I přesto,že se v poslední době necítím dvakrát nejlip, spíš bych měla dotaz ohledně dcery (Magda, 23.6.1978). Díky depresím se pokusila o sebevraždu, spolykala nějaké léky. Po pobytu na psychiatrii však je její stav ze dne na den horší a horší.Tato situace je od podzimu loňského roku, od listopadu dochází na léky ambulantně. Vyzkoušela jsem téměř,co se dalo - kinezioložku, psychiatra, psychologa. Odmítá spolupráci s odůvodněním,že je to zbytečné, že jí nedokáže nikdo pomoci, že je bez citu, emocí,lásky. A to má dvě malé děti. Stále tvrdí,že je spíš jen automat. Mám strach,že to nejhorší zopakuje. Už si nevím rady, doporučila jsem jí, ať se poradí s psychiatrem,že možná má špatná antidepresiva, ale zatím nic,asi se ani nezeptala. Co byste mi dokázala poradit. Já se spíš bojím,že uzavření na psychiatrii by jí spíš uškodilo. Cítím beznaději. Dokazala byste mi poradit?Krásný den a vše nejlepší do nového roku.(Danka)
Danko, pravdou je,že přes antidepresiva se pracuje kineziologicky velmi špatně, ale v tomto případě se nedá nic dělat. Určitě by jí pomohlo postupné zbavování se strachu, jít do příčiny té beznaděje, která jí drtí _ počátek nemusí být v jejím životě, může se jednat o genetickou linii. Je ale nutné, aby vaše dcera získala k někomu důvěru. Otázka je velmi těžká, když už toho vysřídala tolik, důležité je najít správnou medikaci a až ta zabere, jít po příčině emocí. Zkuste ještě jednou kineziologa, mělo by to fakt jít.