Nakupování? Když jste měli štěstí!
Jít nakupovat dnes, to je skoro společenská událost. Ale dřív to bylo jiné. Do obchodů se za minulého režimu chodilo jak kdy a jak pro co.
Tak třeba do konzumu (patřil družstvu Včela) se dalo zajít i v montérkách a lidé tam nosili konvičky na mléko. Měli ho tam rozlévané, vždycky báječně voňavé, husté a čerstvé.
To v takovém gastronomu, luxusnějším obchodu s potravinami, se dalo pořídit i zboží dovozové – ruský krab Chatka, východoněmecké uzené šproty a mnoho jiných delikates.
I tehdy se kupovalo podle toho, kolik měl kdo v kapse. Někomu stačil gothaj, někdo jedl čabajku. Faktem je, že hladovět nikdo nemusel, ale výběr potravin i dalšího zboží dost pokulhával. Bralo se to, co bylo, ne to, co by se chtělo. K tomu došlo jen tehdy, když měl člověk štěstí a dostal se do obchodu zrovna, když přišlo zboží, anebo když někde sehnal tuzexové bony po pětikoruně.
Na druhou stranu je ale třeba říci, že boty se daly nosit roky, ze svetru se lokty nevyklubaly hned týden po koupi a že – jen tak mimochodem – špekáčkem tehdy nikdo (na rozdíl ode dneška) táborák neuhasil. Ovšem, kdo chtěl kupovat lépe, bez front a čekání, musel mít známé. A uplácet. Pak byla i automatická pračka, mrazák nebo prošívaný kožíšek z Bulharska.
Mléko se tehdy prodávalo hlavně v plastových sáčcích, které ale často praskaly. Louže mléka pak byly častým jevem. Téhle prodejně, kterou zachytil Martin Mithofer, se vyhnuly.
Na snímku je prodejna obuvi v Náchodě, kde dlouhá léta prodávala i paní Věra Kubištová.
Trafika v roce 1985. Zákazník si prohlíží dýmku. Kuřáci si za socialismu žili dobře, o nějakém pronásledování nemůže být řeč. Autorem snímku je Martin Mithofer.
