NÁZOR: Šéfové divadla chtějí hlavu Balvína a zrušit ministerstvo. Zrušte i stát! Ať žije divadlo.

Když minulý týden odvolal ministr kultury Jiří Balvín šéfa Národního divadla Jana Buriána, aby ho o den později vzal na příkaz premiéra zpět, stal se oprávněným terčem posměchu. Požadavek umělců, kteří nyní po premiérovi požaduji Balvínovo okamžité odvolání, jej ovšem v pomyslné soutěži „Blbý a blbější“ ještě trumfne.

Diktatura kulturních elit

Samotný Jan Burian se uráčil do své funkce vrátit za podmínky, že napříště budou odboráři Národního divadla jednat první přímo s ním a ne s ministrem kultury. Právě na základě informací od odborů o podivném vedení zlaté kapličky přitom Balvín sáhl k jeho nestandardnímu odvolání.

A umělci Zuska a Dočekal učinili zajímavý obrat. Ministr, ať je jakýkoliv balvan (zodpovědnost má jeho nadřízený - tedy premiér), nesmí odvolávat své podřízené?! Za to šéfové baletu a činohry by rádi řídili stát. Zuska s Dočekalem prakticky obcházejí svého nadřízeného - ministra kultury - a aniž by s ním jednali, požadují jeho hlavu naprosto nepřiměřeným způsobem v čase, kdy se má rozhodovat o osudu vlády. Dokonce koketují s myšlenkou, že se zruší ministerstvo. To snad ani nelze nazvat jinak než pokusem o diktaturu kulturních elit.

Věční podepisovači petic za svá práva

V normálním zaměstnání něco nemyslitelného, ale míra přesvědčení o vlastnictví na pravdu, kterou projevují umělečtí šéfové divadla a část hereckého osazenstva, se už jaksi stalo koloritem části kulturní scény věčných podepisovačů petic za svá práva. Je pozoruhodné, že velká část umělců, kteří se tak rádi staví do pozice div ne svatých ochránců pravdy, se takto většinou projevuje, jen když se jedná o jejich vlastní úzké zájmy.

Většinou úzce spjatých s financemi. Samozřejmě. O tom, že se by se umělecké osazenstvo mělo věnovat hlavně dohledu nad obsahem a uměleckým zpracování hraného repertoáru a finanční záležitosti přenechat v prvé řadě managementu, ovšem nemůže být ani řeči. Umělci totiž rozumí všemu. Ostatní mohou jen tiše stát, uznale pokyvovat hlavou a tleskat. A platit. Skoro jako v Orwellově románu o diktatuře vyvolených.