Čeští lékaři o tragickém požáru klubu v Makedonii: Extrémní emoce a dvě sebevraždy
Tragický požár nočního klubu v Severní Makedoni ve městě Kočan si vyžádal 59 obětí. O život přišli převážně mladí lidé. Desítky jich byly vážně zraněné. Na pomoc ihned odcestoval tým českých lékařů a zdravotníků. Na místě provedli desítky zákroků a operací. Jak takovou situaci zvládli po psychické stránce? Co s nimi udělají kruté příběhy zoufalých rodičů, kteří po ohnivém pekle hledají své děti? A jak dlouho jim trvá, než se vrátí k běžné práci doma? Nejen na to v Epicentru odpovídal plk. MUDr. Radek Doležel - velitel týmu zdravotníků a chirurg, a kpt. Ing. Josef Brixi - operační zdravotnický důstojník.
Oba ve studiu shodně popsali, jak vážná a náročná situace na místě v nemocnicích po tragédii panovala. Oba připouští, že v takovou chvíli musí emoce stranou, mohly by být překážkou v práci, která musí být na místě vykonána velmi rychle.
„My se do toho nemůžeme položit kvůi lidské a emocionální stránce. Kdyby se tak stalo, nebudeme efektivní a nebudeme tak dobře pomáhat, čili my se musíme v této situac tak nějak vyztužit. Samozřejmě vnímáme určitou pietu, vnímáme určitou tragičnost té události, ale my tam jsme od toho, abychom pracovali,“ popsal ve studiu chirurg Radek Doležel.
Musíte si to odžít
A dodal, že řada lidí od lékařů, příbuzných až po pacienty, kteří jsou na místě takové tragické události, by potřebovali psychologickou pomoc.
„Popáleninové trauma je komplexní záležitost, která má na pacienty vliv na celý život. Takže primárně jsme psychology směrovali na tyto pacienty a potom jsme říkali dobře, ale psychology potebují i další,“ popsal situaci.
Profesionálně, bez emocí
Příběhů plných emocí, obrovské bolesti, ztrát byla celá řada. Největší odměnou pak nejen pro naše lékaře bylo vidět setkání zraněných s rodinami.
„Po té katastrofě se tam asi dva otcové zabili, protože přišli o své děti. Ty emoce jsou extrémní a my jsme se do toho nechtěli položit. Teď jsme absolvovali brífink s psycholožkou, protože naopak máme svoje životy a potřebujeme se vrátit do těch našich takzvaně starých kolejí, ale tam na to není prostor, abyste byli efektivní. Vy si to musíte odžít a musíte tam pracovat profesionálně, bez emocí, jinak vás to paralyzuje, protože ty příběhy jsou opravdu silné,“ popisuje lékař.
Pomoc psychologů
V Makedonii strávili tři dny a podali maximální výkony, zachránili desítky životů. Jejich návrat do reality, zpět do České republiky, je ale stejně tak rychlý jako jejich odlet na záchrannou misi.
„My jsme do toho skočili rovnýma nohama, v řádu hodin jsme odcestovali, přiletěli a začali okamžitě plnit úkoly, které se od nás v tu chvíli čekaly, podali maximum vzhledem k tomu, že ty podmínky se tam vyvíjely tak, jak se vyvíjely,“ popsal operační důstojník Josef Brixi a dodal, že každá mise se na člověku podepíše jinak.
„Nebezpečí je v tom, že někdy se u lidí dělají nějaká vyšetření nebo nějaký brífink relativně brzy po návratu, ale pravda je taková, že potenciální psychické potíže se objeví mnohem později. Zkušenější kolegové, kteří byli vícekrát v zahraničí, vždycky říkají, že je to v podstatě pořád stejné. Půl roku jsem venku a zhruba za pět měsíců začínám teprve pociťovat, odkud jsem se vrátil,“ uzavřel Brixi.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.