Dobrý den, chci se zeptat co říkáte na reakce "dětí", které střídavou péčí prošli a rozhodně je nepovažují za dobré pro ně osobně. Vím, že je případ od případu jiný,ale většina se shoduje, že pocit domova byl pro ně neznámým pojmem. A ještě, myslíte si, že když jsou mezi rodiči špatné vztahy, střídavá péče pomůže k domluvě? (Kamila)

Napsal jsem, že střídavá péče není všelékem, ale velkou šancí. Stále pro oba rodiče platí, že je možné dávat další odůvodněné návrhy k soudu. Ale děti a oba jejich rodiče mají dostat tu šanci vychovávat své děti. V současnosti nemá otec často ani šanci prokázat, že by péči o dítě rovněž zvládnul a jestliže se musí něco naučit, tak matka se to také musela někdy naučit. Děti je nutné učit a vést k úctě k oběma rodičům, aby dětem bylo dobře na zemi a žily tu dlouho. To se týká i dětí ve střídavé péči! Je možná snadnější, ale smutné, procházet životem a hrát si stále na oběť. To je běžná věc, že děti bývají nespokojené s rodiči. Řešením ovšem není ani ústav ani zrušení manželství, rodiny nebo střídavé péče. Jestliže soudy začnou spravedlivě soudit podle zákonů tak, že tomu rodiči, který druhému rodiči opakovaně a bezdůvodně brání ve výchově vlastních dětí, dítě "seberou" a předají postiženému rodiči, pak možná nebude potřeba tolik střídavé péče. My jsme ale nyní svědkové opaku. Otec vychovává děti, mnatka odejde za milencem, časem se vrátí, sebere děti i majetek. A takový otec a děti nedostanou ani střídavou péči?