Diplomat Jindrák: Putin je chladně kalkulující mašina. A jaká byla Zemanova první reakce na válku?
Kariérní diplomat Rudolf Jindrák posledních 5 let šéfoval hradnímu zahraničnímu odboru. Informoval prezidenta Miloše Zemana o ruské invazi na Ukrajinu a před lety se osobně setkal s Vladimirem Putinem. „Je to chladně kalkulující mašina,“ popsal svůj pocit z ruského prezidenta. A jak vzpomíná na vyjednávání s Rusy? To a více odhalil v pořadu Epicentrum.
Americká televizní stanice CNN ve středu informovala, že Volodymyr Zelenskyj navštíví Washington a amerického prezidenta. Co ve vás probouzí informace o téhle návštěvě za pocity?
Když jsem se o tom ráno dozvěděl, byl jsem opravdu velmi překvapený z toho, že Volodymyr Zelenskyj vůbec opustil Ukrajinu. Ve světě je pozitivně vnímáno, že zůstává na bojišti, přičemž dnes je bojištěm celá Ukrajina. Považuji to za velké hrdinství stejně jako to, že chodí do nejvíc zasažených oblastí. Chápu ale, že je ta cesta do Ameriky nutná. Ameriku je potřeba udržet jako vůdčí sílu, která Ukrajinu podporuje, když se podíváte na objemy finančních prostředků, zbraní, které USA Ukrajině poskytují. Jsou větší i ve srovnání s námi nebo s Polskem. I to je možná důvod, že bude mít projev v Kongresu USA, který má schvalovat další objem pomoci.
Není to strategická chyba směrem k Rusku, nečekáte tvrdou reakci?
Přišla velmi ostrá reakce ze strany Kremlu, že to znamená další komplikování konfliktu, že to je provokace Ukrajinců, že to vlastně není ukrajinsko-ruská válka, ale válka mezi Ruskem a Spojenými státy. Já si myslím, že to Ukrajinci vyhodnotili velmi dobře, co je potřeba udělat, a je to dobře i ve smyslu ke Spojeným státům, aby se udržela míra té podpory. Buďme upřímní, když se podíváte na dějiny dvacátého století bez Spojených států, tak tu dneska možná do velké míry vůbec nejsme.
Vy vlastně říkáte, že Volodymyr Zelenskyj tam jde přesvědčit Spojené státy, aby nepolevovaly v podpoře, ne-li aby ji zintenzivnily. Je možné, že celá ta schůzka mezi Joem Bidenem a Volodymyrem Zelenskyj má ještě nějaký jiný podtext?
Já si myslím, že něco se děje, kdyby se z hlediska nějakého dialogu mezi velkými hráči nic nedělo, bylo by špatně. Za druhé světové války se také musel Sovětský svaz bavit se Spojenými státy a s Velkou Británií a hledat cesty, jak porazit společného nepřítele. Doufám, že sedí týmy, které připravují nějaký krok.
To je, jako kdybyste mi říkal, že se chystají, jak a kdy se sejdou oba s Putinem.
To doufám, že ne. Ale předpokládám, že předmětem rozhovorů pana Zelenského s panem Bidenem bude nejen to, jak dál zakonzervovat nějaký stav, který tam dnes je, není to jen o té současné pomoci, ale i o jejím navýšení. Dokonce tam snad jede ukrajinská strana s tím, že chce žádat o poskytnutí raket s delším doletem než jen těch obranných, to by znamenalo změnu průběhu konfliktu. Ale říkám, musíme si počkat, než se dozvíme více informací.
Všichni, i prezident Zeman, museli po 24. únoru změnit kurz a umírněný pohled na Vladimira Putina. Říká se, že jste na tom měl velký podíl i vy. Co k tomu můžete říct?
Já si nebudu dávat nějaké zásluhy, které nemám. O změně pohledu na současné Rusko a na pana Putina se Miloš Zeman rozhodl z vlastní hlavy. Já si myslím, že v České republice panuje takový omyl, že si prezident nechá diktovat, co si má myslet. Tak to není. Prezident má svoji hlavu a má ji celou dobu, co ho 25 let znám, takže on si ten obrázek změnil. Je důležité, aby měl prezident co nejvíce informací.
Vy jste ho prý o tom informoval.
Je pravda, že jsem ho tenkrát ráno budil, když útok 24. února začal. Já jsem mu to sděloval, jeli jsme za ním v nějakém užším týmu do Lán. Pak se připravoval na jedenáctou hodinu, kdy měl vystoupení v televizi k národu, komunikoval s premiérem. Bylo to velmi rychlé.
