Šest verzí strašné noci

Helena Čermáková. Na první pohled nenápadná mladá žena, se tím, co provedla, stala na dlouhé měsíce jednou z nejznámějších obyvatelek Kladna. Ve čtvrtek ji tamní soud již podruhé odsoudil za to, že způsobila smrt své ani ne pětileté dcery Terezky. Na tři roky natvrdo. Soudu se podařilo téměř dokonale popsat to, jak probíhala osudná noc z 19. na 20. června 2001, kdy měla Terezka zemřít. Časový úsek několika hodin mezi 22. 00 večer a 10.00 ráno, který mohl být pro otřesný případ rozhodující, je však dosud zahalen tajemstvím. Čermáková zarytě mlčí... "Nelze přesně určit... Nepodařilo se jednoznačně prokázat... Můžeme se domnívat...," komentoval bílá místa v případu v odůvodnění rozsudku soudce Ladislav Koudelka. Možná i proto se Helena Čermáková při vynášení rozsudku smála. Možná věděla proč... Jak vlastně probíhala noc z 19. na 20. června 2001? Ještě v průběhu odpoledne přišla do pizzerie nedaleko domu v Polské ulici v Kladně - Kročehlavech Helena Čermáková s malou Terezkou. Bavila se s přáteli, zvala je na skleničku a Terezka údajně byla spokojená. Alkohol podle svědků v pizzerii nepila. Přišel sem i přítel Čermákové Michal Milý se svým kamarádem. Záhy se stává terčem nevybíravých slovních útoků svojí, v tuto chvíli již zřejmě bývalé přítelkyně. Helena Čermáková volá domů a po chvíli přichází její matka se svojí druhou dcerou, Terezčinou tetou. Milý odchází a záhy po něm i Terezčina babička, její teta a po chvíli i Helena Čermáková s Terezkou. Bylo něco před dvacátou hodinou. Domů si nesou žampionovou pizzu, jejíž zbytky později odhalila pitva v Terezčině zažívacím traktu. Doma se Helena Čermáková zdržela jen chvíli a znovu vyráží do restaurace. Tentokrát do své oblíbené pivnice U Vorlíčků. Odtud ji někdy nad ránem odvezl taxík ke spořitelnímu bankomatu. Od něj odešla Čermáková domů pěšky. Se svou matkou se tu však už nepotkala. Ta večer uložila Terezku do postýlky, šla spát a něco po páté ráno odjela taxíkem do práce. To, co se odehrávalo potom, ví už jen samotná Helena Čermáková... Terezčina babička Helena Hermachová si na bližší detaily nevzpomíná. Pokud alespoň trochu popustíme uzdu fantazii a budeme přitom vycházet i z prokázaných faktů, můžeme sestavit několik verzí toho, co se v bytě v Polské ulici odehrálo a co by zároveň vysvětlovalo, jak se v tělíčku Terezky objevily bezmála 3 promile alkoholu. Jak ukázalo soudní líčení, právě to je největší záhada celého případu. Verze první (přiklánějí se k ní vyšetřovatelé)
Malá Terezka nechce po návratu z pizzerie pustit svoumatku z bytu. Pláče a Čermáková začíná být nervózní. Kdesi na ledničce vidí jakousi láhev s alkoholem, a tak ji napadá, že by Terezce mohla dát pár doušků. Prý se po nich dobře usíná. První sklenička nezabírá, a tak nalévá další. Terezka začíná být malátná, matka ji ukládá a odchází. Alkohol pak působí sám a dětské tělíčko holčičky s vrozenou srdeční vadou mu podléhá. Verze druhá (tou argumentuje obhájce)
Po příchodu z pizzerie nemůže malá Terezka dlouho usnout. Prochází se po bytě a zvídavě otvírá ledničku. Oči jí padnou na otevřenou láhev čokoládového likéru. Dětská zvídavost jí nedá a opatrně ochutnává. Lihovina jí zachutná, a tak si ještě přihne. Pak jde do postýlky, kde usíná těžkým spánkem. Alkohol utlumuje její životní funkce a někdy nad ránem Terezka umírá. Podle znalců však není možné, aby dítě samo vypilo takové množství alkoholu. Obhájce však jejich stanovisko přehlíží a stále tuto verzi opakuje. Verze třetí
Terezka po příchodu z pizzerie jde rovnou do postýlky. Nad ránem se vrací její matka opilá z pivnice a nic netušící Terezka si k ní jde lehnout. Neopatrným pohybem Helena Čermáková svoji dceru přidusí a ta, oslabena nemocí, se nedovede bránit. Terezka se udusí. Když se ráno matka probere z opilosti, zazmatkuje a do dcery se z nepochopitelných důvodů snaží vpravit alkohol. Třeba proto, aby ji vzkřísila »něčím ostřejším«. Když dcera nereaguje, odnáší její tělíčko do nedalekého lesa. Verze čtvrtá
Někdy mezi půlnocí a čtvrtou hodinou ranní se v bytě objevuje někdo, koho poslala Helena Čermáková i se svými klíči, aby zkontroloval, zda je Terezka v pořádku. Její babička spí a o návštěvníkovi nemá ani tušení. Terezka se probudí a už nechce usnout. Neznámý návštěvník se rozhoduje Terezku »uspat« a podává jí alkohol. Nic netušící dívka jej pozře, třeba rozpuštěný v limonádě, a to je pro ni osudné. Verze pátá
Terezka spí. Helena Čermáková si někdy nad ránem přivádí domů jednoho ze svých mnoha ctitelů. Na posteli vedle Terezčiny postýlky se začínají oddávat sexuálním hrátkam ovšem holčička se probouzí. "Na napij se a spi," říká případný milenec Čermákové malé Terezce, podává dívce rozpitou láhev piva a dívka pije. Matka přihlíží a je ráda, že dívka po chvíli usíná. O několik hodin později umírá. Verze šestá
Je zřejmě nejdrastičtější. Helena Čermáková, případně někdo neznámý, se sice snažila plačící Terezku »uklidnit« alkoholem, ale ten nezabíral. Po ruce byl ovšem polštář, případně peřina, kterými Terezku přidusili. Ne snad proto, aby ji přímo zabili, ale aby rychleji usnula. Její nemocné tělíčko se však už prát nedokázalo... Mohlo to být tak, jak naznačují naše verze, ale všechno se mohlo odehrát i úplně jinak. Jediný, kdo zná téměř stoprocentně celou pravdu, je Helena Čermáková. "Ta žena byla od začátku klíčem k celému případu," řekl mi před časem jeho vyšetřovatel Milan Řečínský, který celou kauzu ne náhodou označil za případ, jenž vstoupí do historie české kriminalistiky. "To, jak Terezka zemřela, se nikdy nikdo nedoví," říká Helena Čermáková. Bude mít pravdu?