„Žen ve vedení bude čím dál víc,“ říká první dáma České spořitelny. Co mužům projde a ženám ne?
Daniela Pešková je jedinou ženou v čele největší české banky. V představenstvu České spořitelny působí šest let a s úsměvem o sobě tvrdí, že ženské zbraně nepatří k jejím silným stránkám. Přiznává, že skloubit kariéru s rodinným životem rozhodně jednoduché není. Má ale pár pravidel, kterými si řídí a většinou se osvědčily. Jedním z nich je i nebát se říct si o pomoc.
„Pořád mám pocit, že svůj osobní život šidím. Vrací se mi v takových vlnách. To že bych měla být lepší máma, dělat s dětmi činnosti, které je rozvíjí, to mám pořád. Ale tyhle výčitky asi vychází především z mojí povahy,“ vysvětluje s tím, že bez rodinného zázemí by se jí fungovalo o dost hůř: „Jsou na to potřeba dva, někdy i tři. Chod mojí rodiny by se neobešel bez mojí maminky.“
Poskytnout v mužském kolektivu ženský pohled na věc se jí většinou osvědčuje: „Všichni mí kolegové jsou rodiče. Stalo se, že jsme řešili pracovní dobu a já jsem zmínila, že musím ráno odvést děti do školy. Chvíli jsem si připadala provinile a v tu ránu řekl můj kolega, že má stejný problém. Sám od sebe by s tím ale asi nepřišel. Podle mě je ostuda si neříct.“
To, že žen ve vedení, a to nejenom v bankovnictví, přibývá, je podle Peškové zcela nezastavitelný a logický vývoj, který brzy dospěje k vyrovnání sil. Zatím je ale podle ní znát, že zatímco některé věci jsou mužům přičítány k dobru, u žen je to naopak: „Setkávám se hodně s tím, že muži jsou akceptovaní, když jsou silné osobnosti, mluví jistě a rozhodně, někdy až diktátorsky. A tahle poloha je jim často odpouštěna. Zatímco když má tohle chování žena, působí to hodně nepříjemně a paradoxně nejenom na muže.“
„Vysvětluji si to tím, že jsme po generace vídali na vysokých pozicích muže. Takže už jsme zažili introverty, extroverty, flegmatiky, choleriky, nejrůznější polohy. Ale žen jsme moc nezažili. A proto jejich chování zkoumáme víc a asi i přísněji. Ale až si na ně zvykneme víc, bude nám to taky připadat normální,“ věří.
