Takový hezký penízky, lesklý, žluťoučký, rozplýval se Rath v odposleších
"Nekazí se, neplesniví, dají se dobře schovat," říkala o ulitých penězích šéfka kladenské nemocnice Kateřina Pancová a David Rath si s ní notoval: "Jo, jo, takový hezký penízky. Lesklý takový žlutě, žlutě pěkný." Další část odposlechů z kauzy Rath byla uveřejněna a je to opět výživné čtení.
Mysleli si, že se jim nemůže nic stát. Že se mohou bezstarostně bavit o korupci a zmanipulovaných zakázkách. Ale přepočítali se. Vyšetřovatelé totiž byli důslední - Ratha a jeho kumpány odposlouchávali, kde se jen dalo. Další přepisy jejich rozhovorů dnes zveřejnil deník Právo.
Policie prý umístila štěnice i do Rathovy honosné hejtmanské kanceláře, ale i kanceláří šéfky kladenské nemocnice Kateřiny Pancové a Petra Kotta, což je však ještě předvídatelné. A aktéři velké korupční kauzy si zde dávali přece jen pozor na pusu.
Jenže tyhle odposlechy pochází z jejich domů. Z Rudné u Prahy, kde bydlí Pancová i Kott. A navíc z osudného večera - z pondělí 14. května, kdy spadla nad vypečenou trojicí klec. Ratha policisté sebrali právě před domem Pancové. S vínem, které dokázal proměnit v sedm milionů.
Odposlech číslo 1: Žluťoučký penízky
Pancová: Co má k dispozici. Jo. To bys byl hodnej. Já bych je chtěla i mít takový hezký penízky.
Rath: Takový hezký penízky. Lesklý, takový žlutě, žlutě pěkný. Takový hezký, takový žluťoučký.
Pancová: Jo, jo, abych je měla. Nekazí se to, neplesniví. Můžeš je schovat dobře.
Rath: No, přesně. No, no. Cha, cha, cha, cha.
Pancová: Jenom je schovat někam.
Rath: Kam, do kapsičky?
Pancová: Do kapsičky, abych měla na zlý časy. Chi, chi, chi.
Rath: Cha, cha, cha.
Odposlech číslo 2: Těsně před zatčením
Pancová: To bych byla jako ten car Nikolaj, přeci po nich stříleli a voni vůbec neumírali, protože byli všude vobložený tím zlatem a těma diamantama. Voni si mysleli, že je vochraňuje car, Bůh. Voni měli na sobě zlato, přece. To jsi nečet?
Rath: Ne. To jsem nečet.
Pancová: Voni do nich stříleli a teďkon voni se furt jako žili, a teď voni z toho byli už úplně běsný, ty rudoarmějci, protože říkali: co se děje, co se děje, ten car je opravdu asi vod Boha. A pak teprve jako zjistili, že byli vyvložkovaný zlatem.
(Debata pak pokračuje.)
Pancová: Hele, tady máš ještě tu tašku.
(Rath a Kott opouštějí horní místnost).
Rath: Že mi to ještě jednou přelepíš, viď?
Pancová: Nebój. Zabal to. Chceš ještě jedno pivo?
Rath: Prosím tě, nechci už, já budu muset právě vyrazit, protože pak ještě za mnou přijede jeden člověk. Éééch, tak co, Petře?
Kott: No, na to znám takovou odpověď.
Pancová: Je to na hovno, to říkala moje sestřička.
(Pak se všichni tři nezávazně baví až do Rathova odchodu.)
Rath: V pátek se určitě uvidíme u vás.
(Rozhovor se odehrával v pondělí večer)
Pancová: Ano.
Rath: Ale v sobotu se domluvíme ještě, zatím platí, že by jsi mě ty vyzvedla.
Pancová: No, ve čtvrt na devět.
Rath: Tak jo, čau, čau.
Kott: Ahoj.
Pancová: Ježiš, tam je zima. Nechoď tam!
(Rath odchází a zhruba po dvou minutách Pancová s Kottem zaregistrují, že se před domem něco děje.)
Kott: URNA. Nic nedělej! Nic nedělej!
Pancová: Tak jsme v prdeli, tak jsme v prdeli!
Kott: V klidu, v klidu.
Pancová: Tak jsme v prdeli!
Kott: No jó, no. Buď v klidu, buď v klidu!
Následovalo zatčení všech tří obviněných a jejich deportace do vazebních věznic. Zde pobývají dodnes. David Rath v Litoměřicích, odkud Blesk přinesl exkluzivní fotografie.
Jak uvedla MF Dnes, Rath měl od Pancové namířeno za exposlancem Pohankou, kterému dělal osobního doktora. Pohanka čekal v době, kdy probíhalo zatčení, na doktora Ratha u jeho sídla v Hostivici.
Jenže když Rath dlouho nejel a ani nezvedal telefon, odjel. "Netušil jsem, proč nedorazil. Myslel jsem, že mu do toho něco vlezlo, nebo že se mu protáhla předchozí schůzka. A až ráno jsem zjistil, co se vlastně stalo," tvrdí exposlanec Pohanka, který dělal Rathovi na ministerstvu zdravotnictví náměstka, ale proslul především jako přeběhlík, který navzdory příslušnosti k ČSSD podpořil Topolánkovu vládu. Šéf sociální demokracie Jiří Paroubek ho tehdy označil za korupčníka. Jenže ve světle Rathovy kauzy se potvrzuje: Vrána k vráně sedá.
Žluťoučký, kulaťoučký... Nezní to jako nějaká volná parafráze monologu Harpagona?