blesku zastihli v zemědělském družstvu nedaleko Koryčan na letní brigádě, po jeho přečtení řekl: "Musel bych moc přemýšlet, než bych ho podepsal, teď opravdu nevím." Po dlouhém zdráhání potvrdil, že otec matku jednou opravdu udeřil tak "že mamka lehla...", ale svůj díl viny podle něj měli vždy oba dva rodiče. Renata Juráčková stále trvá na své verzi události i na tom, že byla obětí domácího teroru a násilí. Schovává si prý lékařská vysvědčení o svém ošetření a když bude třeba, použije je v dalším soudním sporu. "Když mně jeho rodina nepřestane špinit, hlavně sestra mého manžela, udělám to," říká... "Ale nemyslete si, kdybych mohla, všechno vrátím zpátky, jak mám teď žít?" Lidé v Koryčanech jsou ve své většině proti ní. Pravdivost dopisu syna Jiřího potvrdilo svými podpisy na dvě stě osmdesát obyvatel městečka, i oni trvají na očištění jména mrtvého zednického mistra. Lubomír Daníček ze stavební firmy z nedalekého Lískovce ho zaměstnával šest let. "Byl to tahoun, spolehlivý, jeden z našich nejlepších lidí," charakterizuje mrtvého. O jeho rodinném životě hovořit nechce, ale pak přece jen podotkne - "To víte, když se ženská od tří dětí vrátí z diskotéky nahá a je jako snop, tak ji chlap asi propleskne. To se alespoň říká mezi lidmi." Podle starosty Koryčan Jaroslava Kočího si místní myslí, že osvobození Renaty Juráčkové není v pořádku. "On se staral o celou rodinu, vařil, pral i žehlil. Dokonce i vánoční cukroví s dětmi pekl. Tohle by dělal málokterý chlap." Došlo k justiční chybě, k omylu, říká se v Koryčanech. Veřejné mínění je anonymním, ale o to nemilosrdnějším soudcem. Vůz ženy, která připravila o život svého manžela, v noci minulý pátek kdosi počmáral nápisy o »kur.. vrahounské«.

Další videa
Osoby v pátrání
Články odjinud