Pokusy o výrobu instantní kávy se objevovaly už koncem 18. století ve Velké Británii. Snahy pak pokračovaly i na přelomu 19. a 20. století. První úspěšnou techniku, tedy stabilní výrobu rozpustného prášku, představil roku 1901 japonský chemik Satori Kato, který tuto metodu používal u výroby instantního čaje.
Kolem roku 1910 získal patent na výrobu instantní kávy George C. L. Washington (s americkým prezidentem Washingtonem neměl nic společného, jen příjmení – pozn. red.), a odstartoval tak masovou výrobu. Rozpustná káva se uplatnila především u vojáků na frontě během 1. světové války.
Chuť instantní kávy pak kolem roku 1938 pozvedla značka Nescafé, která se velmi rychle stala oblíbenou, a v některých zemích dokonce synonymem pro rozpustnou kávu. Kávový extrakt se během dehydratace míchal se sacharidy a výsledný výrobek byl na hony vzdálený dnešní podobě.
VIDEO: I ranní káva může být uměním. Jak na to?
Jak do cappuccina nakreslit rozetu technikou latte art? Brigita Zemen
Během 2. světové války se stala rozpustná káva »miláčkem« amerických vojáků. Až v polovině 20. století byl proces vysoušení natolik zdokonalený, že se do kávového extraktu přestaly přimíchávat sacharidy, díky objevu z roku 1963 se začala vyrábět i vysoušením mražením.
V těchto letech ve Spojených státech zažívala instantní káva také největší boom. A oblíbená je i v současnosti. Víc než polovina milovníků kávy ve světě dává přednost právě instantnímu prášku zalitému horkou vodou.
