Má devět vnuků a před pěti měsíci se mu narodilo osmé dítě. "Dozrál jsem až po sedmdesátce, kdy jsem po porodu prvně uviděl svůj největší portrét lásky, svého syna Matěje," říká Jan Saudek (72), excentrický, světově uznávaný fotograf a milovník s neskutečným gejzírem energie. Své partnerce Pavle, s kterou žijete a máte syna, vykáte. Proč? "Vykám celý život všem svým partnerkám, manželkám i dcerám. Vyjadřuju tím úctu k ženám. Pak aspoň může nastat pořádný kontrast, který ženy rajcuje, když v posteli zařvu: Drž! I když říct: Vystrčte zadnici, madam, má taky něco do sebe!" Jak jste se seznámili? "Moje dáma je taky novinářka a přišla se mnou dělat rozhovor, tak jako vy. A já z ní šílel. Bylo léto, měla vystřiženou sukni a z ní koukaly kulatý, krásný bílý kolena. Tokal jsem jak zvíře a ona si to vykládala, že dědek je vzteklej. (směje se). Pak jsem jí nabídl, jestli by chtěla autorizovat rozhovor u mě. Přišla, ale působila nepřístupně a mě trvalo dlouho, než jsem se odvážil. Dneska jsme spolu tři roky a máme první dítě." Nebál jste se ve svém věku, jestli na roli tatínka stačíte? "Otázka věku mi na srdci neležela. To dítě jsem si velmi přál. Řekl jsem si, že přišel ten správný čas a že bych to po té sedmdesátce měl zkusit. Povedlo se nám to, i když až na třetí pokus. Je to už mé osmé dítě a mám ho neobyčejně rád." Jak jste Pavlu hýčkal, když byla těhotná? "Denně jsme se milovali a já dojatě sledoval na ultrazvuku, jak se dítě vyvíjí. Zmocňovaly se mě pocity, které jsem u žádného ze svých předcházejících dětí dřív nepoznal! Asi jsem si jich nikdy nijak zvlášť nevšímal a dozrál jsem až teď. Tohle dítě mě naučilo dívat se jinak na svět, věřte mi to! Miluju ho a říkám mu Plšíku, místo Matýsku. Jako té malé myšičce." Vstáváte k němu v noci, přebalujete ho a koupete? "Nevstávám, naštěstí máme v paneláku dva pokoje, takže můžem spát odděleně. Nehlídám ho, nevím přesně, co bych si s ním počal, ale když mi ho dáma připraví do kočárku, jezdím s ním tady po parku. Ženské mne zdraví... Večer se dívám, jak se malej koupe, ale už se nemůžu dočkat chvíle, když dítě usne a já se na dámu budu moct vrhnout. (Směje se) Ale tou dobou jsem většinou už tak opilý, že si nic nepamatuju a dáma mi to pak ráno vypráví." Prosím? "Já mám tu vzácnou vlastnost, že když se opiju, tak se vzmužím. Většina chlapů ochabne, ale u mě je to úplně naopak." A kolik potřebujete vypít, abyste se rozvášnil? "Čtvrt litru whisky a jedno pivo. V každém svém bytě mám desítky lahví piva a pálenky. Lidé, s kterými cvičím celý život, mi něvěří, že každý večer piju. Nikdy mě neviděli opilého. Já se nechovám jako opilec. Piju decentně, jen tak pro potěšení. A vždy jen v ženské společnosti." Ženám, které vás okouzlí, pak posíláte ručně psané milostné dopisy, které vypadají jako umělecká díla. Kolik jste jich už za svůj život napsal? "Něco přes deset tisíc! Týdně rozešlu asi třicet milostných dopisů, ale odpovědi nečekám. Je to moje velká vášeň, potřeba sdělovat své dojmy a emoce. S každým si dávám záležet. Musí to být hezká, velká, barevná obálka s krásnou známkou, do které vkládám ručně psaný list a pohlednice z mých fotek. A jelikož si vedu seznam, komu co posílám, žádné dámě nikdy nepošlu pohlednici stejnou." Nemáte pocit, že Pavlu podvádíte, když zároveň vyznáváte lásku desítkám jiných žen? "Ale já nemohu jinak! Já jsem tak uzpůsoben, stejně jako každý chlap. Akorát ostatní tuhle přirozenou potřebu v sobě potlačují. Ale tohle není běžná nevěra." A co je podle vás nevěra? "Když máte manželku a dítě a někde řičíte láskou v hotelovém pokoji. A já už nechci lhát. Vím, že nikde nemám jiný milostný příběh. Možná se teď tři nebo čtyři dámy domnívají, že jsou do mě zamilované a tak před nimi prchám, protože jsem slaboch a určitě bych jim podlehl." Takže jste nevěrný nebo ne? "Občas se mi stane, že se ráno probudím vedle jiné ženy. Pak ji doprovázím do práce a ona mi vypráví, co jsem dělal, protože já se opiju, pak si víc nepamatuju a usnu..." Co byste dělal, kdyby se v noci nevrátila Pavla? "No to by bylo zle!!! To bych zešílel strachem. Bál bych se, že by mohla potkat mladšího a tím pádem i výkonnějšího muže. Vzpomínám si na svá mladá léta, to byly dlouhé