Tradice přežijí všechno

Tradice, a zejména ty náboženské, je třeba vymýtit! Tak zněl jeden z hlavních cílů někdejších soudruhů.
Chodit do kostela nebyla legrace, hrozily sankce. K čemu pánbíček, když máme Lenina - hlásala komunistická strana. Okrást lid o nejoblíbenější zvyky se však ukázalo jako nemožné.
Ideologičtí vůdci by bývali tak rádi předstírali, že Velikonoce neexistují! Nač připomínat Kristovo zmrtvýchvstání, pakliže si namísto toho můžeme číst v dílech tak báječných soudruhů, jako byli Marx s Engelsem?
Ale Velikonoce se těšily oblibě, děti milovaly barvení vajíček, chlapci a chlapi si zas vykoledovali vedle kraslic a pamlsků také velkou opici a bylo jim umožněno zmlátit ženské, aniž by skončili u soudu.
Rovněž venkovské poutě se považovaly za skvělou zábavu, kdy i do toho nejzastrčenějšího kouta přijely malý a velký řetízák, houpačky, střelnice s růžemi z krepového papíru a stánky s tureckým medem.
Střelnici dominovala pestře oblečená černooká kráska, která vykřikovala hlasem poznamenaným kouřením šedesáti a více cigaret denně: "Mladý pane, pojďte přece slečně něco vystřelit!"
Na podzim se konala posvícení neboli vzpomínky na to, kdy se v tom kterém místě posvětil kostel. Hospodyňky uklidily dům, napekly koláče a zabily husu.
Večer si každý oblékl to nejlepší a vyrazil na posvícenskou zábavu, jež zprvu vyhlížela nevinně: kapela vyhrávala lidovky, tančilo se vevnitř i venku, pivo teklo proudem.
Poté ovšem padla první facka, kdosi hodil první židli a kdo měl ruce, ten se pral. Hostinský pak dával hospodu dohromady dobrých čtrnáct dnů.
"Na snímku je moje maminka jako baráčnice, k nimž s taťkou patřili až do konce života," napsala nám čtenářka Olina Boušková z Řevnic
Mikulášské byly v 80. letech velmi oblíbené. Pětiletá Libuška v roztomilých šatečkách, které jí maminka pro velký den ušila, Mikulášovi s tradiční nevzhlednou maskou a vatovými vousy zazpívala písničku. Teprve pak dostala balíček s dobrotami.
Členové Sokola z Kratonoh u Hradce Králové koncem 30. let. O pár let později komunisté s tímto spolkem "zúčtovali". Snímek poslala Jarka Čermáková, rozená Heroutová, z Prahy.
Co městským lidem často přišlo jako půvabná tradice, byla pro lidi z venkova obyčejná dřina. Takhle se v roce 1947 oralo pole v Bělé nad Svitavou.
První máj roku 1957, Praha. Nebylo nic divného, když osmiletou Alenku navlékli rodiče do chodského kroje a šli s ní do průvodu.