Jaká byla jeho bezprostřední reakce?
Když jsem se já v ty 4 hodiny vzbudil a viděl esemesky od kamarádů, jak u nás na ambasádě v Moskvě, tak v Kyjevě, že Rusko bombarduje Kyjev, nechtěl jsem tomu věřit. Ale myslím si, že prezidentova reakce byla až překvapivě chladně kalkulující, ve smyslu: zavolejte Jiřímu Ovčáčkovi, začněte chystat moje vystoupení v televizi, musíme na to reagovat co nejdřív a v co nejširším okruhu, potřebuju podklady, abych si to mohl nastudovat, co se tam vlastně stalo.
Vy jste prezidentovi organizoval v listopadu 2017 cestu do Ruska, bylo to na začátku vašeho působení na Pražském hradě. Jaká to tehdy byla zkušenost? Tehdy jste byli v Soči, v Moskvě, v Jekatěrinburgu…
Ano, byla to delší cesta. My jsme jeli do Moskvy, z Moskvy jsme přejížděli do Soči, tam byla schůzka s prezidentem Putinem. S prezidentem Zemanem jsem poprvé připravoval nějakou ruskou cestu. Mám z toho smíšené pocity, čekal jsem, že to bude z ruské strany trochu víc státnická záležitost. Pak jsem měl ale pocit, že se tam řešily jenom nějaké administrativní záležitosti z hlediska ekonomické spolupráce. V Soči jsme už tenkrát mluvili o situaci na Ukrajině, to je známá kauza, že pan prezident požádal o propuštění jednoho ukrajinského historika, který byl na okupovaných územích zadržen, což se 3 týdny nato stalo. Překvapila mě míra administrativně byrokratického přístupu i ze strany Putina. Pamatuju si, že měl po sovětském způsobu takové kartičky, na tom měl napsaná témata a jel přesně podle toho, projížděl celou tu agendu podle podkladů ministerstva zahraničí. Já jsem si říkal: Tohle by měl být šéf jedné z největších, nejmocnějších vojenských mocností světa? Ten pocit jsem z toho neměl. Na druhou stranu se ukázalo i v průběhu války, že ruská mocnost nemá takové zuby, jak tvrdila, protože si myslím, že vojenská část ruské armády a její vybavení asi nejsou takové, jak Rusové tvrdili.
Jaký jste z Vladimira Putina měl osobní dojem?
Tenkrát jsme v listopadu během 4 týdnů potkali 3 prezidenty, jednak to byl Putin, pak čínský prezident Si Ťin-pching a americký Donald Trump. Můj osobní závěr je ten, že když tyto tři nejnebezpečnější prezidenty srovnám, pak Putin skutečně osobně řeší denní agendu, jestli mají třeba někoho někde otrávit. Říkal jsem si, že čínský prezident se tím nebude zdržovat, má velký aparát lidí. Americký prezident je člověk kontrolovaný demokratickou mocí, demokraticky volenými orgány, ústavou. Putin mi ale přišel jako chladně kalkulující mašina, která ráno rozhodne věci, které se odpoledne stanou.
Vy jste ještě v květnu 2017 byl s prezidentem Zemanem v Pekingu a on se tehdy s Vladimirem Putinem setkal neformálně. A v té době vzniklo v negativním hodnocení legendární video o tom, jak spolu vtipkují o likvidaci novinářů. Jaký jste z toho měl pocit?
Já jsem součástí toho příběhu. Tenkrát jsem šel po chodbě, bylo tam hodně lidí a těsno. Nějaký novinář měl na rameni velkou kameru, otočil se, vzal mě nechtěně tou kamerou po hlavě a já málem upadl. Prezident to viděl a v tu chvíli ta slova řekl. Bylo to ale vyvolané tím, že tam bylo hodně lidí, mačkali se a inzultovali jeho spolupracovníka. Novináři chtěli mít nejlepší záběr, do toho ochranka. Nechci vysvětlovat myšlenky pana prezidenta, ale bylo to vyvolané momentálně situací, ne že by chtěl likvidovat novináře.
Írán a Rusko mají společné protivníky a budou jednat o tom, jak se postavit hrozbám, kterým obě země čelí. Před dnešní schůzkou s ruským prezidentem Vladimirem Putinem to podle agentury TASS řekl íránský ministr zahraničí Abbás Arakčí. Na konzultace do Moskvy přijel poté, co Spojené státy v neděli zaútočily na tři íránské jaderné provozy.
