Špekáček slaví 128 let

Špekáček tak, jak jej známe dnes, poprvé ochutnali účastníci Zemské jubilejní výstavy v pražské Stromovce v roce 1891. Tehdy se zde špekáčky přímo udily a pak se ještě »zatepla« prodávaly s křenem a rohlíkem na papírovém tácku za 8 krejcarů. Vyráběly se z 50 % hovězího a z 20 % vepřového. Třicet procent pak tvořil na kostičky nakrájený špek. A nechybělo ani koření jako česnek, černý pepř a troška muškátového ořechu.

Jak šel čas...

Na počátku 20. století neexistovala žádná norma, která by určovala složení špekáčků. Veřejně se kontroloval zejména obsah mouky, která se do špekáčků nesměla přidávat. Po druhé světové válce se surovinové složení špekáčků změnilo – vyráběly se ze 40 % hovězího, 30 % vepřového. Podíl špeku zůstal stejný. Z koření se do těchto uzenin začala přidávat sladká paprika.

Nové složení

Od poloviny minulého století až do konce 80. let kvalitu špekáčků střežily Československé státní normy. V 90. letech ale došlo k jejich zrušení a špekáčkům (a hlavně jejich milovníkům) nastaly krušné časy. Propad kvality zastavila až v roce 2001 tzv. špekáčková vyhláška, která je ale vůči výrobcům celkem benevolentní.

V roce 2010 se tradiční špekáček dostal na unijní seznam Zaručených tradičních specialit (ZTS). A nedávno po víc než stoleté historii přišla změna ve složení špekáčku. Místo převahy hovězího má víc vepřového. A důvod? Chtěli to prý spotřebitelé... Je tomu opravdu tak? A kolik masa takové uzeniny obsahují? To se dočtete už v pátek ve velkém spotřebitelském testu na Blesk.cz