Vše začalo zapomenutou peněženkou
Možná jste to taky zažili: V restauraci jste si pochutnali na skvělé večeři, při placení otevřeli peněženku a… protože jste u sebe neměli hotovost, zaplatili nakonec kartou. Podobnou situaci zažil v roce 1950 Frank McNamara. Zádrhel byl ale v tom, že platební kartu v peněžence neměl. Z prostého důvodu: Klasické platební karty ještě neexistovaly.
Majitel restaurace ale zapomnětlivému podnikavci umožnil zaplatit později a Frankovi to vnuklo geniální nápad. Založil DinnersClub – jeho členové platili v restauracích „předložením“ členské karty a útratu pak uhradili vždy za celý měsíc. Společnost se zaručila za člena, restaurace měla útratu…Ideální stav, do kterého o tři roky později ještě navíc vstoupila banka.
Od papíru přes plech po zlato
První kartička DinnersClubu přitom nebyla ničím jiným než kusem tuhého hnědého kartonu. V historii platebních karet se kromě papírových objevily dokonce i plechové karty, které se podobaly vojenským „psím“ známkám a jejichž reliéf se pomocí pákového zařízení vždy obtiskl na doklady.
Nám dnes již známý plast se používá od padesátých let. V současnosti je velmi často povrchově ošetřený tak, aby karta opravdu hodně vydržela. A kdybyste snad měli několik milionů korun navíc, můžete si pořídit i platební kartu ze zlata.
První v Československu
Věděli jste, že Československo bylo v roce 1965 první zemí sovětského bloku, která akceptovala platební karty? Bohužel pro Čechy ale pouze od cizinců. První „regulérní“ platební kartou vydanou českému občanovi byla v roce 1988 karta k tuzexovému účtu od Živnobanky.
Češi na špici
Ale i přesto, že u nás historie platebních karet není příliš dlouhá, patří dnes Češi ke světové špičce v placení kartou. Mimochodem, milujeme bezkontaktní placení - 82 % Čechů už upřednostňuje bezkontaktní platby a mobilem platí pětina z nás. Česká republika je dokonce jedničkou ve střední a východní Evropě v platbě mobily či chytrými hodinkami.
Úplně od základu: Debetní vs. kreditní karta
Opakování je matka moudrosti, protože tyto pojmy se častokrát pletou. Rozdíl je ale zřejmý, zapamatujete si ho i díky vtipu: Muž chtěl být neodolatelný a žádoucí. Víla ho proměnila v kreditní kartu.
Tohle debetní karta zkrátka neumí, na ní máte totiž pouze vlastní finanční prostředky. Její neodolatelnost končí vyčerpáním vašeho účtu. Kreditní karta je vlastně revolvingový úvěr, díky kterému jsou peníze od banky vždy po ruce. Navíc, pokud stihnete peníze půjčené přes revolvingový úvěr vrátit včas v bezúročném období (někdy až do 55 dnů), neplatíte ani korunu navíc. Tudíž, když s ní umíte hospodařit, může to být ta nejlevnější půjčka.
Pozor ale na její neodolatelnost, abyste díky těmto lehce nabitým financím neutráceli lehkomyslně a zbytečně. Kreditní karta by měla být spíš vaše spolehlivá rezerva pro nenadálé situace a pomocník například při cestách do zahraničí, kde ji vyžaduje řada hotelů či autopůjčoven.
Být majitelem prémiové karty znamená…
Zlatá, platinová, černá… mít takovou kartu znamená nemít hluboko do kapsy. Jako její majitel totiž musíte splňovat určitá pravidla. Abyste takovou prémiovou kartu získali, respektive aby vám ji banka nabídla, musíte utrácet a být ochotní platit každý rok poplatek za vedení karty.
Na druhou stranu vám taková karta přináší i značné výhody – například vysoké pojistné krytí u cestovního pojištění nebo možnost užívat si luxusu letištních salonků. A u těch nejexkluzivnějších karet potom třeba i služby consierge, který pro vás obstará vše, co si budete přát. Od objednání letenek až po sehnání lístků na beznadějně vyprodaný koncert.
Zatímco zlatá platební karta dnes není výjimkou (a tím pádem i s ní spojené benefity mohou být už trochu nudnější), zejména ta černé barvy je opravdu jen pro vyvolené.