„Vždy jsme měli (s Ruskem) společné starosti a společné protivníky,“ řekl Arakčí. „Máme společné názory a vedeme úzké konzultace, abychom čelili společným výzvám a hrozbám,“ dodal. Uvedl také, že jednání s Putinem „za současných nových okolností, kdy je světový řád skutečně ohrožen“, bude mít velký význam.
Moskva americký útok na íránské jaderné provozy odsoudila, ohrožují podle ní snahy, jejichž cílem je zabránit šíření jaderných zbraní. Rusko, které čtvrtým rokem vede útočnou válku proti Ukrajině, mluví v souvislosti s americkou operací o porušení mezinárodního práva.
Dosud se podařilo sehnat 80 procent ze slíbených dvou milionů kusů dělostřelecké munice pro Ukrajinu, uvedla dnes šéfka diplomacie EU Kaja Kallasová před začátkem jednání unijních ministrů zahraničí v Bruselu. Rozhovorů se zúčastní osobně i šéf ukrajinské diplomacie Andrij Sybiha. Podle Sybihy i Kallasové je potřeba dále zesílit tlak na Rusko.
Kallasová oznámila před několika měsíci iniciativu týkající se zvýšení vojenské podpory Ukrajině. Cílem je poskytnout Ukrajině v letošním roce pět miliard eur na dva miliony kusů dělostřelecké munice.„S radostí vám mohu oznámit, že 80 procent iniciativy již bylo přislíbeno. Ale samozřejmě toho musíme dělat více,“ řekla šéfka unijní diplomacie novinářům.
„Putin je válečný štváč. Je na čase použít všechny diplomatické nástroje a přinutit Rusko k tomu, aby usedlo k jednacímu stolu a přistoupilo na mír,“ uvedl v Bruselu ukrajinský ministr zahraničí Sybiha. Ruský prezident podle něj rozumí jedinému, a to je síla. „Proto jsou potřeba sankce, izolace a zmrazení ruských účtů,“ dodal s tím, že Kyjev dnes prožil další bezesnou noc. Při ruských útocích zahynulo sedm lidí a dalších 20 jich utrpělo zranění.
Bez ohledu na to, kdy a jak bude dosaženo míru na Ukrajině, ruský imperialismus zůstane hlavní hrozbou pro evropskou bezpečnost. Při zahájení porady ekonomických a vědeckých diplomatů v pražském Černínském paláci to dnes řekl ministr zahraničí Jan Lipavský (nestr.). Pokud chce Česko efektivně prosazovat své zájmy v zahraničí, nelze podle něj přehlížet bezpečnost. Porada potrvá do konce týdne.
Putin proti ČR i dalším evropským státům zahájil energetickou válku, chtěl tyto země svým vydíráním přimět zavřít oči nad bezprávím a ustoupit jeho geopolitickým ambicím, míní ministr.
„Současně zesílily kybernetické útoky na naši kritickou infrastrukturu. Po celé Evropě přibyly případy žhářských útoků a sabotáží. Čelíme nárůstu informačních vlivových operací s cílem polarizovat našI společnost a podlomit jednotu a akceschopnost Evropské unie a NATO,“ uvedl Lipavský.
„Z nedávných zkušeností už dobře víme, že jedna událost na druhém konci světa může zásadním způsobem ovlivnit naši výrobu a export. Také proto se společně s našimi spojenci musíme více zaměřovat na zabezpečení dopravních tras a kritické infrastruktury,“ poznamenal ministr.
Přesto je tady ta situace třeba i pro vás vnitřně poučením, když se mocnost uvnitř nějak chová ke svým lidem, vědět, že to není partner k diskusi?
Já jsem poučen, asi rok a 6 měsíců jsem byl zmocněncem pro česko-ruské konzultace. S Rusy jsem začal vyjednávat, ale zdůrazňuji, že to všechno bylo před Vrběticemi. Byl jsem součástí velmi těžkých jednání třeba s Rakouskem, Německem o česko-německé deklaraci s Rakouskem, o jádru a tak dále, ale vždycky tam byl smysl se domluvit, mít nějaký výsledek, byť jsme měli rozdílné názory. U Rusů jsem ten dojem neměl. Z toho jsem byl zklamaný. Člověk šel s nějakou otevřenou misí a se srdcem na dlani, že se chceme domluvit, zatímco Rus prostě nechtěl.
Co je lepší? Zabíjení a ničení, nebo mír? Třicetiletá válka už v Evropě byla...