27. únor 1989: Až se jaro zahrádkářů zeptá...
Chaty, chalupy a zahrádkářské kolonie – vlastní mikrosvět statisíců Čechoslováků. Bylo to místo, kde si mohli třeba zahrádku vykrášlit podle svého a ne podle vkusu soudruhů.
O semena, sazenice, stromky, ale i zahradní nářadí byla pořádná rvačka. Bylo to, ostatně jako téměř všechno, nedostatkové zboží. V únoru 1989 se ale státní podnik Obchod semeny Praha na nápor zahrádkářů připravil.
„Podnik zabezpečil v potřebném množství, jakosti a sortimentu zeleninová a květinová osiva. Postupně přijdou na trh sazenice růží, rybízu, malin, angreštu, rododendronů i velmi žádaných kanadských borůvek a kiwi,“ ujišťovala agentura ČTK.
Zahrádkáři si mohli oddechnout, ale kutilové na tom byli mnohem hůř. Chyběly totiž dřevěné násady k lopatám i hrábím. A nejen to. „Od dodavatelů se nepodařilo zajistit dostatečné množství štěpařských nožů a elektrických travních sekaček,“ upozorňovala ČTK.
Béda Trávníček by možná hořce zaplakal, ale my jsme byli »vytrénovaní« a taková prkotina nás nemohla zaskočit, se srpem v ruce jsme dokázali divy...
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.