Odborník na šikanu v Blesku: I agresoři potřebují pomoc. Mají šanci na nápravu?

Připomeňme případ ze Slovenska, kdy student gymnázia, pobodal několik lidí a dva z nich usmrtil. Útoky nožem nezletilých či mladistvých nejsou v Česku nebo na Slovensku ojedinělými případy. Za posledních více než deset let se jich stalo několik. Například v roce 2022 si mladík v pražské Michli počkal v kabinetu na učitele. Po příchodu jej brutálně napadl šedesáti centimetrovou mačetou a zasadil mu několik ran do hlavy, zad a krku. Muž zraněním na místě podlehl. Nebo nedávný případ z jihu Čech, kdy žák přinesl do školy dědečkovu zbraň a namířil ji proti učitelce. Podle Miloslava Čedíka jsme v situaci, kdy v některých případech agresora kantoři či odborníci nemusí odhalit včas.

Chybí odborníci

„My nevíme, co se rodí v hlavě těch dětí, anebo co způsobuje nějaký spouštěč. Tady opravdu chybí odborníci na poli speciální pedagogiky, psychologie, psychiatrie a ve chvíli, kdy tady budeme mít jedince neošetřený, no tak to jsou ta rizika, která na nás tady číhají, to je potřeba říct. A samozřejmě tohle už je politikum, to nemůžeme my lidi v oboru dělající jako změnit, prostě to je politika, jak se bude postupovat. A jak jsem řekl, v tom terénu cítíme, že ta dynamika je daleko větší než ta opatření, které děláme,“ vysvětlil situaci přední etoped.

Pozor na kontaminaci nového kolektivu

Dále Čedík upozornil na to, jak důležité je pracovat s oběťmi, jak důležitá je prevence a budování vztahů. Ruce pryč by se podle něj neměli dávat ani od agresorů.

„I ten agresor potřebuje pomoc. On když zjistí, že ve chvíli, kdy opanuje ten prostor a cítí, že se ho spolužáci bojí, tak ono to může být až opojný, ono to může mít takový úplně stav, že má pocit, že si tam může dělat, co chce a pokud i tomu agresorovi nepomůžeme, tak ten vzorec bude cyklit, on ho bude opakovat. To znamená, jsou velmi nebezpečné takové věci, kdy agresor je přemístěn do jiný školy, aniž by se dál s tou třídou pracovalo, tak je velký nebezpečí, že on ten vzorec, který má naučený, takže ho bude realizovat v tom novém prostředí, což to je jako, že by kontaminoval nový kolektiv,“ dodal Čedík, s tím, že pomoc je důležité aby si agresor uvědomil, že konal zlo, musí být potrestán, ale zároveň se naučit s tím, co se v něm odehrává pracovat a k tomu by měli sloužit například terapeutické skupiny. Důležité je znát i minulost agresora, proč a kam jeho negace může vyústit.

Rodič, který nemiluje své dítě, ho psychicky týrá.

„Jistě předtím byl nějaký život toho dítěte a bylo by zajímavé vědět, co se odehrávalo od té chvíle, kdy to dítě přišlo na svět a v do jaké rodiny se narodilo. Pan prof. Dunovský to velmi hezky pojmenoval, rodič, který nemiluje své dítě, ho psychicky týrá. A myslím, že tahle věta říká úplně všechno, že potřebujeme jako lidské bytosti být milovány, děti potřebují cítit tu lásku a od toho momentu toho pozitivního nastavení si umíte představit všechny možné stupně už horší, které to dítě mohlo zažít až v tu fázi, kdy my na konci vidíme tu strašnou agresi, to, co je hrůzný, to, co nás děsí,“ dodal Čedík.

Šílený útok 13letého žáka v Rudolfově: Chtěl střílet „čezetou“ ze staré policejní výbavy!

Nezametejme šikanu pod koberec

Podle předního etopeda jde hlavně o to, aby učitelé, speciální pedagogové byli řádně proškoleni. Metodika je podle něj nastavená správně, jen je potřeba ji více aplikovat.

„Jde o to, abychom byli proškolený, aby ti lidé, kteří to budou řešit, tak, aby byli patřičně vzdělaný a nedělali chyby a abychom nezametali šikanu pod koberec, aby skutečně to, co jste tady říkala, že některé školy to neřešily i na základě tedy poznání revize České školní inspekce, no, tak tohle by se nemělo dít,“ dodal Miloslav Čedík a upřesnil, že i agresor má šanci na nápravu.

„Ukazuji, jak ve chvíli, kdy začneme společně řešit, rodina, středisko výchovné péče, škola, jak to dáváme dohromady, tak ten výsledek může být úžasný. Chci říct, že to je potom vliv na toho jedince a dát mu šanci. To znamená, že i ten agresor by měl vědět, že když na sobě bude pracovat, že to oceníme, že uznal, že dělal něco, co neměl. To bychom si přáli. Takže takové příklady, používám, aby na základě toho, že to používám, tak můžu sám ze své praxe říct, že to jde,“ uzavřel Čedík.

V průběhu celého školního roku se na Českou školní inspekci obrací stěžovatelé, a to nejčastěji z řad rodičovské veřejnosti, se stížností, že ve škole není zajištěna bezpečnost jejich dítěte, popřípadě, že je dítě šikanováno a vedení školy dostatečně tento problém neřeší. V takových případech ČŠI prošetřuje stížnost na místě ve škole a výsledek šetření stížnosti pak předá k dalšímu řízení zřizovateli školy, který informuje ČŠI o vyřízení stížnosti a o případných opatřeních k nápravě. Uvedený postup je upraven ve školském zákoně.

"Ve školním roce 2023/2024 bylo ČŠI prošetřeno celkem 98 stížností na neřešení šikany z toho 35 těchto stížností bylo důvodných; v letošním školním roce 2024/2025 eviduje Česká školní inspekce dosud 47 stížností na neřešení šikany a důvodných bylo 17. Uvedená čísla jsou za celou Českou republiku," uvedl na dotaz Blesku doplnil  Karel Kovář, náměstek ústředního školního inspektora