Detaily nebezpečné mise v Jugoslávii: Velitel popsal, jak Čechoslováci zachránili francouzské vojáky
Tento týden to bude 30 let od záchrany francouzských vojáků během války v Jugoslávii. Ti uvízli pod palbou a byla to československá jednotka vedená Petrem Pavlem (61), která zachránila 53 životů. V Epicentru Blesku byl hostem přímý účastník bojů, velitel Francouzů podplukovník Eric Zanolini.
Mohl byste nás vzít zpět v čase a vysvětlil nám, co bylo vaší misí v Jugoslávii a jak jste se s jednotkou dostali do pasti?
„Moje rota byla vyslána do Jugoslávie. V té době jsme byli francouzským praporem tvořeným pěti rotami. Byli jsme v Krajině, což je oblast obývaná srbským obyvatelstvem. Na začátku války se srbským vojákům podařilo rozdělit Chorvatsko na dvě části. V oblasti Zadaru dobyli letiště Zemunik a to byla moje oblast působnosti. Rychle jsem pochopil, že bude pro znepřátelené strany nemožné konstruktivně vyjednávat. Řekl jsem nadřízenému, že budeme muset zvážit postup v případě srbské ofenzívy.“
Vaši velitelé netušili, v jakém stavu je vaše jednotka, a kvůli odpálenému mostu za vámi nemohli. Požádali velitele československého mírového praporu Karla Blahnu o pomoc. Měli jste tušení, že se něco takového chystá?
„Ano, požádal jsem francouzské velitelství o doporučení, jak se mám zachovat v případě útoku. Odpověděli mi, že se máme pouze bránit. To je však velmi obtížné, když máte k dispozici pouze útočné pušky, kulomety a rakety a útočí na vás dělostřelectvo a tanky.“
Dostali jste od svých velitelů nějaké informace o tom, že pomoc je na cestě?
„Vím, že můj velitel hledal všechna možná řešení na záchranu mých lidí, protože to bylo velmi důležité. Ale nebylo to snadné, protože jedna z mých čet byla přesunuta do Chorvatska, dvě naše čety s dvěma mrtvými vojáky a třemi zraněnými byly s československou pomocí převezeny na srbskou stranu. Já jsem byl uvězněn s jednou četou na frontové linii.“
Vzpomínáte si, co se vám honilo hlavou, když jste si uvědomil, že jste v pasti?
„Pro velitele je velmi obtížné utrpět ztráty ve své jednotce. Bál jsem se, že utrpíme nové a závažnější ztráty.“
Když mluvíte o obětech, československá jednotka podle vzpomínek přijela na místo asi deset minut poté, co minometná střelba roztrhala dva vaše vojáky. Co se přesně stalo?
„Na Karin Plaža jsem měl dvě čety. Šlo o hranici frontové linie a během chorvatského útoku došlo v této oblasti k bojům. Moji vojáci byli na své pozici zasaženi minometnou palbou. Tato střelba zabila dva poddůstojníky a tři z nás zranila. V tu chvíli jsem tam nebyl, byl jsem uvězněn v jiné oblasti. Byl jsem ale v rádiovém spojení se svými četami. A když do této oblasti přišla jednotka Petra Pavla, museli přesunout dvě čety a odnést těla mých kamarádů na srbskou stranu do ústředí OSN se sídlem v Benkovci.“
Jak dlouho jste pod palbou byli uvězněni, než přišla pomoc?
„Ve dnech od 22. ledna do 28. ledna jsem byl uvězněn na své pozici. K obětem na Karin Plaža došlo 25. ledna. První akce Petra Pavla se uskutečnila 25. ledna, ale jeho zásah u mého oddílu v naší oblasti byl 27. a 28. ledna.“
Vzpomínáte si, jaký byl váš první dojem z Petra Pavla, když jste se tam s ním setkal?
„Bylo to velmi rychlé, protože když přišel se svým oddílem na mou pozici, udělil jsem rozkazy vojákům, aby rychle opustili oblast, protože jsem si byl jistý, že přesně v tom čase, kdy opustí budovu, tak bude bombardována. Viděl jsem velmi profesionální jednotku s klidným a přesným důstojníkem.“
Jaká byla přesně role pana Pavla v této záchranné operaci?
„Problémem Petra Pavla bylo, že měl velmi málo informací o situaci v oblasti, kde se nacházeli Srbové. Bylo to pro něj tedy velmi těžké. Srbové byli velmi rozzlobení a on musel hlavně vyjednávat bezpečný průchod jeho jednotky a také návrat naší jednotky.“
Jak jste odhadoval své šance, že se odtamtud dostanete živí?
„Na to jsem nemyslel. To nebylo moc důležité, protože vydáváte rozkazy, přijímáte rozkazy, takže nemáte strach sami o sebe. Bál jsem se o svou jednotku i o další vojáky. Ale kdyby Petr Pavel nebyl klidný, profesionální a neuspěl, myslím, že bychom měli mnohem více obětí, možná na naší straně, československé nebo i na srbské straně.“
Jaký byl vlastně váš život po této události?
„Po této události se můj život a můj pohled na vojenské mise změnil. Co je důležitější než život vašich vojáků? Pro velitele je to velmi důležitá otázka. Náhodou a díky mému veliteli, moje rota nebyla repatriována, ale převelena na bosenskou frontu. Pro mé vojáky to tak bylo jednodušší. Pro mě je stále nemožné, abych jel na dovolenou do Chorvatska nebo Srbska.“
Před pár týdny jste se setkal s Petrem Pavlem. Jaké bylo se s ním téměř po 30 letech vidět? A byli jste mezitím vůbec v kontaktu?
„O Petru Pavlovi jsem měl zprávy během války v Afghánistánu v roce 2006. Byl jsem ve speciálních jednotkách pod americkým velením a setkal jsem se s mnoha českými vojáky. Ptal jsem se jich na Petra Pavla. Řekli mi, že je to už generál, že je to velitel speciálních jednotek. Tak mi na něj dali kontakt a od té doby jsme ve spojení, a mám tak možnost sledovat jeho skvělou kariéru.“
Když jste se viděli, bylo něco, co vás překvapilo?
„Nejpřekvapivější je, že navzdory všem těm rokům je Petr pořád stejný jako před 30 lety. Byl jsem velmi rád, že jsem se s ním setkal, a tak jsem se ho snažil překvapit. Po tom velmi obtížném dni 27. ledna 1993 jsem se snažil dostat pryč další vojáky. Připojil jsem se tak k Petru Pavlovi v sídle OSN na srbské straně, kde se mi podařilo rádiově spojit se svojí jednotkou. Pak jsme šli spolu navštívit vojenský bar. Po sedmi dnech beze spánku jsem byl velmi unavený. Myslím si, že jsme toho vypili hodně, a když jsem si myslel, že je konec, tak Petr řekl »jedna věž«. Zeptal jsem se, co to je? A on mi odpověděl: šest plechovek piva na sobě a musíme je vypít. Když mě navštívil, tak jsme dobře povečeřeli a pak jsem se zeptal Petra: jedna věž? Tím jsem ho překvapil.“
Asi zajímavá audio kniha, koukám, že ji lze sehnat na Megaknihy.cz. nebo jako knihu na Knihy Dobrovská. Patrně se zvýší její prodejnost. Všichni Pavlovi fandové budou rádi, že mají vyprávěnky "pana prezidenta", protože dnes od něj nelze nic konkrétního dostat.