hodiny milování..." Jak to, že vy smíte a ona ne? "Já nesmím. Já musím! Můj obdiv k mé dámě je jako obdiv ke krásnému plemennému koni. Jak si zlomí nohu, musí se odstřelit. V její věrnosti je pro mě její největší půvab a síla. Proto ji tak rád hýčkám." Hýčkáním žen jste pověstný. Prý máte v jednom zlatnictví i slevu na prstýnky... "To je pravda. Já už koupil a daroval stovky prstýnků. Ženám se líbí dopisy, kytky, šperky i cetky. A mě se zas líbí tolik žen... Jsem zatížený na boubelaté ženské s pořádnou zadnicí, ale líbí se mi i typy kost a kůže. Dobrý řemeslník přece umí pracovat s každým kusem. Taky se mi líbí starší ženy. Často víc, než ty mladé." A proč vás přitahují starší, boubelaté ženy? "Asi v nich podvědomě hledám matku. Už od mládí. Mé mladé modelky a milenky u mě zas hledají chybějící pocit tatínka, a to je pro staršího chlapa úžasná výhoda. Teď mě třeba balí osmnáctiletá dívka z Brna." Jste vždycky dokonale oblečen a většinou ve své vyhlášené červené košili. Chodíte někdy doma v trenýrkách? "Ne, nikdy! Ve spodním prádle mě nikdy doma neuvidíte. Nejradši chodím v bílých kalhotech a bílé košili. I když na veřejnosti mě všichni znají v červených košilích a čekají to ode mě, tak těch červených mám 14. Zbytek, přesně 142 jsou nejrůznější barvy. Bez výjimky je dostávám jako dárky od dam. Chlap musí být vždycky upravený, aby se ženě líbil." Jste velký milovník žen. Vadilo by vám, kdyby váš syn byl gay? "Vůbec. Má zásada zní: Nikoho nepředělávat podle svých představ, brát ho tak, jak je." Vy jste žádnou ženu předělávat nechtěl? "Každou!" A dařilo se vám to? "Někdy. Pravda je, že Sáru (Saudkovou) jsem kompletně předělal. To je jako s tou Lizou Doolittlovou, kdy se z prostořeké květinářky stala noblesní dáma. Naučil jsem ji fotit a ona je zdatná obchodnice. Na fotkách ji ještě něco schází, ale není vyloučeno, že to něco tam ještě dostane. I když teď jsou naše vztahy víc než napjaté. Mám pocit, že s mým synem Samuelem, s kterým mají tři děti, už jen čekají, kdy umřu, aby mohli dědit. Ale víc o tom nechci mluvit. Připadám si pak podvedeně a sám." Jak snášíte samotu? "Špatně. Moje dáma je přes den v zaměstnání a dítě hlídá chůva. Já chodím denně pěšky přes park z dolního Žižkova na Pankrác. Tam je takový plácek, kde už víc než půl života cvičím. Kdysi nás tam chodilo třicet. Teď už je to skutečná onanie, protože tam cvičím úplně sám. Ale chodím tam rád, protože mě po cestě aspoň zdraví nějakej člověk." Poznávají vás lidé na ulici často? "Ano. Já chci být lidový hrdina, tak chodím po ulicích často a rád. Mám radost, když mě oslovují obyčejní lidé." Proč vlastně nejezdíte autem? "Já mám auto, je to dokonce cabriolet, ale rozhodl jsem se, že auto ze zásady používat nebudu. Na světě jsou hezčí věci, než adrenalin z rychlý jízdy v autech. Třeba vyznání." Jaké nejhezčí vyznání vám řekla vaše přítelkyně Pavla? "Čekal jsem, že mi řekne: Jeníčku, dal jste mi dítě. Nový pohled na svět. Naučil jste mě víc se smát. Ale ona mě uzemnila a řekla: Naučil jste mě fotografovat." Uvažoval byste ještě o svatbě? "Možná ano, abych zajistil moji dámu a dítě. Teď se intenzivně snažíme ještě o jedno dítě. Chci ten zázrak stihnout ještě jednou. Užít si mé, v pořadí už desáté dítě, než budu starej a nemocnej." Bojíte se stáří? "Nesmím se dívat do zrcadla, abych ho neviděl, ale jinak ho na sobě necítím. Dokud ještě uspokojím svou přítelkyni, nevím, co stáří znamená. Pořád se na hrazdě přitáhnu třináctkrát. Arnošť Lustig jednou řekl, že opravdový život začíná v pětasedmdesáti, tak se nemůžu dočkat..."
Žijte teď! "Chodila za mnou kdysi asi čtyřicetiletá dáma. Já po ní spoustu let toužil, ale ona mi nikdy nic nedovolila. Pak, za spoustu let za mnou přišla a já jí povídám: Vy máte nový účes! Ona se usmála a řekla: Jakýpak účes? Paruka! A sundala si ji. Pak odhalila šaty a jedno ňadro pryč, všechny ženské vnitřnosti pryč. Rakovina! Prosil jsem ji, aby mě dovolila ji vyfotit, protože cítím, že to je moje povinnost. Zaznamenat ten lidský pád, ty jizvy, a přitom tu sílu. Ale ona nechtěla. Za půl roku na to umřela. Proto je dobré žít TEĎ a ne čekat, až uděláte maturitu, budete mít auto, majetek, až děti vyrostou...Život je TEĎ!"
