Medici riskují v první linii, koronaviru se nebojí i přes nedostatek roušek
Studenti lékařských fakult jsou navzdory zavřeným školám v plném nasazení. Měří teplotu, vyhodnocují příchozí pacienty, polohují, mění povlečení a pomáhají i s dětmi lékařů. I přesto, že se řada studentů hlásila k pomoci dobrovolně, stalo se z pomoci mediků vládní nařízení. To některým sice vadí, jsou s tím ale smíření. Někteří pak zmiňují i nedostatek ochranných pomůcek. Blesk Zprávám popsal koordinátor dobrovolníků a student 6. ročníku Metoděj Renza, jaké má zatím od studentů reakce a co musí dobrovolníci splnit, aby do nemocnic mohli.
Stovky studentů lékařských fakult nastoupilo do práce. Pomáhají v nemocnicích, pečovatelských, ale i ošetřovatelských domech. Jen do Všeobecné fakultní nemocnice se v začátku pandemie přihlásilo 150 studentů, podobná čísla hlásí i ostatní nemocnice napříč Českou republikou.
„Nejsou to jen medici, ale všichni možní studenti zdravotnických oborů napříč Českou republikou,“ dodává pro Blesk Zprávy student 6. ročníku 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a zároveň koordinátor dobrovolníků Metoděj Renza.
A co mají vlastně studenti v nemocnicích nyní na starost? Pokud se jedná o studenty 5. a 6. ročníků, kteří za sebou mají ošetřovatelské zkoušky, jsou postaveni do tzv. první linie – tedy do přímého kontaktu s potencionálním nakaženým. „Jsou tak na odběrových místech či v testovacích stanech,“ doplňuje Renza.
V Uherskohradišťské nemocnici pak medici například vyhodnocují příchozí pacienty. „Máme termokameru, která funguje sedm dní v týdnu od 6:00 do 16:00. Provádíme s ní screening pacientů přicházejících k nám do nemocnice, tedy těch akutních, protože plánované operace a preventivní a plánovaná vyšetření jsme odložili. Denně kamera odbaví asi 600 příchozích a výstupy vyhodnocují medici,“ uvedl ředitel nemocnice Petr Sládek.
„Studenti nižších ročníků jsou pak takoví dělníci ve zdravotnictví. Mají pozice navaděčů, informátorů apod.,“ zmiňuje také Renza. Takoví studenti jsou ale opravdoví dobrovolníci. U nich totiž nevznikla 16. března pracovní povinnost, kterou vyhlásila vláda.
„Pracovní povinnost není fér“
Pracovní povinnost totiž vznikla pouze u studentů zmíněných vyšších ročníků. Ti mají za sebou již ošetřovatelské zkoušky a mohou vykonávat funkci sanitáře. Jsou tak již více připraveni na práci v terénu. Přesto si nemocnice pochvalují i pomoc mladších studentů.
Zavedení pracovní povinnosti ale není některým studentům pochuti. Na sociálních sítích si tak mnohdy stěžují na to, že jim vláda vlastně nakázala zametat škody poté, co české zdravotnictví v době pandemie mělo vážné potíže. „Nemyslím si, že jim měla být nařízená pracovní povinnost, není to úplně fér,“ konstatovala Blesk Zprávám medička Tamara.
„Většina lidí už před nařízením vlády v nemocnicích byla, respektive se plánovali zapojit. Nařízení tak na tom moc nezměnilo,“ míní také Renza.
I přesto jsou ale studenti rádi za příležitost, která jim byla poskytnuta, a nemyslí si, že by byli v nebezpečí. „Nemůžu říct, že bych se v nemocnici bála být „v první linii“. Myslím, že jako medici jsme do toho povolání šli s tím, že se budeme setkávat s nemocnými lidmi, takže s rizikem musíme počítat,“ uvedla Blesk Zprávám Tamara, která vidí i možnost se něčemu naučit.
„Máme zatím veskrze pozitivní zprávy od studentů, kteří jsou nyní nasazeni na nejrůznější pozice. Je to pro ně možnost nahlídnout do systému nemocnic v krizovém řízení. Není to standardní situace, ve které by nemocnice fungovaly, a je to tak nové jako pro zaměstnance, tak i pro studenty, kteří jsou rádi, že u toho mohou být,“ řekl Blesk Zprávám také koordinátor Renza.
Tamara je nyní v pražském Motole. Podle ní nemocnice dbá na to, aby měli studenti dostatek ochranných pomůcek, a to i přesto, že je jich velký nedostatek.
Jedna rouška na den nestačí
Blesk Zprávy ale objevily i stížnosti. Jedna ze studentek sdílela na twitteru stížnost, že dostává jen jednu roušku denně. Do příspěvku označila i premiéra Andreje Babiše (ANO). „Vy jste chtěl vidět toho nechráněného zdravotníka, že? Tak třeba já. Každý den sedím u vchodu do nemocnice a kontroluji každého, kdo do ní vejde, s každým mluvím, měřím teplotu, odebírám základní anamnézu. A co mám? Svoje vlastní oblečení a jednu roušku na den,“ napsala na adresu premiéra.
Právě roušky a obleky patří k silně nedostatkovým zbožím. Pandemie ochromila dodávky, ale i výrobu těchto potřebných ochranných pomůcek a Češi si tak aspoň své ústenky šijí. Medici a ostatní studenti patří k těm, kteří roušky propagují a prosí své spoluobčany, aby je nosili a chránili tak ostatní.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.