Zavřené školy a izolované děti: Horší než na jaře, hrozí fatální následky, říká psycholožka
V Česku se uzavřely školy a žáky to izolovalo od kolektivů, na které jsou zvyklí. „Situace je v tuto chvíli podstatně horší, než byla na jaře,“ upozornila v pořadu Epicentrum na Blesk.cz psycholožka Galina Jarolímková. Zdůraznila přitom nedobrou situaci prvňáčků, kteří ještě neumějí číst a psát, ale také potíže středoškoláků, zvláště pak studentů posledních ročníků škol.
V pedagogicko-psychologické poradně pro Prahu 1, 2 a 4 už od konce prázdnin vnímají, ve srovnání s lety minulými, podstatně vyšší zájem o jejich služby. „Nejen z řad rodičů, ale zvýšily se kontakty z řad žáků středních škol, ale i učitelů, kteří byli nebo jsou už v tuto chvíli samozřejmě více frustrovaní ze situace, která nastala,“ uvedla hned v úvodu pořadu Epicentrum psycholožka a ředitelka poradny, Galina Jarolímková.
„Velký problém jsou pro mne maturanti, studenti čtvrtých a třetích ročníků výučních oborů, kterým chybí praxe. Mají už mezery z jara a tohle distanční studium jim na náladě ani vědomostech moc nepřidá,“ prozradila jeden z nejčastějších důvodů, proč se na poradnu studenti obracejí.
Vzhledem k jarnímu uzavření škol, si podle slov Jarolímkové všichni uvědomili, že se jim navzájem velmi stýská, a místo známého „Hurá, nemusím do školy!“ se děti do školy těší a chybí jim osobní kontakt se spolužáky i učiteli. Přiznala, že distanční výuka je jen dočasným a neúplným doplňkovým řešením.
„Psychický dopad může mít fatální následky. Neříkám, že to tak bude, ale my už to takhle predikujeme, protože ty děti potřebují osobní kontakt. Ta izolace je těžká pro všechny z nás.“ Nejhůře ji nesou žáci druhých stupňů – osmá a devátá třída, potom také žáci středních škol, kde jsou ty sociální vazby provázanější než u malých dětí, a hrají tak i důležitější roli.
„Rodiče by měli adekvátně k věku situaci vysvětlit. Nepřehánět, nedramatizovat, ale zase nějakým způsobem nebagatelizovat, adekvátně vysvětlit, proč dneska nemůžeme jít ven, nemůžeme navštívit babičku,…a podobně,“ vyzvedla důležitost vzájemné komunikace.
„Plánujte a zpívejte"
Zkušená psycholožka uvedla i několik dalších rad pro rodiče, aby se se současnými podmínkami v rodinách mohli lépe poprat: „Doporučila bych si naplánovat průběh celého dne. Říci, kdy se mohu dítěti věnovat, kdy já potřebuji pracovat… u těch malých dětí bych doporučovala dodržovat režim, jak byl nastaven ve škole, to znamená začít v 8 ráno a pracovat jen dopoledne s určitými přestávkami, aby se to dítě mohlo zregenerovat.“
Naopak Galina Jarolímková nedoporučuje trávit u počítače hodně času, u malých dětí maximálně tři hodiny. Důležité je podle ní děti neizolovat, chodit ven, více se smát a také nezapomněla zmínit i blahodárné účinky zpěvu, i když, vzhledem k současným opatřením, prozatím jen v soukromí svého domova.
je to tak, jak paní psycholožka říká. Nejvíce ve stresu jsou děti, které čeká nějaká zásadní zkouška - maturita, přijímací zkoušky na střední školy a pak také ty, které už jsou od jara izolovány od kolektivu ve smyslu možnosti se poradit stran studia - děti z vesnic, jejichž rodiče se bojí, že zemřou v celé rodové linii na covid a udržují v té představě i děti tím, že je nepouštějí do měst a děti z měst prakticky za nimi, čili fungují s vrstevníky prakticky jen přes soc. sítě už několik měsíců a tam se děti z těch měst většinou chtějí bavit, relaxovat, nikoliv těm z vesnic vysvětlovat látku, kterou v online výuce nepochopily a bály se zeptat kantora. Pro lektora je pak doslova detektivní prací takhle zjišťovat přes tyhle jejich městské kamarády, co ve skutečnosti nepochopily, co jim je ještě třeba dovysvětlit, protože samy to neřeknou. Jsou zakřiknutější tou soc. izolací více, než je znám z minulosti, čili naprosto souhlasím s paní psycholožkou.
Proto i říkám, že případná vakcína by měla mířit jako k jedné z prvních skupin právě i do těchto rodin, kde panují zbytečné obavy, aby rodiče začali pouštět děti do kolektivu a na výuku do měst co nejdříve.. Snad už to bude, lidstvo hraje doslova u některých o čas díky profesní přípravě na život